Přelet nad loutkářským hnízdem

Vojíková, Silvie: V patách superhrdinovi

Malé divadlo připravilo pouliční rodinnou inscenaci Quijote!, situovanou do historického jádra Českých Budějovic. Scénář, jenž je volnou adaptací slavného Cervantesova románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha, napsali Zdeněk Jecelín (bývalý umělecký šéf souboru) a dramaturgyně Helena Kebrtová.

Z rytíře se v českobudějovické verzi stal obyčejný blázen Bohoušek z nedalekého Boršova, který si říká SuperQuijote, a s renesančním prapředkem ho spojuje víra v ideály a ochrana ženské cti. I jeho výzbroj prodělala změny: místo pláště nosí ubrus s logem Budvaru, místo štítu a kopí třímá víko od popelnice a dopravní tyč.

Inscenace začíná loutkářskou předehrou na Piaristickém náměstí, kde potulní herci sehrají maňáskovou parodii o šlechetném Quijotovi a velmi rázné Dulcinee, založenou na úprcích, honičkách a soubojích. Zbytek děje mají diváci spatřit před Galerií Pod kamennou žábou, ale mezitím potulnému herci uteče jeho partnerka a představení je tudíž ohroženo. Herec (Jiří Šponar) ve svém zoufalství nechtěně vyprovokuje Bohouška (Janek Lesák), který sedí v hledišti jako potenciální divák a nesnese urážku ženy. Po demolici scény odjede na hercově motorce do ulic města šířit své ideály. V obecenstvu je přítomna i akurátní radní (Stanislava Drápelová), která okamžitě vyhlašuje pátrání, při němž jí zdatně sekunduje Bohouškova afektovaná a svou profesí deformovaná ošetřovatelka (Denisa Posekaná), uplatňující za každých okolností výdobytky moderní medicíny – omráčení kabelkou. A bláznivá honička může začít. K pronásledování se připletou i intelektuálně omezení strážníci, prodavač a starostlivá matka s kočárkem, která spolkla pískací kačenku. Mezitím Quijote brázdí ulice na motorce a své ideály naplňuje i těmi nejprostšímu prostředky: házením rajčat nebo stříkáním vody. Diváci jsou udržováni v supervážné atmosféře: ve městě se volně pohybuje všem nebezpečný Quijote, kterého je třeba urychleně dopadnout. Pronásledování končí u slepého ramena řeky Malše, kde se chce z nešťastné lásky utopit baletka. A právě ona bude použita jako návnada pro Quijota (ten si přece nenechá ujít příležitost zachránit ženu v úzkých).

Zatímco první polovina inscenace se nese v duchu paniky a naléhavého pátrání po Quijotovi a nutí diváky neustále se přemisťovat, druhá polovina se odehrává na dvorku Galerie Pod kamennou žábou, která se promění v Q arénu – dějiště prazvláštní reality show. Všichni aktéři předstírají, že jsou cirkusoví umělci a snaží se (všemožně krkolomně) přesvědčit Bohouška, že zajal Jokera a má k němu vlézt do obří klece. I prostoduchý Bohoušek však tuto lest prohlédne. A tu se jako deus ex machina zjeví Zrcadlový rytíř, kterému Bohoušek při páchání dobrých skutků údajně narušil teritorium, udělené od vesmírných mocností. Boj s ním Bohoušek prohrává. Vítězný pocit se u aktérů této léčky nedostaví, převládne trapno a rozpaky. Nehráli fair play. Bohoušek rezignuje, ale svou výzbroj předá dál malému Fandovi. A v tu chvíli je Fandova maminka na svého synka hrdá: její syn teď bude nositel rytířských ctností, které současná doba ignoruje, ale přesto je má smysl připomínat. Příběh Dona Quijota tak může pokračovat. Inscenace přináší poněkud trpké poznání, že rytířem může být v dnešní době jen blázen a když i ten je zajat zkostnatělou společností, která se proti němu pevně smekne, jedinou záchranou zůstává dětská duše.

Inscenace Petra Haška je stejně jako jeho zdejší předchozí tvorba založena na hravé poetice a slovním a situačním humoru. Tentokrát se navíc inspiruje groteskou a akčními filmy a je syntézou tance, zpěvu, cirkusových prvků, loutkového divadla. Celý ansámbl Malého divadla hraje s velkým nasazením a citem pro pouliční komediantství. Bláznivý Quijote si žádá bláznivé řešení situací, vymykajících se logice, a tak např. náhlá píseň s takřka muzikálovou choreografií nepůsobí uprostřed napínavého pronásledování nikterak křečovitě. Akční scény a pohybová stylizace, na které se podílel mim a choreograf Radim Vizváry, je velmi zdařilá (vyniká zejména Vjačeslav Zubkov a Marek Menšík). Dokonale pohybově rozehrány jsou i zdánlivě banální situace – např. scéna sledování loďky, na níž ošetřovatelka pádluje zachránit baletku. Kostýmy Jitky Nejedlé odkazují svým střihem k 50. letům a v barevné kombinaci (převládá bílá a červená) k zákazovým dopravním značkám.

Quijotovo poselství pro 21. století je zřejmé: doba nepřeje originálním a skutečným hrdinům bez bázně a hany. Za hrdinu je dnes považován kdejaký účastník reality show. Společnost se upíná k lacinému pozlátku, komerci a mediálnímu zviditelnění. Závěrečné rozuzlení si přijede natočit producent, jenž odlákal Jokerovu ženu a s chutí kameruje a instruuje skutečný zápas mezi svou bývalou a současnou přítelkyní (obě ženy se mlátí peřinami, až se peří sype). Hašek umně zasadil novodobého Quijota do nejstarších míst města a kromě dějové překombinovanosti v druhé polovině (propletence reality show, lží a intrik) je vtipnou a vpravdě akční podívanou s aktuálním a poněkud hořkým poselstvím.

Malé divadlo České Budějovice

Miguel de Cervantes – Helena Kebrtová – Zdeněk Jecelín: Quijote!

Režie: Petr Hašek

Dramaturgie: Helena Kebrtová

Scéna: Jan Brejcha

Kostýmy: Jitka Nejedlá

Hudba: David Hlaváč

Pohybová spolupráce: Radim Vizváry

Premiéra 30. 5. 2014, psáno z reprízy 3. 6. 2014.

Loutkář 4/2014, s. 18–19.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.