Pop, Aleš: Inscenací Fausta začala historie Kašpárkovy říše Olomouc

Byl jednou jeden Kašpárek, a tomu bylo v lednu 95 let. A hlava mu vůbec nezešedivěla ani mu nezačalo loupat v koleně. Asi vypil elixír mládí – tu živou vodu všech pohádek, která dává přežít a vítězit dobru, úsměvu a lásce nad všemi zlými úklady a černými magiemi černokněžníků, ježibab, čertů, loupežníků a draků.

Aleš Pop

Ona to vlastně není pohádka. Amatérské loutkové divadlo Kašpárkova říše v Olomouci ve Slovanském domě se opravdu 4. ledna 2015 dožilo kulatého výročí 95 let.

Taky bychom vlastně mohli začít i takhle: Byl jednou jeden loutkář, jmenoval se František Čech, a představení Doktor Faust jeho rodinného divadélka v hejčínské hospodě U Dostálů 4. ledna roku 1920 předznamenalo vznik Kašpárkovy říše, která v Olomouci hraje dodnes.

Zřizovatelem tohoto divadla byl postupně Sokol, závodní klub Moravských železáren a dnes existuje za podpory Ing. Josefa Lébra a pod záštitou Krajského úřadu Olomouckého kraje a Magistrátu města Olomouce.

Cílem divadla bylo vždy hrát pro děti, zprostředkovat jim klasické i moderní pohádky, příběhy z dětských knížek, poezii, napětí i legraci. Namátkou jmenujme třeba Křídovou pohádku, Draka, Ptáka Ohniváka a lišku Ryšku, Bajaju, Zlatovlásku, Pejska a Kočičku, Statečnou princeznu Máňu, Tři prasátka, Popelku, Kalifa-čápa, Zvířátka a loupežníky, Koníčka Hrbáčka nebo Mauglího.

Kašpárkova říše měla za léta své existence tři principály – výše uvedeného Františka Čecha, který byl i autorem řady loutkových her (dodnes se některé z nich na loutkových jevištích hrají), režiséra Františka Štěrbu, který se hodně podílel na výrobě loutek a za jeho vedení hrálo olomoucké divadélko několikrát i na vrcholné přehlídce loutkářských souborů Loutkářské Chrudimi, a Zdarka Popa, který se do historie souboru zapsal především jako výtvarník a režisér. Většina loutek, s nimiž dnes olomoučtí loutkáři hrají, vyšla z jeho ruky. Byl také iniciátorem festivalu Čechova Olomouc, pojmenovaného po zakladateli divadla. Festival se koná vždy v lichém roce a představuje olomouckému obecenstvu několik hostujících amatérských loutkářských souborů se zajímavými inscenacemi. Letos na podzim proběhne už jeho 22. bienále.

Se souborem v minulosti spolupracovala řada významných lidí – např. pražský výtvarník a Čechův přítel Vojtěch Cinybulk, výtvarník Vladimír Leština, členem souboru byl od dětství olomoucký rodák Jaroslav Vidlař, který pak zakotvil jako profesionál v České televizi, a mnozí další.

Dnes vede soubor Aleš Pop s kolektivem režisérů. Hraje se v sezoně od října do Velikonoc, vždy v neděli odpoledne. A navíc také mimořádná představení, třeba jako mikulášské nadílky, příspěvek k programu noci kostelů nebo muzejní noci.

Představení Kašpárkovy říše vidělo už několik generací vděčných diváků, jak o tom svědčí v kronikách uložené dopisy diváků. Za dobu její existence se v souboru vystřídala řada lidí. V některých případech i celé rodiny. Díky nim může toto loutkové divadlo oslavit své výročí. Vzpomenout vděčně na své předchůdce. Poděkovat všem, kteří ho dovedli až do dnešních dnů a ukázali svým pokračovatelům krásu kumštu, jemuž divadelníci s úsměvem říkají ,,dřevěná Thálie".

V neposlední řadě poděkovat také všem, kteří existenci Kašpárkovy říše umožňují. Poskytují jí prostor, hmotné prostředky, podporu a pochopení. Věříme, že tomu tak bude i v příštích letech a loutkové pohádky budou dál připomínat dětem, že si lidé mají pomáhat, mluvit pravdu, nekrást, mít rádi krásu, přírodu i sebe navzájem, nikomu se neposmívat a neubližovat, vážit si starších, moudřejších a vůbec – snažit se být dobrými a užitečnými lidmi.

Takové – o nic menší a o nic větší – cíle si před sebe staví loutkáři Kašpárkovy říše i nyní při svém výročí. Ať jim to vydrží aspoň do té stovky – a potom i dál. Dětská radost za to stojí.

Loutkář 1/2015, s. 42.