Divadlo Aqualung se na české divadelní mapě objevilo na podzim roku 2006 jako víceméně přímý pokračovatel generačního Divadla Nablízko, které koncem předešlé sezony oficiálně ohlásilo po sedmi letech svůj rozpad v původním složení. Důvodů k zániku bylo několik a vedle neutěšené finanční situace se jednalo i o umělecké vyčerpání subjektu. Část bývalých „nablízkáčů“ se rozhodla pokračovat dál, ale v novém subjektu. Principálem souboru se stal Lubor Šplíchal, který přenesl poslední celosouborovou inscenaci Divadla Nablízko Cyrano a shromáždil kolem sebe realizační tým lidí, který časem vykrystalizoval do této podoby: Aleš Kisil, Pavel Khek a Ondřej Lážnovský (režiséři), Kateřina Šplíchalová-Mocová (dramaturgie). Herecký soubor vytvořili z původního souboru divadla Nablízko Patrik Vojtíšek, Martin Dusbaba, Václav Krátký, Václav Rašilov a Zuzana Dřízhalová (zemř. 2011), ke kterým se přidali Petr Gelnar, Jan Konečný, Bára Poláková, Jiří Panzner a Lubor Šplíchal jako hrající principál divadla. Jak je z uvedeného patrné, opět se jedná o divadlo generační. Název souboru není podle samotných divadelníků náhodný: aqualung je název prvního potápěčského dýchacího přístroje s otevřeným oběhem vzduchu a byl vynalezen roku 1942. Divadlo Aqualung, věrné významu slova, chce „vhánět kyslík do krve diváků a okysličit tím vody českého divadla“. Už samotný název odkazuje k dramaturgii divadla, která je profilována v linii tzv. „steampunku“.
Steampunk je celkem nový, progresivní žánr, jehož označení poskytla anglická literárně-vědná terminologie. O slovo se hlásí od 80. let minulého století. Jde o svébytnou poetiku, jejíž chronos tvoří viktoriánská doba a poznávacím znakem jsou balony, vzducholodě, parní stroje („steam“ znamená anglicky pára), ponorky atd. Nejde však o skutečný svět, ale svět fikce. Půdu genezi žánru poskytl cyberpunk, jen svět kybernetiky nahradila pára. Steampunk je „stav civilizace paralelné k naší“ . Znakem je jakési nostalgické upínání se k této době. Soudobý steampunk v sobě obsahuje též prvky parodie.
Aqualung zatím inscenačně připravil v průměru jednu inscenaci ročně. Tento stav byl dán především absencí stálé scény, kdy divadlo hostovalo na různých scénách. Po získání stabilního zázemí v Žižkovském divadle Járy Cimrmana a na lodi Tajemství bratří Formanů (zde pořádají letní festival) se uvolnil prostor pro klidnější a soustředěnější tvorbu repertoáru, takže došlo ke zklidnění a „pročištění“ inscenací. Z původního Divadla Nablízko Aqualung přenesl inscenace dvě a za sedm sezon uvedl inscenací devět. Je na nich vidět postupně zrající dramaturgická, režijní i herecká jistota. Od první inscenace Cesta kolem světa za 60 dní, kdy byla snaha předvést sebe i příběh v jeho celistvosti, ještě bez výraznějších škrtů, kdy se inscenace od premiéry zkracovala několikrát a stále by bylo co zkracovat, se Aqualung přes Válku s mloky dostává v případě inscenace Čtyři vraždy stačí, drahoušku k důraznější dramaturgii. Asi nejapelativnějším a nejnápaditějším dramaturgickým činem je Válka s mloky, kdy dramatizátor Ondřej Lážnovský s dramaturgyní Kateřinou Mocovou upravili závěr hry tak, že se mloci s námi v předposlední scéně loučí svým roztomilým tanečním vrtěním v bocích, kmitáním jazýčků a žvatlavým: „Hallo, people of Prague! Chief Salamander speaking. Omlouváme se vám za odbourání Krušných hor a Krkonoš. Litujeme ztrát na lidských životech. Obdivujeme váš Žofín a galerii Mánes. Těšíme se na vaše pivo. Hallo, hallo, hallo, people of Prague, chief salamander speaking. Budeme přátelé!“ , při kterém se hercům podařilo na červnové repríze vytvořit atmosféru, z níž mrazilo. Zatím poslední inscenací souboru je již zmiňovaná adaptace filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku, ve které se z dusna Mloků dostáváme do bláznivé honby za šekem na milion dolarů. Souboru se podařilo neimitovat oblíbený film (což se úplně nepodařilo u Pytlákovy schovanky, ke škodě inscenace) a vytvořit svébytný divadelní tvar. Nezapomenutelnou roli paní domácí a prostitutky vytvořil v travesti provedení Lubor Šplíchal. Vzhledem k výraznějšímu důrazu na mluvené slovo se loutky objevují v inscenacích spíše okrajově, jako oživení situace. Výjimkou je edukativní přednáška Až opadá listí z dubu, ve které jsou loutky rovnocennými partnery živých herců. K inscenacím Divadla Aqualung neodmyslitelně patří i živá hudba, kterou obstarává vlastní kapela Aquajazz. Hudba reprodukovaná tímto spolkem v sobě nese klady, oživení a dotvoření inscenace, ale i zápory, když se pravidelně stává dominujícím prvkem situace a herci nejsou občas při zpěvu slyšet (to vytýkala již při premiéře Cesty kolem světa za 60 dní Kateřina Lešková-Dolenská ve své recenzi a od té doby se nic, bohužel, nezměnilo; viz Loutkář 4/2007, s. 166). Další, tentokrát větší výtku bych směřovala k některým interpretům. Repertoárové hraní s sebou nese i jistou rutinu, kterou by měl však interpret využít k „vyhrání se“, ale např. při zpěvu Elén (Tereza Krippnerová) v inscenaci Pytlákova schovanka 2010 aneb Šlechetný milionář jsem neměla pocit bahenní společnosti velkoměsta (jak předepisuje text), ale znuděné zpěvačky, která „musí“ opět hrát před diváky. Též by někdy bylo vhodnější při zpěvu nespěchat a nechat gag vyplývající z něj doznít, protože jinak zaniká (Zita Morávková jako Gangster Jim v inscenaci Čtyři vraždy stačí, drahoušku).
Aqualung dokazuje, že dostane-li prostor a klid na práci, přináší kvalitní výkony. Jen zapojit více loutky a imaginaci, protože kvalitních klasických činoherních souborů má české divadlo dostatek, ale okysličit by potřebovala část tradičního loutkového divadla.
O Divadle Aqualung, jeho vzniku, uplynulé sezoně a směřování divadla do budoucnosti si přečtěte více na našem webu v rozhovoru s principálem souboru Luborem Šplíchalem. K nahlédnutí je zde i kompletní soupis repertoáru Divadla Aqualung. Recenzi inscenace Válka s mloky přineseme v příštím čísle.
Poznámky
1 Premiéra se odehrála 28. září 2005 a pod hlavičkou Divadla Nablízko byla uváděna do konce března 2006, kdy skupina ohlásila oficiální rozchod.
2 Více informací viz studie: Straková, Markéta. Steampunk: viktoriánské inspirace, aluze a hra s reáliemi v současné literatuře pro děti a mládež. Ostrava, 2012. Disertační práce (Ph.D.). Filozofická fakulta Ostravské univerzity.
3 Tamtéž.
4 Čapek, Karel–Lážnovský, Ondřej. Válka s mloky. Text k inscenaci. Archiv autorky.
Loutkář 5/2013, s. 34–35.
14. 11. 2024
Divadlo Radost, Brno
1950: Horáková ON AIR
15. 11. 2024
Divadlo loutek, Ostrava
Pilot a Malý princ
15. 11. 2024
Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha
Hurvínkova vánoční záhada
16. 11. 2024
Malé divadlo, České Budějovice
Uneste mě, prosím
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS