Drtina, Michal: Jsme

Muzeum loutek v Plzni těží z místní bohaté loutkářské tradice a mapuje činnost loutkových divadel hrajících v Plzni a jejím nejbližším okolí. Vzniklo díky úzké spolupráci a společnému úsilí města Plzně a Plzeňského kraje. Expozice postupně představuje počátky loutkářství v Plzni od kočovných loutkoherců přes Loutkové divadlo feriálních osad, Skupovo divadlo, produkce loutkových souborů z druhé poloviny 20. století až do současnosti. Svými projekty přispělo ke kandidatuře Plzně a k získání titulu Evropské hlavní město kultury Plzeň 2015 (EHMK). O tom, jak se v letošním roce podílí na programu konaném v rámci EHMK, jsem si povídal s vedoucí Muzea loutek v Plzni, Markétou Formanovou v příjemném prostředí kavárny Skupa Café.

Jak spolupracuje Muzeum loutek v Plzni s projektem Evropské hlavní město kultury – Plzeň 2015?

Náš program Expedice na niti, což byl první „father friendly“, tedy první zážitkový program pro tatínky s dětmi v Plzni, byl součástí kandidatury k získání titulu. V současnosti tento program existuje v rodinné verzi. Mnoho maminek a babiček si totiž stěžovalo, že by si chtěly program také užít. Takže jsme ho transformovali pro celé rodiny.

Jak vás vůbec napadlo vytvořit program pro tatínky s dětmi?

To mne napadlo v herně ve třetím patře, kde si mohou návštěvníci vyzkoušet všechny druhy loutek. Většinou tam tatínkové a dědečkové řádí víc než děti. A pak také proto, že jsou tatínkové a dědečkové našimi častými návštěvníky.

A jak program funguje?

Je to vlastně takový nenápadný průvodce po našem muzeu. Návštěvníci se stávají objeviteli a mohou při návštěvě nenuceně plnit zajímavé úkoly a užít si muzeum, nejenom ho proběhnout. V recepci dostanou deník expedice, rodiče se stanou pomocníky, respektive šerpy, a naši zaměstnanci dělají domorodce. Všechno je v terminologii expedice, a to koresponduje s tím, jak bylo muzeum vytvořeno. Celá expozice leží na časové ose od 19. století do současnosti ve třech podlažích. Badatelé potkávají na cestě další výpravy, jako například Loutkové divadlo feriálních osad a podobně. Pokud se jim podaří vystoupat až k závěru, dostávají se do herny, kde mohou uplatnit svou fantazii. Při odchodu dostávají diplom a mohou si vyrobit talisman, malou dřevěnou loutku, kterou si mohou odnést domů.

Co čeká návštěvníky v průběhu letošního roku?

Samozřejmě nabitý program po celý rok. Zanedlouho vyjde publikace Paměť loutky, jejímž základem byla nyní již třídílný cyklus fotografií Jana Pohribného. Ten v prvním cyklu fotografoval loutky plzeňské provenience jako průvodce na historických místech Plzně. Druhá výstava byla fotografována s moderními loutkami, které prováděly atraktivními místy plzeňského kraje, a třetí část výstavy byla z belgického města Mons, kterým prováděla loutka kašpara plzeňského Divadla Alfa a představila toto město Plzeňanům. Důvod byl jasný, ukázat město, které stejně jako Plzeň získalo pro tento rok titul evropského hlavního města kultury.

Pokračovat budeme muzejní nocí, která bude letos mnohem rozsáhlejší. Následně se uskuteční sochařské sympozium Kinetický dvorek. Dvorek má za sebou dva velmi úspěšné ročníky. Při každém z nich vznikl na dvorku Muzea loutek prostor, který inspiruje k hraní nejen děti, ale i dospělé.

V roce 2015 se uskuteční mimořádný ročník. Doufáme, že se dvorek a pavlače muzea změní v inspirativní oázu a stane se novou turistickou atrakcí Plzně. Letos bude hlavní výtvarnicí Marianna Stránská, výtvarnice, loutkářka a multimediální umělkyně.

Zároveň na půdě bude výstava inspirována fotografiemi Jana Pohribného. Na té se pracuje již delší dobu. Mezi děti, které chodí do českých škol v zahraničí, posíláme loutku kašpara a oni právě tuto loutku fotografují na místech, kde žijí a z fotografií připravují průvodce. Momentálně máme asi třicet respondentů, kteří se na výstavě představí.

Jako hlavní loutkářskou akci připravujeme výstavu o Jaroslavu Suchém, což je do současné doby neobjevený originální loutkář, otec Jiřího a Ondřeje Suchých, který se narodil v Klatovech, žil i v Plzni a posléze v Praze. Při přípravě spolupracujeme s dramaturgem Divadla Alfa Pavlem Vašíčkem. Jaroslav Suchý je velmi zajímavá a dosud málo objevená postava. Vynalézal nejenom v oblasti loutkářství, ale i v oblasti nábytku a také jsou zaznamenány jeho vtipné citáty. Jako mladý byl na zkušené ve Francii, pravděpodobně tam se inspiroval spodně vedenými loutkami a vymýšlel k nim mnohé vychytávky – chrlily vodu, nafukovaly tváře a podobně. V našem muzeu začne výstava o této osobnosti v září a bude trvat do konce roku, potom se stane putovní.

Souvisí s vámi nějak výstava Zahrada 2?

V Západočeském muzeu připravujeme pouze doprovodný program pro školy v našem ateliéru, ale jsme rádi, že můžeme s rodinou Trnkových spolupracovat a na výstavu Zahrada se těšíme.

Jak vnímáte projekt Evropské hlavní město kultury – Plzeň 2015?

Já ho vnímám jako velikou inspiraci. Je skvělé, že můžeme přímo v Plzni vidět špičková představení i výstavy a lidé, kteří by normálně za kolotočem nebo novým cirkusem nikam nejeli, tady stojí frontu na lístky, aby se na představení dostali.

To je skvělé, ale mluví se i o tom, že od příštího roku nebude mít Plzeň na kulturu peníze. Jak to vnímáte vy?

To je asi takový plzeňský skepticismus, který nesdílím. Oponovat se tomu dá těžko, ale třeba Muzeum loutek je zde šestým rokem a zatím se nám podařilo realizovat všechny projekty, které jsme si vymysleli, a to i přesto, že v rozpočtu máme peníze pouze na provoz, takže na výstavní projekty musíme hledat zdroje jinde. A situace je lepší i z pohledu získávání grantů od ministerstva kultury, které letos prvně vypsalo granty na edukační programy pro muzea. Myslím si, že se situace zlepšuje, a doufám, že tomu tak bude i v dalších letech. Tedy pokud se snažíte využívat dané možnosti a nechcete si jenom stěžovat.

Vy jste realizovali i nějaký projekt pro seniory…

Ano, projekt se jmenoval Loutky bez bariér a šlo vlastně o mobilní nebo kočovné muzeum. Speciálně připravené mobilní Muzeum loutek navštívilo za dva měsíce 10 zařízení pro seniory a program absolvovalo cca 450 seniorů. Zpětná vazba na program byla vynikající a domníváme se, že se nám podařilo alespoň na chvíli zlepšit kvalitu života seniorů a bojovat proti jejich sociálnímu vyloučení.

Na co se nejvíce v tomto roce těšíte?

Asi na listopadovou konferenci mezinárodní organizace NEMO, což je zkratka pro The Network of European Museum Organisations, která sdružuje evropské národní profesní organizace muzeí a galerií. Hájí zájmy více než 30 000 muzeí a galerií v Evropě a jednou ročně koná v některém z členských zemí mezinárodní konferenci. Pro rok 2015 byla v souvislosti s titulem EHMK pro tuto konferenci vybrána Plzeň, takže přijedou zástupci jednotlivých zemí, univerzit, vědeckých institucí a orgánů evropské vlády.

Čím se pochlubí české muzejnictví?

Témata se teprve ladí, ale jedno z nich bude o cílových skupinách muzeí a jejich speciálních potřebách a také o kreativním průmyslu, respektive o tom, co to znamená a co si pod tímto označením představujeme z hlediska muzeí a galerií.

Muzeum má před sebou velmi zajímavý rok. Věřím, že se jim podaří realizovat všechny naplánované projekty a budou například se svou kavárnou tak úspěšní jako ve slovinské Celje, kde se v kavárně muzea moderních dějin koná více dětských oslav než v nedalekém nejmenovaném stravovacím řetězci. V každém případě už nyní můžete vyrazit na dobrodružné putování dějinami Plzně s loutkovými průvodci a najít na konci cesty poklad.

Geocachingového průvodce městem Plzní připravilo Muzeum loutek v Plzni ve spolupráci s plzeňskou geokomunitou gc-plzen.net a s finanční podporou Magistrátu města Plzně. Vypravěči se staly loutky, které ve svém loutkovém životě vyprávěly už tisíce různých příběhů, ale nyní je jim Plzeň jevištěm a příběh Plzně dramatem. Tak hurá do Plzně.

Loutkář 1/2015, s. 33–35.