Malíková, Nina : Přečetli jsme pro vás

Na našem redakčním stole se sešlo hned několik různorodých publikací a časopisů, které se v různé míře dotýkají i loutkového divadla. Přinášíme vám informaci o nich jako možnou inspiraci pro čtení za blížících se dlouhých podzimních a zimních večerů, nebo prostě jen jako upozornění na zajímavé texty.

Ve dvojčísle 1–2 letošního ročníku revue Logos – „sborníku pro esoterní chápání života a kultury“, byste možná zmínku o loutkovém divadle nehledali, a přece je tomu tak. Spojnicí mezi esoterií a loutkovým divadlem je zde nejen loutkářům dobře známá postava Fausta. Historickou postavu lékaře, astrologa a mága, který byl předobrazem Johana doktora Fausta, známého především z mnoha divadelních (i operních a baletních) zpracování, nám v tomto čísle přibližuje v obsáhlém článku Faust loutkového divadla Jan Novák. Na sedmi stránkách (s doprovodnou podrobnou bibliografií) se autor zabývá nejrůznějšími podobami a variantami Fausta lidových loutkářů a svůj přehled vede až do současnosti (Faust v Severočeském loutkovém divadle, Ústředním loutkovém divadle, brněnském Divadle Radost, samozřejmě na autorově „domácí scéně“ – Říši loutek a konečně i v provedení Bažantovy loutkářské družiny Poniklá z roku 2012). V zajímavém, i když velmi exkluzivním časopise, kterým Logos určitě je, najdou čtenáři i velmi pozoruhodnou partii nazvanou Poslední závěť Johanna Fausta, obsahující Faustovo vyvolávání různých duchů včetně unikátní obrazové přílohy.

Současné české loutkové divadlo se znovu dostalo na stránky revue Czech Theatre, kterou v angličtině vydává Institut umění – Divadelní ústav. V zatím posledním čísle 29 (vyšlo v červnu 2013) je článek Jana Kerbera (v originále Naivní divadlo pro radost dětem i dospělým) přibližující zahraničním čtenářům zejména poslední úspěšné inscenace Naivního divadla – Neklan.cz, Loutky hledají talent a Budulínek. Článek s názvem Budulínek a Gagarin z pera Jany Soprové je podrobným kritickým pohledem na Přelet nad loutkářským hnízdem roku 2012, na kterém autorku zaujaly zejména inscenace Budulínek, Pohádka o zlaté rybce v interpretaci Hany Voříškové, U kanónu stál hradeckého DRAKu a Gagarin nové slibné nezávislé skupiny Športniki.

Příruční knihovnička redakce časopisu Loutkář, která vznikla z recenzních výtisků i darů redakci, se v poslední době rozrostla o další publikaci. Je jí bohatě vypravená knížka české výtvarnice a teoretičky umění Kateřiny Ebelové Maska v proměnách času a kultur, která vyšla v nakladatelství Grada v roce 2012. Autorka se věnuje dlouhou řadu let výzkumu masky jako artefaktu. Sama masce věnovala svůj čas a prostor jako předmětu své umělecké, galerijní i pedagogické činnosti a masky dovede nejen sama vyrábět, ale – jak v knížce působivě dokazuje – i interpretovat. Čtenář se v této publikaci setká s maskou od Afriky po Evropu, od pravěku přes masku středověkou, komedii dell´arte i masopustní a obchůzkové masky, ale v samostatné kapitole pojednávající o materiálech a technologiích i s ukázkami pracovních postupů při vytváření masek papírových, kašírovaných, dřevěných, textilních až po masky v počítačové grafice. Jde o skutečně krásnou a bohatě vypravenou publikaci téměř slovníkového typu, která zaujme nejen odborníky, ale i laiky, pro které je maska – ať už divadelní, obřadní či příležitostná, stále přitažlivá.

Při návštěvě mladé francouzské teatroložky Raphaele Fleury jsme získali do redakční knihovny její objemnou publikaci Paul Claudel et les spectacles populaires – Le paradoxe du pantin/Paul Claudel a lidová představení – Šaškův paradox (Classique Garnier, Paris 2012). Úvodní kapitoly se zabývají Claudelovým dětstvím a jeho prvními diváckými zážitky z loutkových představení v severovýchodní Francii. (Partii věnovanou vztahu tohoto francouzského dramatika a loutkového divadla, která tvoří velkou část celé studie, jsme v Loutkáři ve zkrácené verzi uveřejnili pod názvem Divadlo snů I, II in: Loutkář 2011/6, 2012/1). Ve zmíněné francouzské publikaci jsou barevné reprodukce scénických návrhů pro nerealizovanou inscenaci Medvěd a luna, jejichž autorem je Georges Lafaye, fotografie Paula Claudela nejen s loutkami z jeho sbírky, ale také z dalších, již realizovaných divadelních her, včetně jejich inspiračních zdrojů, kterými je zřetelně japonské divadlo bunraku. Autorka se podrobně věnuje rozporuplné osobnosti Paula Claudela a hledá řadu důkazů pro jeho vášní i pokorou propojený život i ve vlivu magické atmosféry Prahy. O to více nás potěšilo, že si při své krátké návštěvě Prahy prošla a objevovala místa, která souvisela s Claudelovou tvorbou a životem a byla přímo nadšená barokní Malou Stranou, která před mnoha lety učarovala i jejímu oblíbenému autorovi.

Loutkář 6/2013, s. 7.