Exnarová, Alena: Turnovský drahokam jubilejní

Konal se ve dnech 13.–15. března, letos už po pětadvacáté! A v tradičně výborné atmosféře – v loutkami vyzdobeném divadle plném diváků, s losováním vstupenek o drobné dárky po každém představení, se soutěží o nejpilnějšího diváka, kdy děti sbírají razítka a v závěru přehlídky jsou nejpilnější diváci oceněni (například loutkou). A s vystoupením živého Kašpárka, tedy dítěte v kostýmu Kašpárka, před každým představením…

Celkem dvanáct inscenací se ucházelo o postup na celostátní přehlídku Loutkářská Chrudim a dále byla k vidění tři představení v doplňkovém programu (domácí pořadatelský soubor Na židli Turnov s představeními Tři prasátka a vlk a Pohádky o pejskovi a kočičce a Spojáček Liberec s Třemi zlatými vlasy děda Vševěda) a jedno představení zahraniční, i když s českým režisérem. Již loni jsme se setkali se souborem Smolički Slovenija, s nimiž spolupracuje Jiří Polehňa. Týž soubor a letos připravil inscenaci Rdeča Kapica – Červená karkulka. Hrají maňásky na paravánu a kolem něj netradiční verzi a ne vždy zcela logickou (například proč vlk sežral Karkulku, když se s ní nejdřív kamarádil?), ale celek je založen především na hravosti protagonistek, a proto je (včetně jejich půvabné češtiny) zábavný. Odborná porota (ve složení Luděk Richter, Mirka Vydrová, Alena Exnarová) jim udělila ocenění za vtip a humor projevený v inscenaci.

Většina inscenací usilujících o postup na LCH byla určena dětským divákům od 3 do 5let. Čmukaři Turnov se představili s autorskou verzí pohádky o Šípkové Růžence pod názvem Na řadě je Šípková. Dáda Weissová, Romana Zemenová a Jarda Ipser přicházejí na scénu a každý oznamuje jinou pohádku, kterou budou hrát. Nastolí v podstatě princip stavebnice (tomu odpovídá i scéna), ale tento princip pak opouštějí a hrají jednoduchými loutkami v podstatě klasickou pohádku. A přes snahu ozvláštnit pohádku různými vtipy i písničkami za doprovodu ukulele vázne poněkud temporytmus celku.

Členové souboru Šíro Lázně Bělohrad vyprávějí pod názvem Krabicové pohádky básničky Michala Černíka (režie M. Grohová a L. Zívrová) a činí tak prostřednictvím kostek, z nichž každou pohádku stavějí, a příběhy občas doplňují písničkami za doprovodu kytary. Na začátku jsou kostky překryté a po jejich odkrytí zjistíme, že jsou na nich namalované různé obrázky či tvary. Otáčením kostek a jejich stavěním na sebe a vedle sebe dochází k postupnému propojování tvarů v obrazy, které se vztahují k vyprávěnému příběhu a jejichž střídáním se dobíráme k jeho pointě. A potěší především upřímnost, spontaneita a skutečnost, že to herce baví, což se přenáší i do hlediště. Porota soubor ocenila za neokázalou tvořivost v pásmu veršů a doporučila inscenaci k postupu na LCH.

Soubor Veselé loutky Jablonec nad Nisou přivezl inscenaci lidové pohádky Krása nesmírná

(úprava a režie soubor), kterou hrál různorodými marionetami, s vypravěčem vedle scény. Loutky byly výtvarně zajímavé (ruce čarodějnice z vidliček, nohy ptáka ze stojací lampy, těla ze struhadel…), ale z divadelního hlediska nefungovaly, protože se s nimi odpovídajícím způsobem nepracovalo. Takže více než o divadlo šlo o vyprávěnou ilustraci pohádky.

Soubor Za dveřmi ZUŠ Chlumec nad Cidlinou se s inscenací Bajky představil už v loňském roce na přehlídce v Hradci Králové, ale to byla ještě čerstvá a od té doby ji pod vedením Romany Hlubučkové dopracoval. Viděli jsme celkem čtyři bajky (autoři předloh: Pavel Šrut a James Thurber). Vše se odehrává kolem otočného paravánu a v jeho „kapse“ různými druhy loutek. V první bajce O žížale a hadovi jsou žížaly představovány „ponožkovými“ loutkami (dlouhými návleky na rukou), v druhé bajce Zajíci a žáby pracují děti s maňásky, ve třetí bajce Docela inteligentní moucha jsou mouchy představovány zabalenými bonbóny, a tak je představitel pavouka, když je chytí do pavučiny, může skutečně sníst. V poslední bajce Děvčátko a vlk je pak využitá stínohra a je šikovným završením celku. Výběr předloh i prostředků k jejich realizaci je adekvátní věku dětí a také je to evidentně baví a rozhodně vědí, o čem hrají a jak se zvolenými prostředky pracovat – a zvládají to na dobré úrovni. Porota soubor ocenila za kolektivní tvorbu a doporučila inscenaci k postupu na LCH.

Divadélko z proutěného koše Liberec přivezlo inscenaci O slůněti aneb Cestou z Afriky, v níž čerpalo z předlohy J. R. Kiplinga. Oba aktéři, V. Motyčková a H. Bereckei, přinášejí na scénu proutěné koše, batoh a encyklopedii o Africe. Posléze vytvářejí řadu zajímavých loutek z toho, co nacházejí v koši (byť něco je evidentně upraveno podle potřeby), ale více než na příběh o slůněti se jejich tvořivost a vynalézavost soustřeďuje na všechno kolem, čímž si čitelné sdělení příběhu trochu znesnadní. Ale jejich hravost rozhodně baví děti i dospělé a porota je ocenila za nápaditost scénografických prostředků.

S inscenací Kocour v botách (text a režie Jana Dvořáčková) se soubor Maminy Jaroměř představil už v loňském roce na přehlídce v Hradci Králové a už tehdy se hovořilo o tom, že je vše postaveno víceméně na textu a méně realizováno v obrazech a v jednání. A tak tomu bylo i v Turnově. Také s inscenací Čaroděj souboru Blechy Jaroměř jsme se setkali loni v Hradci.

Hrají loutkami ve třech prostorech a také v tomt případě je inscenace dost založena na textu. A stejně jako v Hradci se mimo jiné hovořilo o smyslu křišťálové koule, která je základní čarodějovou pomůckou, a přitom chce čaroděje napravit. A tedy o určitých dramaturgických problémech.

Jakodivadlo Stružinec (Jana Čapková a Lenka Budinová) zahrálo marionetami na drátě pohádku O dvanácti měsíčkách. Na první pohled zaujala scéna zajímavým výtvarným řešením – polokruhovými paravány a zasněženými chaloupkami, kdy se odsunutím stěny odhalil interiér chalupy nebo otočením paravánu sídlo měsíčků, a kde se po svahu pohybovaly miniaturní plošné loutečky… Ale herecký projev obou žen byl hodně uzavřený a nevýrazný, takže zůstalo víceméně u poněkud jednotvárné ilustrace pohádky.

Dostávám se k představením s vyšší věkovou adresou. Pro děti od 8 let bylo určeno představení Král Maciuš první Turnovského divadelního studia, tedy dětí Hakenových (setkali jsme se s nimi loni v inscenaci Romeo a Julietka), posílených letos o jejich sestřenici. V úvodu vystoupil Petr Haken (otec a režisér) s informací, že hrají román polského spisovatele a pedagoga z období mezi dvěma světovými válkami, statečného člověka. Téma vážné, vyprávěné prostřednictvím předmětů. Ale měli jsme trochu problém orientovat se v dějové linii.

Soubor Stemil ZUŠ Hradec Králové se představil s inscenací Rytíř smutné postavy i ducha, kterou podle M. de Cervantese autorsky zpracoval a režíroval Jiří Polehňa a uvádějí ji pro diváky od 9 let. Na scéně je záclona a hraje se činoherně, o představách, až po delší době začne výprava rytíře a Sancha za závěsem na paravánu plošnými loutkami. Nenacházíme hranici mezi snem a skutečností. Je to nesporně snaha o velké dílo, ale klademe si řadu otázek. Problémem je, že vše hrají jako reálný příběh, takže nám chybí metafora. Je rytíř magor, nebo snílek? A patrně by pomohlo, kdyby více pracovali s protikladností postav Dona Quijota a Sancha Panzy.

Poslední dvě inscenace jsou určeny starším dětem, mládeži a dospělým. Inscenaci …a dobrou noc souboru Pufry ZUŠ Chlumec nad Cidlinou v režii Petry Hlubučkové jsme viděli v rozpracované podobě na loňské královéhradecké přehlídce. Soubor inscenaci dopracoval a vznikl velice zajímavý projekt. Expozice děje, který se následně na scéně odehraje, začíná dialogem děvčete s matkou, která dívce vytýká, že čte před spaním horory, a žádá ji, aby toho nechala. Dívka však matku neposlechne. Tak je divák naveden na to, že co následně vidí, jsou dívčiny zlé sny. Následně ze všech zákoutí skříně, postele vylézají hororově nalíčené postavy v maskách, které se vzájemně beze slov atakují a vytváří kruh okolo spící dívky. Veškerý pohyb těchto hororových postav je výborně choreograficky a pohybově vypracován a vytváří různé vztahy mezi zmíněnými bytostmi a spící dívkou. Ty vrcholí v závěru, kdy je dívka již vzhůru, a přesto ze skříně vyleze ruka jedné z hororových postav. A divák si zákonitě klade otázku, zda jde opravdu pouze o sen vzniklý z četby o děsech, nebo o expozici vlastních děsů, pro které byla četba pouze katalyzátorem. (Při diskusi se souborem jsme se dozvěděli, že jsou to „děsy v nás“ a nejen sny.) Porota udělila ocenění za tanečně-pohybové pojetí inscenace a hovořila také o tom, že je škoda, že se soubor nepřihlásil na postupovou přehlídku experimentujícího nebo mladého divadla, protože i když využívá některých loutkářských principů, přece jen tuto inscenaci nelze považovat za loutkovou.

Vrcholem letošního Turnovského drahokamu byla inscenace Karmen Vozichetu Jablonec nad Nisou, konkrétně R. a I. Hancvenclových. Sólová produkce Rudolfa Hancvencla ve funkční výpravě I. Hancvenclové. Příběh převedený do současnosti, kdy je Karmen prodavačkou, sokové v lásce strážník a fotbalista, slavné árie se současnými texty. Bizetův příběh je podstatně, ale velice chytře, zjednodušen. Hraje se kolem stolu s výměnnými dekoracemi, totemovými loutkami, plošnými pohyblivými hlavami… V úvodu přichází herec s kytarou, ale tu pochopitelně odkládá a při zpěvu pak logicky používá hudbu nahranou. Jeho zpěv i herectví jsou obdivuhodné a vůbec se v celku dostal ještě dál než v loňských Hvězdných dálkách. Porota udělila souboru ocenění za hudební inscenaci a nominovala jej na LCH.

A už zbývá jen dodat, kdo se stal držitelem putovní ceny Turnovský drahokam, která je udělována na základě hlasování dětských diváků, takže inscenace určené mládeži a dospělým mají v tomto ohledu smůlu. Letos získal Turnovský drahokam soubor Za dveřmi ZUŠ Chlumec nad Cidlinou za inscenaci Bajky. A pořadatel přehlídky, LS Na židli Turnov, se rozhodl udělit mimořádné ocenění: Cenu pořadatele souboru Vozichet Jablonec nad Nisou za hudební inscenaci Karmen.

Loutkář 2/2015, s. 42–44.

Exnarová, Alena: Turnovský drahokam jubilejní

Aktuální číslo

Premiéry

Festivaly

Výročí

Odkazy

Podporují nás