Přelet nad loutkářským hnízdem

Richter, Luděk: Mapování amatérských krajů XIII

ZLÍNSKÝ KRAJ

Dnešní 11. největší a 8. nejlidnatější kraj (ze 14), tvořený okresy Kroměříž, Uherské Hradiště a Zlín z byvšího Jihomoravského kraje a okresem Vsetín z bývalého Kraje severomoravského, na prvý pohled velkou loutkářskou tradici nevykazuje. Jeho asi nejvýraznější loutkářskou osobností byl učitel, spisovatel, knihovník a autor loutkových her Bedřich Beneš-Buchlovan, narozený r. 1885 v Tučapech u Buchlovic (po nichž převzal přídomek), jenž zemřel r. 1953 v Uherském Hradišti. Ale i tady už přes sto let funguje řada amatérských loutkářských souborů.

AMATÉŘI V BĚHU ČASŮ

KDYSI

Snad nejstarší tradici mezi dosud hrajícími amatérskými loutkáři Zlínského kraje má Loutkové divadlo Sokola Kroměříž, založené 1900 z podnětu ředitele měšťanské školy Eduarda Svobody. Prvé představení je zaznamenáno k lednu 1902, od 1924 hrálo jeho 15 členů v čele s C. Gardavským pravidelně. 1931 byl ustaven pod vedením L. Švagera nový jedenadvacetičlenný loutkářský odbor Sokola, který hrál ve škole Komenského. S výjimkou přerušení 1937 a za války pracoval až do 1956; 1947 měl soubor 44 členů a hrával kolem 20 představení osmi her ročně, 1948 byl o něm dokonce natočen film Loutky a loutkáři. V roce 1968 obnovil činnost souboru pod názvem Říše loutek Domu kultury Petr Pálka, 1974 ho vystřídala Blažena Mořkovská, 1975–1979 Anna Michajlovičová a Jana Ludvíková. Po rekonstrukci divadla je od 1981 vedoucím Jiří Lisý; od 2010 funguje jako občanské sdružení. 1968–73 hráli převážně marionetami, později loutkami spodovými a maňásky, experimentovali i s černým a luminiscenčním divadlem. Poté opouštějí kukátko a začínají s odkrytým vedením a zapojením předškolních a mladších školních dětí jako aktivní složky představení. Celkem vytvořili kolem 50 inscenací – většinou 1x ročně, dříve i víc, někdy také nic. V současnosti osmičlenný soubor odehraje ročně 20–25 představení pěti inscenací pro nejmenší děti, především na zájezdech. Kroměřížská Říše loutek je co do účasti na LCH nejúspěšnější soubor kraje: zúčastnila se jí celkem 8x. V roce 1973 obdržela cenu za Šípkovou Růženku, první z inscenací s významným zapojením hry s dětmi byla 1981 O černém klobouku a duhovém míči, 1985 následovala jarmareční staropimprlácká Pláštěnka aneb Bryčka na prodej (Skupina Jádro) a 1987 znovu na hře založené Povídej, paňáco…, 1995 hříčka pro nejmenší Kolíbá se velryba, 2010 Povídání o pejskovi a kočičce, 2011 O Červené Karkulce a 2011 opakovaně Povídej, paňáco.

K nejstarším patří i loutkové divadlo v Uherském Hradišti. Víceméně zároveň se sestrami Bukovskými, které využívaly Mikolášem Alšem vyrobené loutky v mateřské škole, vzniklo zde 1903 i sokolské loutkové divadlo – paradoxně proto, aby vydělalo na novou sokolovnu, což se vskutku podařilo. Hráli tehdy vypůjčenými loutkami na třech místech vždy dvakrát denně – odpoledne pro děti za třicet haléřů a večer pro dospělé za padesátník. Vydělali si tak i na vlastní loutky, dokonce téměř metrové, ale ty pro jejich váhu prodali do Frýdku-Místku. Později tu působil i olomoucký František Čech. Soubor vedl stavitel Josef Horák a po něm ředitel měšťanské školy Cyril Řezníček a od poloviny šedesátých let Marie Kellerová. Tehdy měl na třicet lidí a hrával v době trhů, po postavení sportovní haly jen dvakrát třikrát za rok v jejím loutkovém sále, pak v sokolské tělocvičně, a poté, co byla Sokolu vrácena „Koruna“ hrávají v ní každý čtvrtek pro mateřské školy – od roku 2000 pod názvem Loutka. Krom čtrnáctičlenného dospělého souboru mají dva „mladé sbory“ – v jednom hrají starší žáci a žákyně, dorostenci a dorostenky, v druhém mladší i starší žáci a žákyně, dorostenci a dorostenky i muži a ženy. Hry z fundusu si upravují a po cca osmi (s dospělými méně) zkouškách hrají v rozdělené interpretaci v sále sokolovny vedle Slováckého divadla pro padesát diváků i na zájezdech. Jde o představení do 45 minut s dvěma až třemi přestávkami.

V Napajedlích jsou stopy organizovaného loutkového divadla už v letech 1894–1900; nesporně zde hrálo loutkové divadlo Sokola 1905. Marionety z 19. století byly zakoupeny od zaniklé kočovné společnosti. 1908 se hrálo v hostinci U slunce, po přestěhování 1911 pak v nové budově Sokolovny, jejíž loutková scéna byla přestavěna 1916 zásluhou Rudolfa Navrátila. 1921 byl ustaven při TJ Sokol loutkářský odbor, který pracoval až do zabavení majetku okupanty 1939 a činnost obnovil znovu až po válce. 1948 byla založena Loutková scéna Ku-Ku při ZK Fatra Napajedla vedená Jaroslavem Odstrčilíkem, o čtyři roky později do ní přešla část členů sokolského LD v čele s Jaroslavem Rosenzweigem a 1956 byly oba soubory (původně sokolský už pod ZK Slavia) sloučeny; byl rekonstruován druhý můstek a marionety na drátě převedeny na nitě. Od r. 1959 dodnes hrají na nové scéně v zámeckém parku – od 1968 pod názvem Klubíčko, od 1971 pod vedením A. Harníka. 1974 přecházejí na playback a zvyšují počet zkoušek z čtyř na 15 až 20, maximálně 2 nové tituly ročně. O dva roky později kupují nové loutky z Únanova. 1988 měl soubor vedený Vladimírem Šopíkem 15 členů, z nichž 7 odešlo r. 1989. Když 1992 odešel i Antonín Harník, stala se vedoucí souboru při Klubu kultury M. Janošková a režii převzal Ladislav Nikl s pomocí Jaroslava Bureše; 2001 se stala vedoucí D. Kouřilová. 2009 zahrál soubor na Loutkářské Chrudimi inscenaci Poslechněte, jak bývalo… Dnešní Klubíčko je složeno především z mladých lidí.

Bohatou, leč přetržitou loutkářskou historii má i Valašské Meziříčí, kde jsou zprávy o sokolském loutkovém divadle už z roku 1902. Od 1913 do 20. let tu bylo LD Literátského kroužku, po 1916 krátce Mariánská družina dívek, od 1920 do 30. let LD Družiny čs. válečných poškozenců, ve 20. letech Karel Fišer a ve 30. letech skautská skupina Havranů. Sokolové se udrželi nejdéle – do 1949, ale navázal na ně až od roku 1996 rovněž sokolský Dětský loutkářský oddíl Pimprlata, vedený Janou Fabiánovou.

První záznamy o představení Sokolského loutkového divadla, dnes LD Na Galerii v Bystřici pod Hostýnem, pocházejí z roku 1917. 1922 se přestěhovalo z Občanské záložny do nově vybudované sokolovny. Do 1928 odehráli 43 titulů, v letech 1931–34 dalších 18. Po okupanty vynucené přestávce zahajují loutkáři činnost hned v červnu 1945, od března 1946 pak obnovují i představení pro děti. Následkem komunistického puče a potlačování Sokola museli loutkáři přejít do kulturního zařízení Sušila, které však začátkem 70. let bylo věnováno Socialistickému svazu mládeže. Činnost mohli obnovit až 1981 a po restitučních tahanicích z roku 1989 znovu až 2004 opět v místní sokolovně – na galerii, od níž převzali i novodobý název. Hrají marionetami.

Loutkové divadlo v Uherském Brodě se hraje (s výjimkou let 1941–45 a 1968–85) nepřetržitě nejméně od roku 1919 – byť pod různými názvy a různými zřizovateli – a za tu dobu vytvořilo k 250 inscenacím. Prvý záznam o loutkovém divadle zdejšího Sokola je z roku 1919, následujícího roku už byl založen Loutkářský odbor Sokola a sehrál pod vedením učitele Augustina Hladkého 17 představení. 1929 se vedení ujal učitel Rudolf Tomica; hrálo se i pro dospělé. 1931 byla dobudována stálá loutková scéna s lávkami pro marionety a inscenováno na ní 8 her pro děti i pro dospělé. V prvé půli 30. let hrálo více než 30 členů průměrně 11 her ročně (pohádky s Kašpárkem, česká klasika, pohádky jiných národů); soubor byl hodnocen jako jeden z nejlepších v republice. 1941 byla činnost Sokola zakázána a v zdevastovaném divadle obnovena s 12 členy, vesměs učiteli, až 1946 v malém sále sokolovny. V 50. letech uváděli brodští loutkáři každoročně 3–10 inscenací, do 1967 průměrně 3, od té doby 1–2. 1981 vznikl LS DK ROH, na nějž 1993 navázalo jako právní subjekt Spolkové loutkové divadélko, hrající pod vedením Romana Švehlíka pravidelně pro děti ve věku 3 až 6 let v Domě kultury. 2002 se sloučilo s DS Tomáše Miličky pod názvem Divadlo Brod. Na zájezech upřednostňují alternativní postupy založené na přímém kontaktu s dětmi.

PO VÁLCE

V letech 1945–1989 vzniklo v kraji několik loutkových divadel, ale ta, která vydržela, by se dala spočítat na prstech jedné ruky.

Mezi kdysi četné loutkářské soubory ze Zlína, přejmenovaného 1949 na Gottwaldov a 1990 zase zpět, patřil i původně sokolský ZK ROH Svit Gottwaldov, který se propracoval v letech 1951 a 1962 na Loutkářskou Chrudim s inscenacemi O Jankovi a Sambo a lev.

Ve Vsetíně je amatérské loutkové divadlo doloženo už v 30. letech 20. století (Sokol), po válce pak tu vzniklo nejméně 6 souborů, mezi nimiž je třeba zmínit alespoň Loutkové divadlo Zbrojovky (Divadlo Z), jež během své existence v letech 1948–60 uvedlo 32 her v 356 představeních a 1955 se dostalo i na Loutkářskou Chrudim s tehdejším ideologickým hitem O velkém Ivanovi. Dodnes pak existuje LD Kohútek, založené 1971 Otakarem Švecem (1968–70 vedl Loutkářský kroužek ZK MEZ) nejprve pod Sdružením klubu pracujících Vsetín, později pod ZK Zbrojovka Vsetín a od 1993 jako samostatné občanské sdružení. Od 1974 hrál Kohútek každý pátek a sobotu na přenosné scéně v bývalé vinárně Lidového domu, kterou si brigádnicky sami vybudovali. Přidružený kroužek vedený Milenou Matkovičovou se 1977 dostal s inscenací O kohoutkovi a slepičce až na Loutkářskou Chrudim. Od 1978 hráli v sálku na Rybníkách pro 130 osob, se 2 zkušebnami, dílnou a skladem; soubor měl tehdy 4 zaměstnance. 1986 převzala vedení Milena Matkovičová, po ní krátce Matěj Šefrna a od 1989 opět O. Švec. 1990 byla loutková scéna uzavřena a od té doby hraje soubor v Domě kultury, dnes pod vedením Hany Václavíkové.

DNES

Po roce 1989 vzniklo v kraji zhruba 15 dosud hrajících souborů. Vsetínské V.H.S (Volné herecké sdružení) založené 1987 se 1990 proměnilo v soubor Vždycky jinak, který na LCH 1991 uvedl inscenaci Šnofonius a Mordulina a zmizel v dějinách. Nejúspěšnějším vsetínským zástupcem na Loutkářské Chrudimi se stal dvojčlenný vsetínský soubor Bublanina, který se sem dostal 2005 hned svou prvou inscenací Pohádkové hašteření, 2007 s další hravou inscenací Začarovaný les a 2013 s inscenací Taškařice do pětice s liškou. Barbora Dohnálková je od 2000 i vedoucí dětského souboru BUBU, který už čtyřikrát uspěl na Dětské scéně. Ve Zlíně o sobě dává vědět jen LS Zlatá koruna při 9. ZŠ Štefánikova, roku 1993 tamtéž vzniklý soubor Povidlo přesídlil 2000 do Otrokovic.

Celkem lze dnes v kraji najít 22 amatérských loutkářských souborů.

V hlavním programu Loutkářských Chrudimí 1951–2013 měl kraj celkem 18 zastoupení – z toho Říše loutek Kroměříž 8, Bublanina Vsetín 3, Svit Gottwaldov 2. Je tak co do účasti na LCH 13. (předposlední), v poměru k počtu obyvatel dokonce poslední.

PŘEHLÍDKY A FESTIVALY

Zlínský kraj nemá vlastní postupovou přehlídku amatérských loutkářů. Nejbližší krajská přehlídka je v Opavě, další v Třebíči.

Postupová krajská přehlídka dětských loutkářských souborů se koná v Uherském Hradišti vždy začátkem dubna. Kontakt: Martina Dörrová, DDM, Purkyňova 494, 686 06 Uherské Hradiště: 572 551 347, 605 203 064, martina.dorrova@ddmsikula.cz, www.ddmsikula.cz

PROFESIONÁLOVÉ, ŠKOLY, ORGANIZACE, TISKOVINY…

V Zlínském kraji není žádné statutární loutkové divadlo. Profesionální nezávislá divadla se mi podařilo najít tři, možná čtyři.

S loutkami pracují na základních uměleckých školách v Karolince, Uherském Hradišti a Uherském Brodě.

Není mi známo, že by v kraji existovaly organizace či periodika zaměřující se na loutky.

VYSOČINA

Pátý nejrozsáhlejší kraj, zvaný dnes dle své přirozenosti Vysočina, vznikl k 1. lednu 2000 zcela nově coby Kraj jihlavský ze tří okresů bývalého Jihomoravského kraje (Jihlava, Žďár nad Sázavou a Třebíč), jednoho okresu bývalého Východočeského kraje (Havlíčkův Brod) a jednoho okresu původního Jihočeského kraje (Pelhřimov). U Stvořidel býval prý za Rakousko-Uherska vyznačen střed Evropy. Loutkářským středem Evropy Vysočina sice není, ale dík třebíčské přehlídce je alespoň středem loutkářství jižní části Moravy a jihovýchodních Čech. A z Havlíčkobrodska pochází i takoví loutkářští velikáni, jako je byvší ředitel hradeckého divadla Drak Jan Dvořák, narozený v Úsobí, nebo zakladatelka dramatické výchovy s loutkou Hana Budínská z Krucemburku/Křížové.

AMATÉŘI V BĚHU ČASŮ

KDYSI

V kraji je prokazatelně více než deset obcí, v nichž dosud fungují amatérské loutkářské soubory, navazující na předválečnou tradici – nejméně pět z nich dokonce na tu před prvou válkou.

V Telči je sokolské loutkové divadlo zaznamenáno už od roku 1897 a pak s většími či menšími přeryvy, z nichž nejdelší je ten od konce padesátých let do začátku let devadesátých, až dodnes: od 1993 tu vede dětské loutkářské kroužky (Kašpárek, Dráčata…) při domě dětí a mládeže E. Drdácká.

V Přibyslavi hrávali bratři Bechyňovi hry Matěje Kopeckého se souborem, který založili 1898. V letech 1901, 1914 a 1923 se divadlo stěhovalo, až skončilo 1934 v nově postavené sokolovně. 1940 přejal vedení B. Rydlo a s novým vybavením je úspěšně vedl až do své smrti v 60. letech. Další činnost zahájilo divadlo 1980 s novou výpravou vlastní výroby (původní loutky byly prý předány do Chotěboře) a pod vedením manželů Šillerových hraje zhruba dvacetičlenný soubor jednou za měsíc v kulturním domě dodnes pod názvem Přibyslavská pimprlata. Od 1998 je vede J. Šillerová, stejně jako od r. 2006 Maňáskový soubor Pohoda.

Ve Velkém Meziříčí pěstovali sokolové loutkové divadlo od 90. let 19. století do roku 1941. 1952 na ně navázal nový soubor, původně při ROH Kablo, jehož vedoucím se stal M. Rosa, toho 1955 vystřídal H. Wehrenberg, 2001 Z. Svoboda a 2010 K. Maloušková. Soubor měnil i zřizovatele: 1975 hrál jako LS JKP Vysočina (až 10 inscenací ročně, např. v sezóně 1979/80 48 představení), 1988 coby LS Sdruženého klubu pracujících ROH měl 28 a v 90. letech 22 členů různých věkových kategorií. Dnes zhruba 20členný soubor různých věkových kategorií odehraje po dvou zkouškách kolem 12 představení 6 pohádek pro více než 700 rodičů s dětmi a 2–3 představení pro místní mateřské a základní školy. Na malé scéně Jupiter clubu, která pro ně byla 1977 postavena, hrají v rozdělené interpretaci marionetami na nitích nebo javajkami; ve fundusu mají asi 250 loutek.

Prvým loutkovým divadlem pro veřejnost v Humpolci bylo od 1906 do 1911 rodinné divadélko učitele Kunce na zahradě u Vincenců, později v hostinci Na Kocourku a v dnešní základní škole Hálkova, kde opět hrál v letech 1920–28; dohromady 74 představení. 1912 zde existovala i Společnost přátel loutkového divadla, loutkové divadlo provozovala v letech 1920–21 také Obecná škola chlapecká a 1931 Svaz katolických žen a dívek. 1931 byl v šatně nové sokolovny založen LS Sokola, vedený M. Poláčkem, který podědil loutky Kuncova divadla a ze školy ve Vojslavicích získal i loutky po neznámém lidovém loutkáři, než pro ně vytvořil novou sadu 35 a 50cm marionet J. Drbal. 1932 získávají nové jeviště v malém sále sokolovny, začínají se vzdělávat a hrát i moderní repertoár. 1940 zachránili loutky tím, že je vyvezli s manželkami v kočárcích. Činnost obnovili 1945, od 1950 jako LD Osvětové besedy, 1951–80 jako LD při ZK ROH Sukno a LS ZK Zálesí; vůdčími osobnostmi byli J. Pršala a J. Fiala, od 1980 pak V. Hůla. Od 1984 působilo LD v Sdruženém klubu pracujících, od 1994 v MěKS, nyní pod Městským kulturním a informačním střediskem. Celkem odehrálo více než 800 představení více než 400 her (16 na současném repertoáru) pro 113 000 diváků a 1998 se dostalo i na Loutkářskou Chrudim s hrou Zvědavé slůně. Od r. 2001 je vedoucím dnes osmačtyřicetičlenného souboru V. Hůla. Doplňme, že 1965 tu krátce působil také loutkářský soubor Ústavu národního zdraví a od 1966 i soubor Kapka při ZUŠ.

V Novém Městě na Moravě zahájilo a nejdéle drželo tradici Loutkové divadlo ženského odboru Národní jednoty: od 1906 až do 60. let. Krom toho tu v 40. letech působily i loutkářské soubory Sokola a Junáka, v 80. letech Maňáskový soubor Domu kultury a od 2012 i LD Farního sboru Českobratrské církve evangelické, jež navázalo na drobné pokusy z válečných let a z let 1997–2000. Nejvíc se ale prosadily dvě inscenace zdejší ZUŠ, které se v novém tisíciletí dostaly až na LCH: 2002 Jeffersovo S pastýřkou souboru Chandraradar (vedoucí I. Čermáková) a 2011 Shenti Kuilei dvojice Já a on (vedoucí T. Machek).

Mezi válkami vznikla řada loutkových divadel v dalších městech. Z toho, že v Třešti bylo založeno 1918 Sdružení přátel loutkového divadla, které odehrálo 1936 dvousté představení (Oldřich a Božena), lze soudit, že loutkáři tu hráli už před r. 1920, který uvádějí místní anály. Od 30. let do 1941 zde fungovalo LD Sokola, od 1944 do konce 40. let školní soubor, 1950 LD učitelů 1. a 2. národní školy, 1956–57 loutkářské kroužky žáků a učitelů osmileté střední školy a od 1961 se třešťští loutkáři stali součástí Divadelního souboru Karla Čapka a pod názvem \„Městský soubor dospělých, hrající loutková představení pro děti\“ začali hrát v novém kulturním domě. Jeviště, které postavil 1961 J. Morkus, má dnes rozměry 2,5x1,2 m, sál přibližně 60 míst. Po zhotovení pojízdného loutkového jeviště pro zájezdy do okolních obcí a malého rodinného divadla má soubor k dispozici tři scény. Od počátku hraje s původními 40cm marionetami v rozdělené interpretaci; celkem asi 320 představení, v nichž se vystřídalo přes 60 účinkujících. V současnosti devět členů, vedených Luďkem Kovářem, inscenuje průměrně 2 tituly s 5 reprízami. Když bylo zrušeno Městské kulturní středisko, zaregistroval se soubor jako občanské sdružení a od 2008 pracuje samostatně. 1988 vznikl pod vedením J. Morkuse i patnáctičlenný LS Mládí při Kulturním klubu Třešť.

V Polné sehráli zřejmě prvé veřejné představení členové místního sdružení socialistické strany roku 1919, 1922 vzniklo Školní LD a od 1926 na něj navázalo LD Husovy knihovny, vedené až do 1944 Gustavem Vítkem, po něm na dva roky J. Provazníkem, poté V. Fišarem a B. Zeleným. Každou druhou neděli od září do dubna hráli v tištěných dekoracích s 25cm marionetami (89 loutek a 51 hlaviček). 1946 získalo divadlo v knihovně novou stálou scénu a 50cm marionety převážně vlastní výroby, později unanovské. Principálem se stal K. Klusáček (jeho dcera vedla od 1941 další loutkové divadlo v areálu zámku) a po něm na 35 let J. Marasová. 1999 dvacetičlenný soubor zrekonstruoval scénu i hlediště. Vystřídala se řada zřizovatelů: po 1948 Osvětová beseda, poté Kulturní klub MěNV, Kulturní středisko Polná, od 1998 opět Husova knihovna. Po rekonstrukci hlediště se r. 2000 stal zřizovatelem Městský úřad, divadlo dostalo název Loutkové divadlo v Polné a principálkou se po své tetě stala D. Topičová. Soubor užívá jména Kašpárek. Za dobu trvání sehrálo přes 230 loutkářů na 700 představení více než 100 her pro 80.000 diváků; 2008 zahájil činnost Dětský loutkářský kroužek LD a Domu dětí a mládeže vedený J. Richterovou a V. Kruntorádovou. Od 90. let 20. století využil několikrát loutky i divadelní soubor Duha, vedený P. Vaňkem; na 54. Loutkářskou Chrudim 1995 se propracoval s inscenací O pejskovi a kočičce.

V Havlíčkově Brodě (tehdy ovšem Německém) hrál od 1921 do 30. let soubor Junáka, na nějž od 1933 navázal loutkářský soubor Sokola, který působí dodnes: od 1. července 2013 pod AZ Centrum a novým názvem Kráťa. Krom loutkářského kroužku pro děti má kolem 20 členů a na repertoáru 17 inscenací. Od 2006 sídlí v bývalé základní škole na Rubešově náměstí, kde má sál pro 80 diváků; jeho principálem je po K. Havlíčkovi M. Kintšner Od 1951 do 60. let působilo v městě i Loutkové divadlo Pleas, od 1952 Loutková scéna OÚNZ, respektive JKP a od 1953 do 60. let LD Domu osvěty.

Roku 1922 vznikl prvý loutkářský soubor v Třebíči – LS Sokola. Po něm následovalo třináct dalších: Dělnické tělocvičné jednoty, Městského osvětového sboru, Junáka, soubory Marioneta, Rolnička či Maňásková scéna SKP existovaly rok či pár let. Čtyři však čítaly svá léta v dekádách. Loutkovou scénu Okresní péče o mládež založil B. Krška 1940, 1942 ji nazval Říše Gulliverova a od 1953 hrála jako Stálá loutková scéna OÚNZ každou neděli v DPM s 50cm marionetami v rozdělené interpretaci; zanikla se smrtí svého vedoucího 1964. 1951 vznikla Loutková scéna závodního klubu ROH při Závodech Gustava Klimenta v Borovině, vedená M. Kružíkem st., od 1962 do 1970 jako Pionýrský soubor Radost při Loutkové scéně Závodů Gustava Klimenta v Borovině; pod tímto názvem vystoupil soubor na LCH 1962 s inscenací Král Lávra; od 1970 až do zániku 2001 nesl jméno Plamínek. Dětský loutkářský soubor Gong založila 1983 při ODPM (později DDM) Třebíč J. Chocholoušková a vedla jej až do nového tisíciletí; po roce 2002 už o něm nejsou zprávy.

Vůbec nejúspěšnějším souborem celé dnešní Vysočiny bylo třebíčské Zdravíčko. S dalšími zdravotníky dětského chirurgického oddělení zdejší nemocnice je založil 1957 M. Blaha inscenací Baba Žloutenka. Až do své smrti 2010 byl vedoucím souboru, autorem či upravovatelem, režisérem, scénografem a technologem loutek; od 1963 s ním spolupracoval i M. Matoušek. 1967 založil M. Blaha s J. Zvěřinou krajskou přehlídku Třebíčské loutkářské jaro. Ačkoli soubor neměl vlastní scénu, uvedl za prvých 5 let 37 her, během 25 let trvání to bylo 874 představení, 69 her pro více než 150.000 diváků, při 40. výročí 1374 představení, 99 premiér a r. 2000 přes 100 inscenací. Vždy šlo o komediální tituly se spodovými loutkami a paravanem, umožňujícími i zájezdovou činnost. Zřizovateli se stal Sdružený, respektive Jednotný klub pracujících. Zdravíčko se dostalo třikrát (a jeho \„podskupiny\“ ještě čtyřikrát) na LCH: 1972 s vůbec nejúspěšnějším Tygříkem Petříkem, 1977 s Kejklířem a 1983 s inscenací Šášolda a sluníčko. Od 80. let vzniklo v rámci Zdravíčka několik autonomních skupin: 1982 pod vedením J. Dejla Skupina 1+1, která se dle počtu měnila na 2+1 či 1+1; vytvořila kolem 20 inscenací (některé opakovaně) a s třemi z nich se propracovala i na LCH: 1982 O Palečkovi, 1984 Princezna na hrášku a 1987 Princezna Růženka. Roku 1990 vznikla skupina Děti Zdravíčka, která 1994 postoupila na LCH s inscenací Bleděmodrý Petr. V letech 1997–99 pak pracovali pod vedením M. Blahy i Senioři Zdravíčka. Celkem prošlo Zdravíčkem přes 160 dospělých i dětských loutkoherců.

V Pelhřimově hrál Sokolský loutkářský soubor s marionetami od 1924 do 50. let v zahradním pavilonu restaurace Na Zavadilce. 1958 vzniká pod vedením M. Vaty loutkové divadlo Rolnička, které hraje s maňásky – nejprve v sále učňovského internátu Agrostroje Pelhřimov, později U Matějků (pozdější Agrostroj u sv. Víta). 1965 odešlo několik členů a na 3 roky došlo ke krizi. 1970 se soubor přestěhoval do kulturního domu Máj; když byl KD na počátku 90. let prodán, musel soubor Malou scénu opustit a hrát se znovu začalo 1996. Za prvých 25 let zhlédlo 54 představení přes 30 000 diváků; v souboru se vystřídalo 64 členů postupně pod vedením M. Kováře, V. Kruchni, V. Kouby a v současné době J. Majricha. Nyní má 14 členů.

Roku 1924 byl založen LS Sokola Rouchovany, jehož dnešní existence je ovšem nejistá.

LS Sokola Hlinsko byl založen 1925. Od 1934 vedl desetičlenný soubor učitel A. Baudyš; pohádkové hry hrávali v zimě až do okupačního zrušení Sokola a pak znovu od prosince 1945 1x za 14 dní. 1948 byl soubor spojen s LS Orla a DTJ a pod patronací národního podniku Kara zůstal až do 60. let. V říjnu 1962 založil učitel J. Vaňáč LS Korzo, který nesl od 1980 název Panenka a dnes působí jako Loutkový soubor Hlinsko. V 80. letech uváděl až 5 premiér ročně. V současnosti má 12 členů a pod vedením P. Víška hrává v sále Společenského domu pro cca 60 diváků 4x za sezónu po 2–3 představeních klasických pohádek loutkami z Umělecké výroby Mašek.

V Chotěboři dnes, zdá se, amatérské loutkářství usnulo (doufejme ne zesnulo). Přitom tu prvý soubor – Studentská loutková scéna gymnázia – vznikla už ve 20. letech, ve 40. pokračovalo LD Junáka, v 50. LD jedenáctileté střední školy, v 50.-60. základní devítileté školy, v 70.-80. blíže nedefinovaný Loutkářský kroužek a od 1993 do 1998 LS Schod. Nejdéle pracovalo Loutkové divadlo ZK ROH ZVÚ (hezké zkratky, což?) resp. ZK Kovodělných závodů: od 60. let až do 1990. To se také dostalo 1964 až na Loutkářskou Chrudim (toho roku však krajskou) s Míčkem Flíčkem.

20. léta byla počátkem LD i v Jaroměřicích nad Rokytnou – konkrétně až do 30. let LD Orla, které hrálo ve své tělocvičně v zimních měsících každou neděli. Navazující LD Svazu invalidů hrávalo od 40. let do 1998 v sále zámku, průměrně 4 inscenace ročně, od 1973 pod názvem Srdíčko. 1989 a znovu od 2007 hrálo i LD Jednoty sv. Josefa, 2007 pod názvem Kašpárek, resp. skupina Veselý Film.

V Jihlavě vzniklo za 1. republiky 8 souborů – ty nejstarší hned začátkem 20. let: Dělnická tělovýchovná jednota, Městský osvětový sbor, Reálné gymnázium, Národní jednota pošumavská, Sokol, Orel, Katolický spolek a Loutkové divadlo Karla Voneše; žádný však nepřežil 2. světovou válku. Po ní vzniklo dokonce dalších 15 souborů, mezi nimi takové kuriosity jako loutkové divadlo Krajské správy Sboru národní bezpečnosti. Nejvíc se však proslavil LS Státní léčebny psychiatrické, založený 1949, který se jako prvý z kraje dostal 1955 na LCH s Pohádkou o babce tichošlapce. Loutkářský soubor psychiatrické léčebny pak hrál na LCH 1989 i O nafoukaném králi a 1991 pod názvem Plamínek O třech malých prasátkách. Jako jediný tak přežil až do 90. let; jinak je tu loutkářský vývoj vskutku přetržitý. Po listopadové revoluci (r. 2000) vznikl v Jihlavě, pokud je mi známo, jediný soubor, hrající občas s loutkami, ale amatérského loutkářství se poněkud stranící: De Facto Mimo, známé především svou inscenací Modrej drahokam anóbrž Zelená Gizela a mrkvajzníci.

Pravděpodobně ve 20. letech vzniklo také loutkové divadlo v Krucemburku (Křížové), jež patřilo Dělnické tělocvičné jednotě. 7–10 herců (z celkových 15–20) hrávalo většinou v rozdělené interpretaci; před představením, v přestávkách, mezi jednáními a po představení hráli tamburaši na strunné nástroje. Hrálo se většinou v září až dubnu či v květnu každou neděli odpoledne, obvykle bez repríz, často až pro 200 diváků v tehdejším Družstevním domě s 25–30 sériovými marionetami, které převlékali do vlastnoručně šitých kostýmů. Činnost byla ukončena 1948 po sloučení DTJ se Sokolem. 1992 skupina nadšenců znovuzaložila loutkářský soubor, který 2000 přijal název Oblázek. V té době vlastnil 24 loutek.

PO VÁLCE

Po 2. světové válce navázala na předchozí tradici řada nově vzniklých souborů, či souborů, v nichž se po válečné pauze proměnila část členstva, zřizovatel i název, a působí tedy jako soubory nové – to se týká prakticky všech dosud uvedených fungujících souborů (a samozřejmě i jejich inscenací na Loutkářské Chrudimi, která se poprvé konala až roku 1951).

Zcela nově vznikla loutkářská základna 1986 na Lidové škole umění, dnes Základní umělecké škole ve Světlé nad Sázavou pod vedením I. Měkotové, jejíž tři drobné inscenace pronikly až na LCH: 1991 O perníkové chaloupce, 1993 O hromotlukovi, který měl chytrost ve vlasech a téhož roku Smeták a lopatka.

DNES

Po roce 1989 kromě nadále pokračujících souborů či souborů, které svým vznikem obnovily místní loutkářské tradice, vznikly i již zmíněné nové soubory a dále soubory Great ve Staré Říši (2002), LS v Hořicích u Ledče nad Sázavou (2006), Dolních Vilémovicích (2010) nebo rodinný ToTeMM ve Skleném nad Oslavou; posledně jmenovaný měl premiéru na LCH 2014 se svou inscenací O Nirdhanatovi.

Celkově lze dnes nalézt na Vysočině dvacítku amatérských souborů, věnujících se loutkovému divadlu.

Na Loutkářské Chrudimi se objevilo celkem 20 inscenací 10 souborů dnešního Kraje Vysočina, z čehož 7 jich přivezlo třebíčské Zdravíčko. 12. nejlidnatější kraj je tak 12. i co do účasti, byť v relaci k počtu obyvatel dosahuje jen necelých 60 %.

PŘEHLÍDKY A FESTIVALY

• Postupovou krajskou přehlídkou pro Kraj Vysočina (již využívá i Jihomoravský a Zlínský kraj) je od roku 1967 TŘEBÍČSKÉ LOUTKÁŘSKÉ JARO, jež se koná obvykle začátkem dubna. Na starosti je má Miroslava Čermáková, Městské kulturní středisko, Karlovo nám. 53, 674 01 Třebíč: 568 610 027, 777 746 986; m.cermakova@mkstrebic.cz

DĚTSKÁ SCÉNA pro Kraj Vysočina, jíž se zúčastňují i dětské loutkářské soubory, se koná v tomtéž období rovněž v Třebíči. Spojení: Jarmila Pavlíčková, DDM Třebíč, Hrádek 964, 674 01 Třebíč: 568 821 366, 739 568 007; pavlickova@ddmtrebic.cz, www.ddmhradek.cz

V Třešti se v průběhu dubna koná NESOUTĚŽNÍ PŘEHLÍDKA LOUTKÁŘSKÝCH SOUBORŮ Z VYSOČINY, jež oslavila už 52 ročníků. Loni se jí zúčastnily čtyři soubory.

PROFESIONÁLNÍ DIVADLA A SKUPINY

Statutární divadlo v kraji není žádné. Sídlí tu však čtyři nezávislé skupiny, z nichž jedna má několik filiálek po různých koutech zemí českých, a naopak jiná podobná skupina tu má jednu z filiálek.

MUZEA

Expozice loutek je v humpoleckém Muzeu Dr. Aleše Hrdličky na Horním náměstí 273. V první části je zachycena historie loutkového divadla v Humpolci (včetně 4 nejstarších loutek z let 1920–1930), v druhé je k vidění 10 pohádkových scén se 60 loutkami, které vytvořil lékař humpolecké nemocnice MUDr. V. Kubíček se svojí ženou a v letech 1964–1970 s nimi hráli za spolupráce dalších zaměstnanců v nemocnici. http://infohumpolec.cz/muzeum/expozice-loutek/expozice-loutek.html

V roce 2012 se rozhodlo Klubovní Hnutí o.s., neziskové sdružení pro rozvoj zájmových klubu dětí a mládeže v ČR ve Žďáru nad Sázavou vyhlásit Národní sbírku starých historických dřevěných loutek a zřídit \„největší muzeum dřevěných loutek v České republice\“ – Národní Muzeum Historických Loutek. Otevřeno mělo být 26. května 2014, ale další zprávy o něm nejsou k nalezení.

ŠKOLY, ORGANIZACE A TISKOVINY

Loutkám se věnují základní umělecké školy ve Světlé nad Sázavou a Novém Městě na Moravě.

Specializované organizace amatérského loutkářství v kraji nejsou.

Nákladem knihkupectví Emila Šolce v Telči (a tiskem Karla Šolce v Kutné Hoře) vycházela na konci 19. století řada her v edici Národní loutkové divadlo.

Loutkář 5/2014, s. 30–35.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.