Divadelní sólo – není asi výstižnější charakteristiky pro specifické představení Salome brut, které v premiéře uvedla 11. 11. 2013 v sále Slévárna alternativní scéna La Fabrica.
V této inscenaci, která by se dala jedním slovem nazvat výkřikem, dokazuje Vladimír Marek, že suverénně zvládá všechny pěvecké i pohybové úkoly, několikeré žánrové proměny i intimní intermezza, která jsou jeho osobní výpovědí. Tato drsná Salome – Salome brut je příběhem o hledání lásky a odmítání, o její potřebě a o nepochopení.
Kromě expresivního hereckého výkonu inscenace zaujme i rafinovanou výtvarnou stránkou (variabilní jednoduchá jednotka scény – průhledný kubus se mění z pekla v předpeklí i podivný skleněný sarkofág, ve kterém je uvězněna jako v muzeu voskových figur legenda – Salome). V inscenaci najdete loutky, masky, ale pracuje se i s módními médii. Drsné jsou i střihy mezi biblickým příběhem a hercovými civilními intermezzy. Z hereckých prostředků lze poznat Markovy citace z jeho vlastní tvorby – ať už jde o Sněhovou královnu, Kouzelnou flétnu s nezapomenutelnou Královnou noci, Draka z hradecké Písně života. Zaujme ale i Markův efébský partner (spoluautor a autor výpravy a kostýmů Martin Kámen). V jeho postavě všudypřítomného anděla smrti je něha, neambiciózní asistování protagonistovu sólu a zcela zřetelný respekt k jeho práci. Výtku bych snad měla jen k použití loutek, které v celku (přes výtečnou Markovu loutkohereckou práci) nemají své opodstatnění a jejich úvodní sexuálně-exhibiční prolog je dokonce z hlediska dalšího traktování příběhu Salome nesrozumitelný.
Úctyhodná herecká práce s nejednoduchým námětem a ještě komplikovanějším zpracováním nabízí ale přece jen ještě jednu otázku – nemohl by se pohled na Salome, který přes všechna čarování probíhá v jedné expresivní rovině, přece jen místy zastavit a představit Salome ještě v jiných polohách tak, aby pohled na ni nebyl jen groteskně, sžíravě a přes všechno porozumění hořce odmítavý?
Salome Brut je inscenace v mnoha směrech experimentální a do současného chrámu alternativy, jímž La Fabrica nesporně je, určitě patří. Zařazuje se do řady nekonvenčních výpovědí o hořkosti bytí, jeho proměnách i těžkém vyrovnávání se s ním.
Scénář: Vladimír Marek, Martin Kámen, režie: Daniel Špinar, výprava a kostýmy: Martin Kámen, hudba: Mário Boa, producent: Peter Seerge Butko.
Psáno z premiéry 11. 11. 2013.
Loutkář 1/2014, s. 17.
19. 8. 2022 – 20. 8. 2022
Mirotické setkání loutek a hudby
19. 8. 2022 – 20. 8. 2022
Ejhle, loutka
Alois Tománek (2. 8. 1942 – 19. 1. 2011)
Jitka Tláskalová (2. 8. 1952)
Zdeněk Říha (3. 8. 1942)
Miroslav Langášek (6. 8. 1927 – 18. 9. 2014)
Šárka Váchová (6. 8. 1947)
Vladimír Mikeš (11. 8. 1927)
Veronika Kleplová (15. 8. 1957)
Jan Holeček (21. 8. 1947)
Vlasta Polednová (24. 8. 1942 – 30. 8. 2019)
Roman Kyselka (29. 8. 1957)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS