Loutkar.online

Richter, Luděk: Mapování amatérských krajů IX

Severovýchodní Čechy jsou po Čechách jižních druhou kolébkou českého loutkářství. A mají i jedno prvenství. Jindřich Wirre sice prokazatelně hrál v Praze loutkami Hru o utrpení našeho pána Krista již roku 1563 – ale to byl Švýcar, po němž následovali mnozí Angličani, Taliáni či Němci (ať už rození v cizině nebo v zemích Koruny české). Prvý zachovaný rukopis české loutkové hry s faustovským námětem sice pochází z roku 1733, takže je zjevné, že loutkáři hráli česky už přinejmenším od prvé třetiny 18. století… Jak ale zaznamenal ve své Loutkářské kronice již před padesáti lety Jaroslav Bartoš – prvým písemně jmenovitě doloženým českým loutkářem byl k roku 1775 či 1776 Jan Jiří Brát (Brat, Brate, Brath, Brada, Pratte), narozený r. 1725 ve Studnici u Náchoda, jehož v posledních letech tak opečovává historička Alice Dubská.

Z kraje však pocházejí i další slavné loutkářské rody. Ač prvá zmínka z roku 1786 píše o Dominiku Finkovi z Kutné Hory, od konce 18. st. nalézáme stejnojmenný rod v Rychnově nad Kněžnou. Z Vrchlabí pocházejí Majznerové, kteří se později usídlili v Nové Pace a Semilech, Hanušové jsou od konce 18. st. známi v Rychnově nad Kněžnou, Vidové v Úpě a rod řezbářů Suchardů pochází z Nové Paky. A to nechávám stranou, že v zdejší Lhotě pod Libčany se roku 1775 narodil potulnému loutkáři Janu Kopeckému mýtický praotec českých loutkářů, Jihočech Matěj taktéž Kopecký.

Navíc teď už máme i zápisem na Seznam nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky přímo úředně stvrzeno, že východočeské loutkářství je zásadně odlišné třeba od jiho- či západočeského, o jiných nemluvě. Takže je to naprosto jisté…

AMATÉŘI V BĚHU ČASŮ

KDYSI

Tak jako všude, i v dnešním Hradeckém kraji se loutkové divadlo začalo amatérsky masově hrát v době tzv. loutkářské renesance – počínaje poslední třetinou 19. století. Na tzv. lidové loutkáře 18.-19. století (což byli ovšem potulní profesionálové, hrající pro svou obživu) navázala v tehdejším Království českém a poté i v Republice československé loutková divadélka v rodinách, školní loutková divadla i divadla spolková, především sokolská. Většina jich, žel, zanikla – tak jako za války sokolské divadlo v Sobotce (založeno 1901) či v polovině 70. let sokolské soubory v České Skalici (založen 1921) či Hronově (založen 1926). Některé však v té či oné podobě přetrvávají dodnes.

Zřejmě nejstarší z nich je Loutkové divadlo Sokola Dobruška. Pozemek na (nerealizovanou) stavbu loutkového divadla byl zakoupen už roku 1903, z roku 1908 je prvá zpráva o představení Oldřicha a Boženy a pak každý rok 10–15 premiér za rok. Po rozpuštění Sokola pod hlavičkou ZK Jas roku 1950 vzniklý Svět Loutek se r. 1999 vrátil pod křídla Sokola Dobruška, r. 2000 získal v jeho Sokolovně stálou scénu, kde jeho cca 12 členů jednou týdně zkouší a od října do dubna jednou či dvakrát měsíčně v neděli hrává pro nejmenší diváky své dva tituly za rok.

Druhým nejstarším dosud hrajícím souborem v kraji je Martínkovo loutkové divadlo – dnes LD Martínek Libáň, jež vzniklo v ne právě šťastném roce 1914 pod vedením hodináře Josefa Martínka a kominického mistra Marka. Se zakoupeným Alšovým divadélkem pravidelně hrálo v hostinci U koruny, později v místní škole a od 30. let s novými padesáticentimetrovými marionetami už jako LD Sokola v jeho nové sokolovně. Název Martínkovo divadlo přijalo v 70. letech, odkdy je vedl až do své smrti v lednu 2011 známý hostinský Jan Řezníček. R. 2004 získalo novou scénu v horním patře Kulturního domu. Zhruba desetičlenný soubor dospělých a dětský soubor hrává 10–15 představení klasických loutkových her do roka, občas i mimo Libáň, též na krajských přehlídkách.

Družina přátel loutkového divadla v Hořicích vznikla při Spolku pro zřízení a udržování hořické opatrovny a mateřské školy již r. 1915 zásluhou učitelky Františky Mikšové a ředitele obchodní akademie Václava Buřila. Družina hrála s loutkami a kulisami vyrobenými cukrářem Josefem Havlasem. Od r. 1924 měla stálou scénu v Husově dětském domě, ale r. 1950 byla přestěhována do Domu osvěty Koruna, kde její nástupce, r. 1979 vzniklý LS Zvonek Hořice (název od 1984), hrává dodnes, obvykle 2x do měsíce (občas i na zájezdech). Od půlky září do konce října pořádá přehlídku 5–6 nedělních loutkářských představení pro děti pod názvem Kašpárkův loutkový podzim.

V témž roce jako Československá republika (pro ty, kdo pozapomněli: 1918) iniciuje učitel Rudolf Bouček vznik loutkového divadla při Sokolu Jaroměř, jež je o dva roky později vskutku zbudováno a r. 1921 uvádí prvé představení. V letech 1924–28 si ze zahradního domku dokonce přestaví vlastní divadlo, jež je dnes po tom lounském 2. nejstarší loutkovou scénou u nás a od r. 1936 (dle jiných pramenů 1938) nese po svém zakladateli název Boučkovo divadlo Jaroměř; od r. 2004 je Národní kulturní památkou. Tehdy hrával soubor s velkými marionetami něco přes dvacet představení ročně. S vynucenými přestávkami pokračoval i po válce pod ZK n. p. Juta – po smrti Stanislava Rykra (1954) a Boučkově odstoupení (1959) s novým kolektivem, vedeným J. Silvarem, a od zahájení sezony 1963 Františkem Broukem a později L. Colbou. Od r. 1989 navazuje LS Bodi, později Boďi s vedoucími Danielem Brandou, od 1993 Janou Dvořáčkovou (pod jejím vedením vzniká i dětský soubor BODI) a nakonec Romanem Bedřichem Bauerem. Patnácti až dvacetičlenný soubor (17–55 let) se schází 1x týdně a odehraje s marionetami ročně více než 130 představení, většinu na zájezdech. Pořádá též přehlídku Boučkova Jaroměř a zúčastňuje se přehlídek v Libčanech, Lounech či Turnově. 4x se dostal i na LCH: 1998 Kašpárek a princezna Darla, 2000 Starý příběh jaroměřský, 2003 a znovu (!?) 2010 Kašpárek na skalním hradě; s libereckým Spojáčkem ještě 2004 Iča a Urak.

Loutkářský soubor Čs. Orla v Červeném Kostelci vznikl roku 1922 – a r. 1949 se málem profesionalizoval coby součást zamýšleného konglomerátu Ústředního loutkového divadla – nebýt ovšem emigrace jeho dvou klíčových osobností do Paříže. Dnes na něj navazuje loutkářský soubor Radost Červený Kostelec, založený r. 1954 pány Hanušem a Kubinou pod Z.K. n.p. Severografia; od 90. let pracuje pod MKS Červený Kostelec. V současnosti má kolem 10 členů, hraje převážně marionetami, občas i vlastní dramatizace. Od r. 1997 spolupořádá vždy v listopadu regionální loutkářskou přehlídku se čtyřmi soubory.

Loutkové divadlo Smiřice založil r. 1926 jako odbor Sokola učitel Petr Zahálka, po němž a po Slavoji Lochmanovi (1982–98) je dnes vedoucím Tomáš Zemek. Mnoho let tu působil i dětský soubor. Za 86 let vystřídal soubor řadu zřizovatelů: po Sokolu místní školu, ZV ROH Velkovýkrmny, ZK Družba, ZV ROH Státního statku a nakonec Městské kulturní středisko. Taktéž místa jeho působení se střídala: od 1931 v sokolském kině, pak Šulcův hostinec na Lednici a Malburgova vila. Zpočátku se hrálo v rozdělené interpretaci padesáticentimetrovými marionetami na drátě – v 1. sezoně 6 představení; další rok i maňásky a také kabaretní představení pro dospělé – celkem 15 představení, v dalších letech 11, 9, 13, 12… – celkově na 1300. Vrcholem byla 60. léta, kdy se LS Družba Smiřice 5x zúčastnil LCH: 1960 s Králem Abecedou, 1961 s nejúspěšnější Generálskou operkou, 1964 (kdy ovšem proběhla LCH jako krajská přehlídka) s inscenací Křížem krážem, 1967 s Královnou Koloběžkou první (vše s plošnými loutkami) a 1968 s hrou Jak pomohlo kotě Papírové Lhotě (spodové loutky). Dnes se pětadvacetičlenný soubor schází 2x týdně a hrává od října do dubna 8–10 představení

Loutkářský soubor nazývaný od 90. let Opočenský Kašpárek navazuje na tradici z let 1928–29, kdy byla po počátcích hraní v mateřské škole vybudována scéna v prostorách Kodymova národního domu. Věkově velmi pestrý soubor (10–40 let) zde s mnohými z původních loutek hrává v rozdělené interpretaci dodnes jak klasické pohádky loutkářského repertoáru, tak autorské pohádky z dílny souboru; převážně pro děti od 4 let, od září do dubna, každou třetí neděli odpoledne.

Roku 1935 založil Josef Kolář v Jičíně loutkářský soubor, který měl jen krátké trvání: r. 1937 činnost přerušil a navázal na ni pod vedením Jaro Frice a Jiřího Škalouda až r. 1951 soubor Srdíčko Jičín. Zkoušelo a hrálo se v budově poštovního úřadu, vesměs klasické loutkové pohádky, ale časem třeba i Jiráskova Lucerna. Vedení Srdíčka se střídá a jak už to bývá, mění se i zřizovatel a místa působení: po původní poště přichází Jednotný klub pracujících, v letech 1983–93 hraje soubor v provizorních prostorách Malého sálu Kulturního domu a teprve roku 2000 získává definitivní sídlo v Masarykově divadle jako Kulturní zařízení města Jičína. Od 60. let hraje vždy v sobotu odpoledne, až 12 premiér klasických pohádek za sezonu, později přidává i hostování. Od září 2007 se do repertoáru každou sezonu zařazuje zcela nová pohádka a soubor se pravidelně zúčastňuje přehlídek loutkových divadel v Libáni a Hořicích. Od října do dubna hrává marionetami v rozdělené interpretaci jednou za 14 dní v sobotu od 14 a 16 hodin vždy jednu pohádku měsíčně.

PO VÁLCE

Ze souborů, které vznikly v 50. letech, se má stále k světu Klub loutkářů Úpice (vznikl 1950), provozující klasické marionetové loutkové divadlo pro děti, podobně jako LS Dětem pro radost Náchod (1953), z těch, které vznikly o dvě dekády později, také LS Marná snaha Suchý Důl (1974), jakož i r 1976 vzniklé soubory Brum Broumov, který se propracoval na LCH 1993 s inscenací Moje pohádka, Kalenka Dolní Kalná a Had Hradec Králové, jenž zažil svá nejlepší léta v 2. polovině 80. let, kdy zahrál na LCH inscenace O prázdném kufru a kouzelné konvi (1986), …ale když ona je zakletá (1988) a Zlatý klíček (1989), k nimž r. 2005 přibylo ještě My se vlka nebojíme.

Ze souborů, které v poválečné éře vznikly, ale již neexistují, reprezentovaly kraj v 50. letech jaroměřské soubory ZK Lina 01 s Ptáčkem Červenáčkem (1954) a Panem Johanesem (1955) a 2. OSMILETÁ SŠ s inscenací O nespokojeném kohoutkovi (1955). Vůbec nejúspěšnější byl se 4 účastmi na LCH LS Sokol Hradec Králové-Malšovice, vedený doyenem východočeského loutkářství Janem Mertou: 1961 Ukradený míč, 1964 (LCH jako východočeská krajská přehlídka) Hrnku vař a Ztratil se nám Alík a 1981 coby LS Žížala Neposedný dům. Ze samotného Hradce se ještě uplatnil LS Brouček s inscenací Stříbrný kožíšek (1962). Roku 1977 zahrála Loutkoherecká skupina SZK ROH Tepna Náchod na LCH inscenaci Kamarádi aneb Jak to bylo s kocourem, r. 1986 přidal LS Baret S OB Vitiněves inscenaci Ať se společnost pobaví a r. 1988 Sekce učitelek MŠ Okresního pedagogického střediska Jičín Malé pohádky.

DNES

Po roce 1989 se s nově vzniklými soubory v kraji roztrhl pytel.

Literárně dramatický obor ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři založila Jarka Holasová sice již roku 1988, ale jeho zlatá éra přišla až po přelomu tisíciletí. Z jeho početných a proměnlivých souborů nazývaných ad hoc se jako prvá na LCH objevila Moje pětka s inscenací Dvakrát o třech prasátkách (2006), následující rok s Bleděmodrým Petrem, 2008 s inscenací Chudý a veselý a 2010 O třech přadlenách. Souběžně se začal objevovat víceméně sólový soubor Někdo: 2007 O Honzoj, 2009 Ve dvě na hruškách II a 2010 Lípa. Na LCH zahrál soubor nazvaný Kdo-si Osudové kolo a soubor Spolu, ale každý sám O muži, který počítal šišky. Roku 2011 následoval Labyrint s Labyrintem podle Jana a Malé dvě s Pohádkou o veliké řepě, r. 2012 Hotel LS Mikrle a o rok později Tygr Thomase Tracyho (Traumatizovaní tygříci) a Lakomou Barku (Malé dvě). Soubory připravují 1 inscenaci ročně, většinou 5–15 minutové drobničky. Hrají podle potřeb různými druhy loutek, pro vrstevníky, školní i někdy i předškolní děti, (soubor Někdo i pro starší školní děti a dospělé diváky), 10–15x za rok.

Hradecká LŠU, nyní ZUŠ Na Střezině, uváděná též jako Divadélko Jesličky, se divadelně začala projevovat již v polovině 80. let, ale mezi loutkáři se její četné, proměňující se, většinou malé a ad hoc nazývané soubory začaly objevovat až po roce 1990, kdy se Chrudim otevřela postupně až k dvojnásobku uváděných inscenací, včetně drobných, několikaminutových skečů. Šlo o práce sedmi učitelů: Jolany Brannyové, Jana Dvořáka ml., Alexandra Gregara, Jiřího Polehni, Jany Portykové, Josefa Tejkla a Emy Zámečníkové, kteří přivezli na LCH celkem 26 většinou drobnějších výstupů. Metaforickou prací s předměty vynikla r. 1993 drobnička Zralí k vystoupení, o rok později etuda se zástupnou rekvizitou O posazení klobouku, r. 1998 středověké Dobrodružství paní Anežky či r. 2003 hravá inscenace jednočlenného souboru Jeden Eda Proč mají sloni chobot? Nejpozoruhodnější však bylo r. 1999 Bio Desilusion a r. 2000 Rychlé šípy pod hlavičkou souboru Bifule a v režii dvojice Jiří Jelínek, Kamil Bělohlávek – ve skutečnosti už vlastně inscenace Dna, které se ještě téhož roku 2000 osamostatnilo. Pro hradeckou ZUŠ je typický především sklon k postmoderní absurditě.

Třetí „zušková“ líheň vznikla poté, co Romana Hlubučková začala r. 1992 učit na ZUŠ v Chlumci nad Cidlinou. Také zde vznikla řada uskupení, která se zaměřují na moderní a nápadité divadlo s loutkami: vesměs hravé autorské miniatury s notnou dávkou nadsázky i absurdity, hrané různými druhy vlastnoručně udělaných loutek. Na LCH pronikly jako první inscenace souboru Tak co?! Stolečkové pohádky (1998), Dokud nás čápi nerozdělí (2003) a Kybajváspro (2005). R. 2008 následovalo Popředu-pozpátku povídám pohádku souboru Uzel, 2009 Jsou princezny na draka? souboru Kyselé rybičky a 2011 Jan za chrta dán souboru Překvapení.

Hned v roce 1990 vzniká hradecké soukromé loutkové divadlo Poli bratranců Jiřího Polehni a Dobroslava Illicha, kteří začínali pod hlavičkou HADu. Poli na LCH uvedlo 4 inscenace: 1992 Čerta a Káču, 1996 svůj vrcholný pohádkový triptych Byl jednou jeden… a pak k absurditě tíhnoucí inscenace Don Šajn (2004) a Pustý les (2005). Snaží se hrát pro děti s ohledem na všechny věkové kategorie, převážně s maňásky a marionetami, přibližně 40 představení do roka. Další soubory vznikly v 90. letech i jinde. V Jaroměři již zmíněný Dětský loutkářský soubor Boďi, v Opočně LS Batole, v Jičíně r. 1997 Závěsné divadlo (LCH viděla r. 2008 jejich Kamenného hosta), v Lázních Bělohrad r. 1998 LS ŠÍRO a r. 2001 LS Klíček Dvůr Králové nad Labem, který se zatím širší veřejnosti nepředstavil.

Nejvýraznější soubor začínajícího tisíciletí – DNO Hradec Králové – vznikl roku 2000 kolem Jiřího Jelínka z lidí spojených generačním cítěním. V kolektivním autorském divadle se vyprofiloval scénograf a režisér Kamil Bělohlávek, výborný herec Jiří Kniha, svérázná Johanka Švarcová, přidala se Mirka Venclová-Bělohlávková, coby manželé a hudební skupina Dva se tu sešli Jan a Bára (roz. Švarcová) Kratochvílovi… Dno vytvořilo nejrůznějšími druhy loutek čtyřicítku inscenací různého rozsahu většinou pro dospělé. Od poloviny 1. desetiletí přestává Dno ve své původní podobě existovat.

V hlavním programu LCH uvedlo 13 deseti až patnáctiminutových i „celovočerních“ inscenací: 2001 Báj-báj (pohádka o zachraňování ztracené sestry vyložená zcela opačně) a Variace na slavné téma Cyrano (metaforická inscenace s rukavicemi, zpochybňující Cyranovu nezpochybnitelnou empatii), 2003 4+1, Goméz, Anatomie (hra se slovem a výtvarnem) a Okolostola (zpochybnění samoúčelné hry), 2004 rekordních 5 titulů – Dr. Kraus, Epos, PoPoHaHe, (Z)Splátky domů a Stop, 2005 Cirkus (gejzír hereckých, výtvarných a loutkářských nápadů vytvořený ve spolupráci s Ťapinou Městečko Trnávka) a 2007 LAPOhádky tedy Ledové techno (nonverbální mýtická groteska propojující hi-tech materiály s archetypálně primitivistickými loutkami-samorosty a s písněmi skupiny Dva v skvěle napodobené laponštině).

S Dnem vtrhla do amatérského loutkářství nejen smršť nápadů a chuti hrát si a hrát, ale i neskrývaná postmoderna, projevující se nejen hojnou klipovitou kompozicí revue či pásem s tucty plyšáků, umělohmoťáků, gumáků a jiných hraček vytažených z šuplíku dětství, ale především neustálou touhou zpochybňovat jednoznačnost hlásaných pravd, obracet slova i zavedené způsoby vidění a uvažování naruby, demýtizovat mýty: slovy a fabulí, ale především vkládáním všech jevů do nových, absurdních kontextů, nečekaných konfrontací výtvarných prvků vůči sobě navzájem, vůči slovu i akci.

Dávají o sobě vědět také dva nově vzniklé soubory, rozhojňující již tak bohatou tradici jaroměřského loutkového divadla. Jana Dvořáčková a Zdena Brouková se představují na LCH nejprve r. 2007 se souborem MAMINY v inscenaci Černá a bílá Fróna, kterou následuje r. 2011 Malá indiánská pohádka, a pak i s dětským souborem Blechy a jeho dvěma zdařilými inscenacemi Potkal šnek šneka (2008) a Za všechno můžou prasátka (2010). A na LCH se dostaly i další soubory z Královéhradeckého kraje: 1993 Recitační studio ŠD Sobotka se svým Tatínku, ta se ti povedla a 1996 Zdobničan Vamberk s pohádkou Jak se Honza naučil bát. Z hradeckých souborů to byli Nejhodnější medvídci s Kašpárkem, četníkem koločavským (1998) a Vydohleděno s Větrným mlynářem a jeho dcerou (1999), následovali náchodští Geisslers Hofcomoedianten se Školou Kristovou a školou světa (2004), v letech 2005 a 2006 Jarka Holasová s pohádkami Hrnečku, vař! a O slepičce, hradecké Teatro Plyšolíno s inscenací Plyšový zajíc do lesa nepatří (2005), individuální výstup Kamily Trmačové Slečna Annie (2008), adaptace Strakonického dudáka dívčí dvojice Try pod názvem Švanda (2009) a Polehňovi s patnáctiminutovkou Kdo zachrání princeznu (2011). Soubor J. J. Kolár při TJ Sokol Poniklá přivezl r. 2010 Jenovéfu a r. 2012 všechny překvapila jeho samorostlá Bažantova loutkářská družina v počtu jednoho muže svou parafrází Fausta a o rok později verneovský Zmatek nad zmatek.

V 50. letech se na tehdejších 79 inscenacích LCH podílel dnešní Královéhradecký kraj pouhými třemi, v 60. letech byl onen poměr 110:9 (vč. 3 účastí z r. 1964, kdy šlo východočeskou krajskou přehlídku), v 70. letech mezi 122 inscenacemi pocházela z hradeckého kraje pouze 1, v 80. letech 6 ze 110. Když v devadesátých letech stoupl počet inscenací LCH z do té doby průměrných 11 na 16 a od roku 2000 na 20, explodovala účast inscenací z kraje na 21 respektive 51 (r. 2003 poslala krajská přehlídka v Hradci Králové na LCH 10 inscenací z kraje, r. 2004 a 2005 po 9), v letech 2010–13 pak na 15 ze 70.

Do celkového počtu 847 inscenací LCH vyslal v letech 1951–2013 dnešní Královéhradecký kraj 103 (s rokem 1964 106) inscenací. Tím se dostává na druhé místo za Prahu, v poměru k počtu obyvatel dokonce na místo prvé. 25 inscenacemi se o to zasloužily četné soubory ZUŠ Na Střezině,13 ZUŠ Jaroměř, 11 Dno, 10 další jaroměřské soubory, 6 ZUŠ Chlumec nad Cidlinou, 5 Družba Smiřice, po 4 inscenacích dodaly hradecké soubory Sokol Malšovice, Had a Poli a 3 soubor z Poniklé.

Celkově se mi podařilo k dubnu 2013 najít v kraji 36 amatérských loutkářských souborů, vč. tří ZUŠ (Hradec Králové, Chlumec nad Cidlinou, Jaroměř) s vícerými soubory. Jako vždy dodávám: možná další zůstávají skryty, možná jiné mezitím už zanikají, možná další vznikají…

PŘEHLÍDKY A FESTIVALY

Krajská postupová přehlídka dospělých i dětských loutkářských souborů – organizuje Naďa Gregarová, IMPULS, (www.impulshk.cz/loutkove-divadlo.html).

V kraji se koná i řada místních, někdy i sousedských přehlídek spřátelených souborů, často především pro doplnění kulturního vyžití místních dětí.

Boučkova Jaroměř v Boučkově LD spočívá v cca 6 představeních v jednom dni; ta letošní, již jedenatřicátá se odehrála 11. května.

Kašpárkův loutkový podzim v Hořicích proběhl o sobotách během 2. poloviny září a v říjnu už po páté.

Již 6. Jaroměřské Loutkaření se konalo v sobotu 9. listopadu 2013 v Boučkově loutkovém divadle v Jaroměři.

Loutkářský festival v kině Luník v Červeném Kostelci, Manželů Burdychových 367, se odehrává každou listopadovou sobotu od 15 hodin.

Soutěž O Cenu Matěje Kopeckého v Libčanech – přehlídka amatérských loutkářských souborů programově hrajících pro dětského diváka se letos o čtyřech listopadových nedělích konala již po čtyřicáté. Pořadatelem je Obecní úřad Libčany, spolupořadatelem Středisko amatérské kultury Impuls Hradec Králové; kontakt: Jana Srpková, srpkova.j@seznam.cz.

PROFESIONÁLNÍ DIVADLA A SKUPINY

Statutárním loutkovým divadlem je hradecké Divadlo DRAK. Východočeské loutkové divadlo v Hradci Králové, jak se původně Drak jmenoval, vzniklo roku 1958 jako poslední ze sítě našich loutkových státních divadel (jaksi „mimo systém“ pak vzniklo o 30 let později 1987 už jen mostecké Divadlo rozmanitostí). Utvářely a utvářejí ho osobnosti ze všech koutů republiky: jeho zakladatel a prvý ředitel Mirko Matoušek pocházel od Hodonína, František Vítek z Brna, Jiří Středa, Miroslav Vildman a Petr Matásek z Prahy, odkud přišel i Jiří Vyšohlíd (byť narozen v Hradci), Pavel Kalfus z Hořic, jeho nejvýraznější umělecký šéf Jan Dvořák z Vysočiny, režisér Josef Krofta z Uherského Hradiště a herečtí protagonisté Draku z celé republiky od Prahy, Volar a Svitav až po Slovensko. Drak se vypracoval na naše nejprogresivnější krajské divadlo v 70. a 80. letech 20. století, společně s tehdejším libereckým Naivním divadlem a plzeňskou Alfou. Kde ty krásné časy jsou…

V Královéhradeckém kraji funguje také 8 či 10 profesionálních nezávislých loutkářských divadel a agentur (některé jsou „přeshraniční“), vesměs z řad bývalých herců divadla Drak.

MUZEA

Tak jak už se začíná stávat dobrým zvykem, i Drak otevřel muzeum vlastních loutek: Labyrint Divadla Drak sídlí v těsném sousedství divadelní budovy (http://www.draktheatre.cz/labyrint).

Amatérského loutkářství se týká Muzeum českého amatérského divadla – Zámek č. 1, (http://www.miletin.amaterskedivadlo.cz).

Sbírky případně expozice loutek mají i některá městská muzea:

Např. Kulturní zařízení města Dobrušky – Vlastivědné muzeum, vystavuje loutky z dílny dobrušského profesionálního řezbáře Jindřicha Adámka, které vytvořil v průběhu dvacátých let minulého století pro scénu dobrušského Sokola.

Něco málo loutek lze spatřit v Muzeu hraček v Rychnově nad Kněžnou (http://www.muzeumhracek-rk.cz).

Městské muzeum Nová Paka vystavuje práce dílny řezbářské rodiny Suchardů v Suchardově domu, (www.muzeum.cz).

Loutky vystavuje též Městské muzeum Žacléř (www.zacler.cz).

ŠKOLY

V krajském měřítku pořádá průběžně kursy, semináře a lidové konzervatoře hradecké Středisko amatérské kultury IMPULS.

Na vysoké úrovni nabízí loutkářské vzdělání svým žákům i již zmíněné ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY:

ZUŠ Střezina, Hradec Králové, ZUŠ, Chlumec nad Cidlinou,

ZUŠ F. A. Šporka.

Práci s loutkami uvádí ve svých programech i ZUŠ F. I. Tůmy, Kostelec nad Orlicí, i její pobočky v Častolovicích a ve Vamberku. Vyučování loutkového divadla nabízí taktéž ZUŠ Turnov.

A vzdělávací ambice si v několika programech dělá i zmíněný Labyrint Draku.

ORGANIZACE A ČASOPISY

Bývalý Východočeský kraj jako jediný nebyl tak hloupý a nezrušil si byvší Krajské kulturní středisko. Naopak, přetvořil ho v skromnější, ale stále výkonné Středisko amatérské kultury Královéhradeckého kraje Impuls. Díky tomu nepřetržitě už desítky let zajišťuje veškeré zdejší postupové přehlídky, školení, kursy, semináře a „lidové konzervatoře“, jakož i řadu dalších pro amatéry – včetně těch loutkářských – potřebných věcí. O amatérské loutkové divadlo i o divadlo hrané dětmi tu pečuje Naďa Gregarová.

Jednou z oněch výše uvedených věcí je i zajišťování provozu Volného sdružení východočeských divadelníků, neboli VSVD, jež vzniklo jako občanské sdružení odštěpením od celostátní Amatérské divadelní asociace (ADA) pod křídly Impulsu v únoru 1991. Od té doby se aktivně zúčastňuje i na aktivitách loutkářů v kraji. Kontaktní adresa je totožná s adresou IMPULSu.

IMPULS ve spolupráci s VSVD vydává už od roku 1990 „zpravodaj amatérských divadelníků, loutkářů a recitátorů ve východních Čechách, na pomezí Moravy a v části Sudet“, nazývaný HROMADA. (původně Hrom-ADA), v němž co čtvrtrok na cca 60 stranách A4 informuje o přehlídkách, inscenacích, událostech, souborech a osobnostech, majících co do činění se zmíněným územím. Poslední čísla lze nalézt na http://www.impulshk.cz/divadelni-hromada.html.

Loutkář 6/2013, s. 43–47.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.