Přelet nad loutkářským hnízdem

Volkmer, Tomáš: Letošní Pimprlení v Plzni

V sobotu 6. dubna a v neděli 7. dubna se v plzeňském loutkovém divadle V Boudě v Plzni uskutečnila druhá regionální přehlídka amatérských loutkových divadel Pimprlení. V příjemné atmosféře vytvořené především členy souboru V Boudě a organizátory z občanského sdružení Johan, Plzeň jsme mohli vidět celkem pět soutěžních a dvě inspirativní představení.

Loutkový kroužek při ZŠ Dlouhá Ves nám předvedl svou inscenaci Hanička a Baba Jaga. V malém loutkovém divadle se odehrával příběh mládenců, zakletých Babou Jagou v pařezy, které pomůže osvobodit Hanička, hlavní postava hraná živě na předscéně před loutkovým divadlem. Rozsáhlý text se souboru bohužel nepovedlo převést v obrazný jazyk loutkového divadla. Více jsme slyšeli, než viděli. Přestože samotné představení, kterému také částečně ublížil zbytečný distanc diváků od jevištního, zvláště loutkového prostoru, se nesetkalo s diváky, za tvořivou práci s dětmi na inscenaci lektorský sbor ve složení Dana Jandová (loutkářka, pedagožka, Plzeň), Mirela Tůmová (scénografka, Velhartice) a Tomáš Volkmer (scénograf, Ostrava) ocenil Jitku Soukupovou, vedoucí loutkového kroužku, čestným uznáním.

Místní soubor vynikajících loutkářů a příjemných lidí Divadlo v Boudě nám předvedl svou standardní repertoárovou inscenaci Děkujeme ti, Kašpárku! Toto představení by po loňském veleúspěchu souboru na Loutkářské Chrudimi s inscenací Mordyjepardyjesaprlot! mohlo být pro někoho zklamáním, ale Bouďáci předvedli, že ani u svých běžných představení pro děti neslevují z řemeslných dovedností a kouzel klasického loutkového divadla. V tom nás mohl přesvědčit i Kašpárkův výstup a překvapení v podobě „nadupaného“ Dupáčka na konci představení. Nebo v červené a bílé polévce, podstrojované účastníkům během přehlídky. I proto bylo uděleno čestné uznání a poděkování Kašpárkovi za Děkujeme ti, Kašpárku!

Následovala Divadelní sekce stolní společnosti MHA s představením Král syrakuský aneb smutek zhrzených nudlí. Původně mělo jít „pouze“ o scénické čtení pro dernisáž výstavy Rytmy – pohyb + světlo, impulsy futurismu v českém umění pořádané Západočeskou galerií v Plzni. Ze scénického čtení se vyklubalo divadelní představení. Mám, přiznám se, slabost pro vážnou, přesvědčivou interpretaci nesmyslna, absurdna. Tímto kouskem mne stolní společnost MHA vrátila do časů, kdy jsme v tajné organizaci MEHEDAHA páchali podobně přesvědčivá absurdní představení. S loutkami. V tomto představení jich pravda mnoho nebylo, ale duch hry, Velké Hry, stál za to. Proto jsme, lektorský sbor, tuto divadelní skutečnost doporučili k postupu na Loutkářskou Chrudim.

Viď, Alenko?! je název představení Divadla Rámus z Plzně. Tady si dovolím citovat z hodnocení své kolegyně v lektorském sboru, Mirely Tůmové: „Příběh Alenky je vyprávěn předměty i surovinami většinou z prostředí kuchyňského. Na jevišti je jich mnoho. Také herci jsou během celého představení stále na scéně… Soustředění a napojení na společnou hru. Předměty se proměňují v bytosti – postavy a posléze zase mizí v množství věcí jednoduše rozložených na jevišti. Před očima diváka vznikají, dějí se a mizí obrazy, zvuky, ruchy, prosté a známé nápěvy, cibule, rajčata, jitrnice. Vzhledem k tomu, že je tato inscenace zcela čerstvá (suroviny také) a bude potřeba ještě zapracovat na propojení jednotlivých obrazů, prolínání světů reality a fantazie, dá se předpokládat, že dozraje. Hlavním kladem inscenace je zajisté její sdílnost a aktuálnost. Humor i hloubka. Diváka si získá…“ Co dodat? Rámusáci předvedli nádhernou komunitní práci v předmětném divadle a schopnost přenášet své osobní, tedy aktuální otázky na jeviště. Inscenaci lektorský sbor nominoval na přímý postup na Loutkářskou Chrudim.

Adéla Behenská z Kdyně dostala od lektorského sboru uznání za herecký výkon v dalším v Plzni uvedeném představení, kterým byly Hotelové pohádky Zdeňka Svěráka. Adéle se podařilo velmi přesvědčivým způsobem Svěrákovu „chytrou“ pohádku přednést. Vědomě píši přednést. Protože prostředky, které k interpretaci textu měla, ne vždy vhodně sloužily. Štafle se sice staly skříní v hotelu, různá ramínka charakterizovala jednotlivé postavy příběhu, ale… Žebřík omezoval animaci a vlastní animace ramínek, bohužel nedosahovala výkonu přednesu.

Doprovodným inspirativním představením byl Kouzelnej mlejn Loutkového divadla Střípek z Plzně. To je tak klasické představení, že jsem již jen čekal, jak se povede. Povedlo se. A Pohádku z klubíčka Divadýlka Kuba – Sdružení Elča jsem bohužel neviděl, neb jsme se museli radit. Tak se mi stala červená a bílá polévka smíchaná dohromady chutným obrazem této rozmanité přehlídky.

Loutkář 3/2013, s. 35–36.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.