Přelet nad loutkářským hnízdem

Kodedová, Magdalena: Staňte se spolutvůrci našich večerů

Vznik Divadla Nablízko souvisí úzce s pražskou Divadelní fakultou, na které se v devadesátých letech potkala většina z jeho budoucích členů. Studovali zde tzv. alternativní a loutkářškou větev pod vedením Jany Březinové a Jana Borny, jejichž podstatný pedagogický vklad neopomenou nikdy zdůraznit. Během studií se postupně utvářel soubor vedený Apolenou Vynohradnykovou (nyní Novotnou), Evou Leinweberovou (Nosálkovou) a režisérem Janem Jirků. Dalšími zakládajícími členy byli herečka Alžběta Šmídová (Jenická), scénograf Hynek Dřízhal, herci Václav Rašilov, Václav Krátký, Eduard Jenický, Martin Dusbaba, Jiří Zeman, Lubor Šplíchal, Zuzana Dřízhalová, Patrik Vojtíšek, dramaturg David Pečírka a hudebník Jan Matásek.

Magdalena Kodedová, FOTO: ARCHIV

V roce 1998, tedy ještě na DAMU, začali působit již jako soukromý, profesionální divadelní soubor v pražském A-Studiu Rubín na Malostranském náměstí. Sklepní a velmi malý prostor tohoto malostranského divadélka byl také jedním z impulsů pro samotný název – Divadlo Nablízko. Těsný kontakt s publikem pak plně vyhovoval studiovému typu divadla, které se vyznačovalo odvahou experimentovat, autorsky tvořit a ve kterém byl divák nabádán k přímému zapojení do inscenace. \\\„Staňte se spolutvůrci našich večerů!\\\“ hlásali ve svých pozdějších tiskových materiálech. Své inscenace však nestavěli na změti náhodných diváckých výpadů, ale naopak na pevném základu, ve kterém pak bylo možné pohotově rozvíjet jeho jednotlivé části, improvizovat a přizpůsobovat atmosféru každého jednotlivého představení.

Premiérovou inscenací byl Tracyho tygr, poprvé uvedený v lednu roku 1999. Saroyanova novela byla zadaptována Apolenou Vynohradnykovou, režisérkou představení a Davidem Pečírkou. Na této dnes již legendární inscenaci je dobře patrný směr, kterým se Nablízko ubíralo. Zvolili si literární předlohu, hluboce metaforický text Williama Saroyana, který a priori pracuje se čtenářovou fantazií tak individuálně, že si jej do té doby málokdo uměl představit převedený na divadelní scénu. Vynohradnyková v předloze objevila pro svou inscenaci vhodná místa, kde využila principů loutkového divadla, což posloužilo snovosti a hravosti textu. Ústřední postava novely, která svádí ke zpodobnění pomocí loutky nejvíce, černý panter, neboli tygr však byl \\\„zhmotněn\\\“ pouze zvukovým motivem Jana Matáska, který zajišťoval celé inscenaci živý hudební doprovod. Vedle dvojice ochutnávačů kávy, kteří měli podobu hadrové loutky téměř životní velikosti, bychom však v inscenaci \\\„klasickou\\\“ loutku (jakéhokoliv typu) hledali marně. To obyčejným předmětům zde byl dán nový – hravý- rozměr. Mnohdy šlo o lehké detaily, které neokouzlily pompézností, ale právě jen jednoduchostí a nápaditostí.

Ve své dramaturgii sahali v Nablízku k dramatizaci literárních předloh často. Z dalšího repertoáru zmiňme Ionescovo Třeštění ve dvou, Šílenou lokomotivu Witkiewicze, Zahradu podle Trnky – jediné představení pro děti, kde byly využity loutky různých typů. Psí srdce M. A. Bulgakova, S vyloučením veřejnosti J. P. Sartra nebo Máchovi Cikáni. Vznikaly zde i původní autorské inscenace, jako Žrout a Vzducholoď. Všechny projekty propojovala zjevná snaha o kontaktní divadlo a silný akcent na rovinu setkávání a spoluprožívání.

V roce 2003 byl soubor nucen opustit zázemí A- Studia Rubín. Do doby než našel své nové působiště vystupoval v divadelním stanu na Střeleckém ostrově. Přímo pro tento prostor vzniklo úspěšné komediální představení Hadrián z Římsu podle V. Kl. Klicpery, se kterým divadlo hostovalo i na několika festivalech. Novým zázemím se pak Nablízku stalo Malé Nosticovo divadle nad Čertovkou (podobně těsné jako Rubín), kde v září 2003 zahájili opět Tracyho tygrem, tentokrát však stínově tlumočeným do znakového jazyka pro neslyšící. Každý herec měl za sebou černě oblečeného tlumočníka (odtud pojem stínové tlumočení), který hrál spolu s ním na scéně a přitom znakoval text hry. Nablízko tak bylo divákům zase o něco blíž… Úspěch tlumočených inscenací byl veliký, dokonce i v zahraničí. Sklidili ovace na festivalu evropského divadla v Alžíru. A přivezli si vítěznou cenu z mezinárodního festivalu neslyšících v Mnichově, kde byli ze všech souborů paradoxně jediní slyšící. A tak další z poetických inscenací divadla, V melounovém cukru Richarda Brautigana, vznikala již rovnou i v tlumočené verzi.

Jeden z posledních projektů divadla Monstrakabaret Freda Brunolda vznikl ve spolupráci s tvůrci komiksu Tichý syndikát. V Monstrkabaretu se rozdíl mezi jevištěm a hledištěm hledal již jen ztěží. Umocněno to bylo tím, že herci byli v převlecích umístěni přímo mezi diváky a do jednotlivých kabaretních čísel byli \\\„náhodně\\\“ vtahováni spolu s běžným publikem. Monstrkabaret sice postrádal poetiku a jemnost předchozích inscenací, celkově byl černější a ironičtější, ale dosyta naplňoval zmiňované požadavky na provázanost mezi publikem a jeho tvůrci.

Nicméně, v roce 2006 byla po sedmiletém tvůrčím působení činnost Divadla Nablízko jeho členy dobrovolně ukončena. Přátelství souboru a společný tvůrčí vývoj však dosud ožívá v nárazových spoluprácích a v nejrůznějších projektech. Významným následovníkem je zejména Divadlo Aqualung, které některé z inscenací divadla převzalo a v jehož uměleckých postupech znatelně rezonuje právě odkaz tohoto velmi \\\„blízkého\\\“ divadla.

Loutkář 5/2013, s. 32.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.