Bábkarská Bystrica Tour 2018

Vedralová, Hana: Papírové divadlo II.

NĚMECKO: Papiertheater

Zatímco v Anglii byl centrem dění hlavně Londýn, v Německu se podařilo papírové divadlo rozšířit po celém území. Dařilo se mu především ve městech jako Berlín, Norimberk, Mainz, Neuruppin, Mnichov a Esslingen. První divadelní tisky se objevily v německých obchůdcích kolem roku 1830. Dodnes se jich však dochovalo pouze velmi malé množství a pravděpodobně ještě neměly ani takovou podobu, jakou známe dnes – nebyly například určeny k vystřihování. Podobně jako v Anglii se i v Německu dochovalo několik přenesených činoherních inscenací.1

Zpracování však bylo lehce odlišné. Zatímco v anglickém divadélku bylo vždy vytisknuto několik loutek pro shodnou postavu přesně tak, jak to odpovídalo vývoji děje, německé loutky byly zobrazovány jen v jediné poloze. Ke každé postavě tedy náležela jediná loutka. Loutky byly navíc zpočátku vedeny shora, jako je tomu u marionet, což technicky neodpovídalo konstrukčnímu řešení scény, značně znesnadňovalo manipulaci a narušovalo průběh představení. Z hlediska uměleckého však byly německé tisky na velmi vysoké úrovni. Celkový dojem kazilo snad jen ono nešťastné technické řešení, které výrazně pokulhávalo za reálnou předlohou.2

Kromě již jmenovaných měst byla důležitým centrem vydávání papírových divadel také Mohuč. Zdejšího nakladatele Josepha Scholze brzy omrzelo kopírování předchůdců, a tak si najal své vlastní kreslíře, kteří pro něj zpracovali nádherné a propracované předlohy. Do slibně rozjetého obchodu však vstoupila první světová válka, která jakoukoli produkci zcela paralyzovala. Katastrofou pro Scholzovo nakladatelství byla i pozdější špatná ekonomická situace, která následovala bezprostředně po válce . Zanikl tak nejen celý obchod, ale i většina zásob, které byly z neznámého důvodu zničeny. Proto jsou dnes velkou vzácností.3

Podobně mohl dopadnout i největší Scholzův konkurent – nakladatelství, které bylo založeno Ferdinandem Schreiberem z Esslingenu (1835–1914). Jakmile se však v šedesátých letech minulého století rozšířila zpráva, že nakladatelství končí, opět se objevila reportérka Marguerite Fawdry a odkoupila veškeré skladové zásoby, aby je mohla nabízet na prodej ve svém muzeu.

Ferdinand Schreiber přišel do již rozjetého tiskařského průmyslu. Jako doposud nezainteresovaná osoba dokázal vidět celý trh s nadhledem a podařilo se mu na něm objevit několik doposud opomíjených míst. Zaměřil se svou produkcí především na děti a vydal nejen mnoho pohádek, ale i originální instruktážní knihy, ve kterých detailně popsal návody k vyrobení veškerého potřebného příslušenství a technického vybavení scény.

Schreiberův inovativní přístup však nebyl úspěšný pouze díky zaměření produkce z dospělých na děti. Velký zlom nastal i s angažováním výtvarníka Theodora Guggenberga, který dodal tiskům doposud nevídanou uměleckou kvalitu. Většinu starých návrhů vyměnil za nové, propracovanější, a pozměnil i způsob vedení loutek.4 Jeho scény patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co bylo v tomto oboru vytvořeno. Schreiberovo nakladatelství tak zakrátko získalo pověst obchodu se zbožím nejvyšší kvality.5

V Čechách se kromě Schreibera a Scholze objevovala i produkce z dílen dalších nakladatelství – například Oehmicke und Riemschneider nebo Gustava Kühna z Neuruppinu.

FRANCIE: Imaginerie Français, Guignol

Francouzské papírové divadlo Imaginerie Français se nevyvíjelo současně s ostatními větvemi v Evropě. Jeho základem totiž nebyly činoherní inscenace z divadel zvučných jmen ve velkých městech, ale inscenace potulných divadelních společností z venkova na úpatí hor Vosques. Tamní obyvatelé neměli ani zdání o tom, čím se baví lidé ve velkých městech, natož co je zrovna v oblibě u jejich sousedů. Produkce prvních nakladatelů tak není určena pro domácí představení, ale spíše jako dekorační předmět či model určený šikovným domácím kutilům. Výsledkem byl tedy esteticky dokonalý předmět v duchu tradiční commedie dell\’arte6, avšak postrádající jakoukoli další funkčnost. Dalším jedinečným a charakteristickým znakem francouzských tisků bylo zlacení některých částí.7

Nejvýznamnější osobou, která je spjata s francouzským papírovým divadlem, je Jean-Charles Pellerin. Tento nakladatel započal svoji činnost kolem roku 1870 a kromě divadelních tisků vydával i obrázky s křesťanskou tematikou nebo ilustrované kramářské písně. Další významnou součástí francouzské produkce jsou také v 19. století velmi oblíbená stínová divadla. Pro české loutkářství je však významný i další nakladatel, Albert Mericand, jehož tisky se dovážely i do českých zemí.8

Později se ve Francii začala vyrábět i daleko jednodušší dětská papírová divadélka, označená obvykle výrazem „Guignol“ (ve francouzštině loutka, maňásek, nebo loutkové divadlo). Tato divadla byla oproti svým předchůdcům značně zjednodušena a přizpůsobena dětským potřebám.

DÁNSKO: Dukketeater

Dějiny dánského papírového divadla lze v této skandinávské zemi rozdělit do čtyř období – doba před Alfredem Jacobsenem (1830–1880) a Alfred Jacobsen (1880–1924). Poslední dvě období patří nakladatelství Carl Allers Establishment – papírová divadla publikovaná v časopise Illustrated Family Journal (1914–1931) a divadlo Pegasus (1941–1949). Pro vývoj i současnou podobu dánského papírového loutkářství je však zásadní právě působení nakladatele Alfreda Jacobsena. Ostatní období dějin dánského papírového divadla tedy s tímto vědomím opomeneme.

Tato forma loutkářství přišla do Dánska ze sousedního Německa však již před rokem 1830, neboť němečtí nakladatelé své práce úspěšně vyváželi. Také spisovatel Hans Christian Andersen (1805–1875) našel zálibu v tomto miniaturním světě a trávil mnoho času přípravou představení pro své kamarády. Brzy se Dánové pustili do vydávání vlastních divadel, kterými navazovali na své národní tradice. Nejstarší originální dánské divadlo pochází z roku 1840 a je uloženo v kodaňském muzeu. Jeho technické řešení je dodnes velmi inspirativní, ať už se jedná o létající scény, rotující upevnění světel, nebo řešení pohybu kulis.9

Litografická tiskárna Alfreda Jacobsena byla otevřena v roce 1873 v Kodani. Alfred sám nechoval příliš velkou náklonnost k Německu, některé prameny jej dokonce označují jako silně xenofobní osobu, a proto jej obecná obliba německých divadel i jejich záplava na dánském trhu pobuřovaly. Vydávání časopisu však velmi brzy opustil a vrhl se na vydávání divadelních tisků přesně tak, jak je znal od anglické a německé konkurence. Reedice jeho tisků jsou v Dánsku k dostání doposud a jejich obliba jen potvrzuje, že krize zájmu o papírové divadlo, která přišla do Evropy po druhé světové válce, se této země příliš netýkala.10

RAKOUSKO

V Rakousku je tradice papírového divadla spojena především se jménem Mathiase Trentsenskyho. Vzhledem k tomu, že tuzemské německé i anglické produkce byly určeny především pro chudší vrstvy obyvatelstva, rakouské tisky byly vyváženy jako luxusní artikl. I zde lze sledovat návaznost na dobovou činohru – Trentsensky například věrně zaznamenal podobu Imperial Vienna, luxusního vídeňského divadla. Ostatním rakouským nakladatelům se nepodařilo dosáhnout takového věhlasu ani řemeslných kvalit při zpracování.11

ŠPANĚLSKO

Španělská produkce byla zcela ovládnuta dvěma nakladatelstvími. První z nich, Casa Paluzie (1865–1940), které založil učitel a tiskař Esteve Paluzie, začalo vydávat kolem roku 1870, tedy přibližně současně s Pellerinem ve Francii. Tyto produkce se také shodovaly svou formou – tisky zpravidla neobsahovaly text her. Paluzie však tematicky soustředil svou pozornost do oblasti Katalánska. Toto je také zřejmě důvod, proč jeho divadla zůstala hlavně ve Španělsku a v zahraničí se s nimi příliš nesetkáme. Společnost pokračovala ve vydávání až do roku 1940. Její konec je zřejmě úzce spojen se španělskou občanskou válkou, která měla výrazný dopad na ekonomickou situaci v zemi.12

Roku 1911 bylo založeno další významné španělské nakladatelství, Seix & Barral, které bylo Paluziemu velkým konkurentem. Jeho tisky jsou více podobné německé a anglické produkci, ve které si také vytvářejí své vlastní nesmazatelné místo. Seix & Barral se také pustilo do daleko modernějšího pojetí, jeho tisky jdou vstříc novým uměleckým směrům, výjimkou nejsou impresionistické dekorace nebo pokojíčky ve stylu art deco. Nová důmyslná technická vylepšení umožňovala daleko rafinovanější efekty – uveďme alespoň různé trojrozměrné kulisy nebo neotřelé osvětlovací systémy. I loutky jsou vedeny jinak, než bylo doposud zvykem – nestojí na klasickém jevišti, ale každá má své samostatné kartonové vodítko, které ji udržuje ve správné poloze. Na rozdíl od Paluzieho se také Seix & Barral soustředil hodně na export. Jeho hry dokonce vycházely v cizích jazycích.13

ITÁLIE: Teatro Italiano

Italská produkce se svým charakterem i určením velmi podobala produkci francouzské, plnila tedy spíše dekorační funkci. Centrem byl především Milán.14

HOLANDSKO

Stejně jako v Norsku a Švédsku se i v Holandsku nachází mnoho nadšenců a sběratelů papírového divadla. Vlastní produkce se však příliš nerozvinula a jediný její pozůstatek je proscénium nakladatele D. Bolleho z Rotterdamu, které je datováno rokem 1860. Současně je asi jedním z mála, které mohly na holandském území vůbec vzniknout.15

ŠVÉDSKO A NORSKO

Počátky produkce papírových divadel v těchto severských státech sahají pouze do poloviny dvacátého století. Ve srovnání s ostatními státy v Evropě je tato tradice poměrně mladá. Přesto se zde v minulosti nacházelo velké množství sběratelů. Vyhledávaná však byla především dánská produkce.16

SEVERNÍ AMERIKA

Papírovému divadlu se v Severní Americe nedostalo takové pozornosti a obliby, jako tomu bylo v Evropě. Bylo sice primárně určeno jako hračka pro děti, ale pečlivě technicky propracováno. Nová řešení scény byla vždy nejdříve pečlivě vyzkoušena, než přešla do sériové výroby.

Stejně jako v Anglii vycházel časopis The Boys of England, v Americe bylo možno zakoupit Selt\’s American Boys\’ Theatre z dílny nakladatelství Scott and Co. Mnoho z publikovaných her tohoto zaoceánského periodika bylo okopírováno právě od svého anglického protějšku.

Již zmíněné vzájemné parazitování mezi nakladatelstvími bylo častým jevem i v Americe. Zde bylo podobné konání však také často potrestáno – pro příklad uveďme Martin Studios z Connecticutu, kteří použili některé prvky svých dánských konkurentů. Mezi dalšími významnými americkými nakladatelstvími najdeme také McLaughlin Brother nebo nakladatele J. H. Singera.17

JAPONSKO – Kumitate

Papír jako materiál pro výrobu divadel byl oblíbený nejen v Evropě, ale i v Asii. Mnoho klasických divadel tohoto kontinentu je vyrobeno právě z papíru. V Japonsku trvá tato tradice již od 12. století. V tomto období cestovali japonští herci po celé zemi s malým a dobře přenosným divadélkem. Tato původní divadla byla plochá a fungovala na způsob současných slide show (prezentací). Perspektiva byla přidána až v 18. století, kdy bylo divadlo výrazně technicky zdokonaleno a začalo se vyrábět také ke komerčním účelům. Vrchol této produkce nastal podobně jako v Evropě v 19. století; poté pozvolna ustávala. V současné době je dochováno pouze několik kusů v soukromých sbírkách.18

SOUČASNÝ VÝVOJ

Zhodnotit současný vývoj a směřování papírového divadla lze na základě dění na mezinárodních zahraničních festivalech, které se na tuto oblast specializují. Následující odstavce jsou inspirovány přednáškou The Contemporary Paper Theatre (Současné papírové divadlo) francouzského znalce a organizátora jednoho z těchto festivalů Alaina Lecucqa.

V současnosti lze v produkci světových amatérských i profesionálních spolků pozorovat dva hlavní směry. První z nich je typický svou vizuální složkou, která je nositelem myšlenky představení. Druhý předává své sdělení pomocí textu. Oba tyto trendy se však často více či méně prolínají. Společným rysem obou je však to, že paradoxně málo současných světových papírových loutkových představení je orientováno na dětské diváky.

Představitelé prvního směru jsou hlavně výtvarníci, kteří ke svému uměleckému vyjádření využívají dobré tvárnosti a univerzálnosti papíru. Výsledkem jsou tak většinou divadelní obrazy, které mají za úkol předat ne vždy úplně explicitní sdělení, ale často jenom pocit, zanechat dojem. U takových představení většinou nenajdeme žádný text, bývají doprovázena pouze zvuky nebo hudbou. Zahraničními zástupci tohoto směru jsou například Little Blue Moon Theatre divadelníků Valerie a Michaela Nelsona z USA nebo New Model Theatre Angličana Roberta Poultera. K tomuto směru lze zařadit i českou loutkářku a výtvarnici Hanu Voříškovou.

Druhý směr je typický především pro herce a divadelníky. Jejich hry jsou obvykle doprovázeny slovy a jejich smysl bývá v poukázání na společenské nešvary, nezřídka má i politicky angažované téma. Ačkoli cílem představení je předání určitého pohledu na daný problém, neznamená to, že by vizuální složka byla jakkoli potlačena. Tito herci a soubory si často najímají profesionální výtvarníky k vytvoření dekorací, loutek i celé scény. Řadí se k nim například divadelní soubor Great Small Works z USA nebo divadelní společnost Papiertheatre Alaina Lecucqa. Papírové divadlo se objevuje i v tvorbě Massima Schustera.

FESTIVALY VĚNOVANÉ PAPÍROVÉMU DIVADLU

Papírové divadlo je samostatným tématem také několika festivalů ve světě. Je zde prezentována nejen historická, tedy tradiční podoba, ale jsou zde k vidění i zcela nové a inspirativní umělecké přístupy.

Setkání papírových divadel v německém Preetzu – Preetzer Papiertheatretreffen

Setkání papírových divadel v německém Preetzu je největším festivalem papírových divadel v Evropě. Toto malé městečko pravidelně hostí umělce již od roku 1988, a to v budově večerní školy pro dospělé, vždy druhý víkend v září. U jeho zrodu stál pořadatel Dirk Reimers, který ani nedoufal, že by festival mohl mít více úspěšných ročníků, natož že se z něj stane největší svátek papírového divadla v celé Evropě. Zpočátku se na setkání objevovali především místní

nadšenci, ale brzy přišli i první zahraniční účastníci. Doposud se tak vystřídalo přes tisíc účastníků, a to nejen z Evropy, ale z celého světa. Každoročně nechybí ani zaoceánská návštěva – v minulosti například ze Spojených států amerických či z Mexika. Představení jsou různě rozmístěna po budově a koná se jich několik denně. Každý umělec zopakuje své představení v průběhu festivalu nejméně třikrát, vstupenky jsou vyprodané již několik týdnů dopředu.

Jedinečná atmosféra preetzského festivalu je dána nejen komorním prostředím, které se organizátorům daří vytvářet, ale především osobním setkáním s umělci, s nimiž je možno po představení sdílet bezprostřední dojmy i nahlédnout přímo do jejich „kuchyně“. Prvotním cílem festivalu bylo vzkřísit tuto tradici, oprášit domácí divadélka a přiblížit je zpět širokému publiku. V současné době však preetzské setkání představuje významnou událost i pro samotné umělce. Ačkoli je svou podstatou orientováno spíše na tradiční podobu této divadelní formy, nebrání se i nejrůznějším alternativnějším projektům. Účastníci tak zde sdílí své nápady, vytváří nové mezinárodní vazby a nahlíží jeden druhému pod pokličku.19

Preetzského setkání se také již několikrát zúčastnila česká loutkářka Hana Voříšková.

Mezinárodní setkání papírových divadel – Rencontres

Internationales de Théâtres de Papier

Tento mezinárodní festival, který se konal každé dva roky a býval označován zkratkou RITP, byl poprvé uspořádán ve městě Troyes. Po několika ročnících se však přestěhoval do menšího městečka Mourmelon le Grand a poté do obce francouzského regionu Pays D\’Epernay – Terres de Champagne. (Poslední ročník se uskutečnil v roce 2013 v rámci jiné divadelní přehlídky.) Festival organizoval divadelní spolek Papiertheatre Company, jehož uměleckým vedoucím nebyl nikdo jiný než již citovaný odborník na papírové divadlo Alain Lecucq. Když se festival konal poprvé, jen málokdo si ve Francii pamatoval éru papírových divadel.

Rencontres International de Théâtres de Papier si kladlo několik cílů. Prvním bylo představení papírového divadla co nejširší veřejnosti, druhým potom veřejná prezentace společností, které papírová divadla produkují. Dalším důležitým cílem bylo vytvářet povědomí o této divadelní formě také u organizátorů kulturních akcí, a dát tak souborům možnost uplatnění i mimo festivaly. Posledním deklarovaným cílem bylo prezentování možných využití technik papírového divadla, poskytnutí inspirace a posilování kreativity samotných umělců.

Kromě workshopů byly součástí festivalu i dílny ve školách, různé výstavy nebo tradiční závěrečná aukce. Na rozdíl od preetzského setkání se RITP soustřeďoval spíše na dynamické alternativní formy.

Mezinárodní festival papírových divadel – International Toy Theatre Festival

International Toy Theatre Festival je organizován každé dva roky americkou společností Great Small Works v New York City. Na programu jsou tradičně nejen spolky ze Spojených států, ale i několik zahraničních účastníků. Doplněním bohatého programu bývá také výstava, která shrnuje historii a současnost domácích divadélek. V minulosti zde byla k vidění i divadélka autorů Dagmar Urbánkové a Miroslava Trejtnara.

Nové festivaly papírových divadel

Stejně jako roste počet nadšených sběratelů a fanoušků papírového divadla, roste i počet festivalů oddaných této divadelní formě. Jejich velikost a rozsah se různí podle možností pořadatelů. Například nově vzniklý Festival Internacional de Teatro del Papel v Mexico City se brzy zařadil mezi renomované festivaly papírových divadel na světě, jiné festivaly mají spíše regionální úroveň i význam. Papírová divadla jsou však běžnou součástí obvyklých loutkových festivalů a přehlídek.

Podle posledních zpráv bude papírové divadlo jedním z témat letošního Světového loutkářského festivalu v Charleville Méziѐres 2015.

Připraveno a redakčně upraveno z diplomové práce Hany Vedralové Papírové divadlo jako specifická součást české loutkářské tradice

(Pokračování)

Poznámky pod čarou

1,3,4,6,8,9,13,14,15,16,17 BALDWIN, Peter: The Toy Theatres of the World. London, A. Zwemmer Ltd, 1992.

2,5,7,11,18 History and Background. Toy Theatre [online]. 2010 [cit. 2014–04–28]. Dostupné z:

http://toytheatres.wordpress.com/category/history-and-background/

10 Model Theater at Kannik\’s Korner. Prosceniums [online]. [cit. 2014–05–04]. Dostupné z:

http://www.kannikskorner.com/toytheater/proslarge.htm#royal

12 Spanish Paper Theater Images Part 2 – Paluzie, Barcelona. Dunca n, E. K. „My Family Muse“ [online]. 2013 [cit. 2014–05–02]. Dostupné z: http://www.ekduncan.com/2013/03/spanish-paper-theater-images-part-2.html

19 The Preetz Paper Theater Festival. Preetzer Papier theatretreffen [online].[cit. 2014–04–2ř]. Dostupné

z: http://www.preetzer-papiertheatertreffen.de/pptt/festival.htm

Loutkář 2/2015, s. 8–11.

Bábkarská Bystrica Tour 2018

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.