Malíková, Nina: Úvodník

Milí čtenáři,

mám takový neodbytný pocit, že se tento úvodník v průběhu času začíná proměňovat v jakousi Zeď nářků, protože zde nejen prosíme o Vaši další přízeň, ale také neustále komentujeme stále méně přející finanční podporu (nejen Ministerstva kultury). Ale tentokráte chci udělat výjimku: situace je sice vážná, nikoli však zoufalá!

Když jsem se vrátila z úspěšné prezentace českých loutek v Museum of Art v Columbusu, čekaly na mne dva články, které trochu vyděsily nejen některé z Vás, čtenářů, ale i mne samotnou. Oba byly napsány v dobré vůli na podporu časopisu Loutkář v souvislosti s podstatným krácením grantových dotací z MK ČR (a to pro všechny odborné divadelní časopisy vůbec), ale jejich titulky Časopis Loutkář završil oslavy a nyní mu hrozí zánik (Amatérská scény 1/2013, s. 42–43), Loutkář po sto letech aneb Z časopisu ČEZopis (Divadelní noviny 5/2013, s. 2), by otřásly i skalními optimisty. Pravdou je, že finanční podpora časopisu, bez které by opravdu nemohl existovat, je skutečně pro letošek zatím nejmenší ze všech předešlých let, a to včetně dokonce i velmi krutého období po povodňové vlně v r. 2002, ale nevzdáváme se! A tak chci jen ujistit ty, kteří v panice, že časopis končí, ho chtěli dokonce odhlásit, že tomu tak není a bohdá nebude!

Ale abych nezašla z extrému do extrému: to, že si na skutečně fatální situaci v podpoře časopisu hlasitě nestěžujeme, neznamená, že v redakci nepracujeme s nasazením všech sil, abychom časopis udrželi. Je to někdy opravdu na hraně důstojnosti našeho oboru a neměli bychom se ostýchat dát to víc na vědomí.

Už tomu tak bývá, že si v cizině většinou považují našich výsledků daleko více, než to umíme my sami. Důkazem toho je i velká pozornost, kterou v současnosti věnují českým loutkám zahraniční univerzity (chystá se několik odborných seminářů), muzea i nakladatelství. Využijme tedy toho, že je naše „rodinné stříbro“ – totiž české loutkářství – znovu v centru pozornosti. Určitě ale bude stát za to, připomenout si to znovu i na domácí půdě – už proto, že bychom se k fenoménu českého loutkového divadla měli hrdě hlásit především my sami. Počítáme v další bitvě o větší uznání českého loutkářství, jehož je Loutkář živou kronikou, s Vámi.

Loutkář 2/2013, s. 1.