Richter, Luděk: Závěrečné slovo předsedy poroty LCH 2014 Luďka Richtera

Loutkářská Chrudim už po třiašedesáté končí. Kdo Loutkářskou Chrudim zná déle než dva tři roky, ví, jak moc se proměnila a mění. To, že je zde deset či čtrnáct seminářů, není samozřejmost a není odjakživa. Vznikly tu i semináře rodinné a dětské, po roce 1989 tu pravidelně hostují zahraniční soubory a objevují se i zahraniční lektoři, inspirativních a doplňkových inscenací je například v letošním nabitém programu téměř tolik, co amatérských inscenací v programu hlavním a po letech se vrátily i přednášky. Přinejmenším od začátku 80. let se Loutkářská Chrudim otevírá všem druhům loutkového divadla bez ohledu na druh loutek či délku představení a všem novým podnětům. Vnímání loutky a loutkového divadla se rozšířilo mnohdy až za hranici jejich definice, stejně jako dobrá polovina zdejších seminářů.

Jaká byla letošní LCH?

Po mnoha stránkách rekordní: 22 inscenací v hlavním a 17 inscenací v inspirativním a doplňkovém programu, 14 seminářů, 5 diskusních večerů, 3 přednášky, nevídané množství lidí tam všude… Nakolik je možné si takové množství představení užít a soudně posoudit, či nakolik je dobře LCH naplnit programem, který pak ti nejaktivnější – tedy seminaristé – prostě nemohou stihnout, je otázka pro další ročníky. A co se týče úrovně hlavního programu, tedy amatérských inscenací této (zaplaťpámbů) nesoutěžní přehlídky? Řekl bych dobrý průměr: vedle dvou tří ne zcela zdařilých kousků většinově dobrý průměr až nadprůměr a tři či čtyři zážitky, které si rád kdykoli zopakuji.

Lze vypozorovat nějaké trendy či výrazné rysy?

Na takové úsudky je v poslední den příliš přehlídky brzy. Snad je možné jen vyzdvihnout pár jednotlivostí. Znovu se ukázalo, jak důležité je, aby inscenace o něčem byla – aby sdělovala téma, které je něčím živé a pro inscenátory i diváky naléhavé; a aby toto téma vyplývalo ze srozumitelného a působivě vystavěného děje a nebylo jen vyslovenou tezí. Je potěšlivé, že několik velkých a (nebojme se toho slova) lidsky angažovaných témat s osobním vztahem na letošní LCH opravdu bylo. Nápadné je také hledání inscenačního přístupu k předlohám nezaloženým na dramatických situacích, předlohám epickým nebo dokonce nebeletristickým, případně vlastní autorská tvorba tohoto druhu. Smutné je, že kvalita se objevuje spíše v inscenacích určených dospělým, zatímco inscenací pro děti jsme letos v hlavním programu mnoho neviděli. Ukázalo se, že cesta nevede přes zapouzdření se v konvenci a netvořivém opakování toho, co jsme někde viděli, ani skrze experimenty za každou cenu a bez sděleného důvodu, přes pouhou snahu o zábavnost, ani přes formální naschvály. Ukázalo se také, že současná loutka ve svých mnoha podobách je schopná sdělovat téma v jedinečné, svébytné podobě. A to je dobře nejen proto, že bez ní by nebylo Loutkářské Chrudimi, ale hlavně proto, že by bez loutek bylo chudší celé divadlo, v čele s jeho alternativní větví.

I proto je důvod těšit se na další Loutkářskou Chrudim – už šedesátou čtvrtou.

Nashledanou za rok!

Porota 63. Loutkářské Chrudimi uděluje ceny souboru

- Alojsky při ZUŠ Žamberk za umění pozastavit čas, projevené v inscenaci Náš drahý oslík

- divadelnímu souboru Tatrmani ze Sudoměřic u Bechyně za zpracování závažného tématu v inscenaci Černej kocour

- souborům Mikrle a Děvčátko a slečny při ZUŠ F. A. Šporka Jaroměř za odvahu k experimentování, projevenou v inscenacích Kráska v dřevě spící a Kázání děvčátkům a slečnám

- souboru Tyan Plzeň za autorskou reflexi niterného tématu v inscenaci O Dolfíčkovi a Vlastě

- Bažantově loutkářské družině divadelního souboru J. J. Kolára při TJ Sokol Poniklá za inscenaci Morfium

- souboru Rámus Plzeň za inscenaci Škoda času.

Na Jiráskův Hronov nominuje porota 63. Loutkářské Chrudimi

- inscenaci Škoda času souboru Rámus Plzeň

- inscenaci Morfium Bažantovy loutkářské družiny divadelního souboru J. J. Kolára při TJ Sokol Poniklá

- inscenaci O Dolfíčkovi a Vlastě souboru Tyan Plzeň.

Loutkář 4/2014, s. 45.