Richter, Luděk: Mapování amatérských krajů VI

Loutkářsky patří Karlovarský kraj mezi trpaslíky. Není to jistě jen věcí jeho velikosti a lidnatosti. Chybí také tradice – mimo jiné v souvislosti s poválečným odsunem a proměnou obyvatelstva. Pohled na protektorátní mapu, na níž hranice jen těsně míjejí Domažlice, Plzeň, Rakovník, Louny, Mělník, Mnichovo Hradiště a Železný Brod, napoví o situaci nynějšího Karlovarského, Ústeckého a Libereckého kraje mnohé.

Amatéři v běhu časů – kdysi

České loutkové divadlo před 2. světovou válkou v nynějším Karlovarském kraji (opět vyčleněném po přeryvu 1960–2000 z Kraje západočeského), víceméně shodném s krajem druhdy chebským a ještě předtím loketským, jakož i Karlovarským krajem z let 1923–1928 a 1949–1960) se mi dohledat nepodařilo. Je pravděpodobné, že se vyskytovalo přinejmenším v některé z menšinových škol, ale přesné informace jsem nenalezl.

Po válce

Jak po válce také vznikala v nově osídlených územích karlovarská loutková divadla, popisuje Loutkové divadlo Kahánek Habartov: „V roce 1954 přišlo na důl Dukla v Habartově nikým nevyžádané a neobjednané loutkové divadlo, dar tehdejší pražské odborové centrály pro závodní klub. Předseda závodní rady je tedy přidělil mladé soudružce, která se s manželem nedávno přistěhovala z Prahy; že zatím jenom četla přidělené role, nevadí, ostatní se přece časem naučí.“ A Kahánek pilně existuje dodnes, již devětapadesátý rok – žel jako jeden z nemnoha. Stovka herců (dospělí i děti z místní školy) se za tu dobu vystřídala ve více než pěti stech představeních zhruba 130 titulů. Hrávají převážně pro děti od tří do dvanácti let s marionetami i s maňásky zpravidla jednou měsíčně doma a k tomu často i na zájezdech. Domácí scény se střídaly: bývalá poradna pro matku a dítě v Dělnické ulici, v Hornickém domě, v někdejší provozovně Tosta a nakonec v pavilonu 2. mateřské školy.

S loutkou pracující soubory Loutka a D99, vzniklé v 70. a 80. letech v Aši, zanikly, hranické Torzo s loutkami již léta nepracuje a s odchodem vedoucí do důchodu skončily roku 1999 i soubory Slavkováček a Hejkal respektive Rolnička založené Anežkou Drtinovou v Horním Slavkově; ta zde v letech 1979–1990 pořádala i okresní přehlídky dětských loutkářských souborů nazvané Svátek loutek, od roku 1980 pak Slavkovské zimní loutkové hry.

Neexistují už ani dva historicky nejúspěšnější účastníci Loutkářských Chrudimí z tohoto kraje. V roce 1962 Karlem Klomínkem založený soubor Osvětové besedy Kraslice, jenž se později nazval LOUPÁK (Loutkářská parta Krasličáků) navázal na původní českou kraslickou scénu z roku 1946. Až do roku 1990 organizoval řadu let západočeské krajské přehlídky, ale sám prožil svůj vrchol v 70. letech, kdy se na LCH propracoval 5x: 1971 – Veselá medvíďata, 1972 – Černý mstitel, 1973 – Honza, čert a Kašpárek, 1975 – Zajíčkova chaloupka a 1978 – O princezně Strace. Vesměs šlo o hotové pohádkové hry veselého rázu s využitím řady šikovných muzikantů a se snahou o méně otřelý přístup. Soubor míval okolo 11 členů, hrál asi 19x ročně většinou v rozdělené interpretaci. Používal marionety i spodové loutky, stínohru i tehdy módní černé divadlo. Poslední ranou v jeho agónii pro něj byla smrt jeho zakladatele roku 1985 a do poloviny 90. let se po něm ztrácí stopa.

80. léta patřila Divadlu na podlaze z Lokte nad Ohří. Chodovský soubor Radost uvedl roku 1982 na LCH inscenaci Naše zvířátka a Petrovští. Zájem o formálně svobodnější a tématicky aktuálnější divadlo přivedl ještě téhož roku několik jeho protagonistů k založení Divadla na podlaze, které pak na LCH uspělo s inscenacemi Rozmazlený drak aneb Co s přemnoženými princeznami (1983), Libuše (1984) a Commedia dell’marke (1986). Mladý čtyř až šestičlenný soubor vytvářel různými typy loutek v kombinaci s (jak se tehdy říkalo živým) hercem každý rok 1–2 nápadité, výrazně teatrální inscenace, někdy i odvážně angažované, jež pak hrál více než stokrát ročně především pro mládež a dospělé. Známé pozorování, že intenzivněji pracující soubory mají životnost 6–8 let, se, bohužel, naplnilo i u nich: ukončili činnost roku 1988.

Dnes

Po roce 1989 některé soubory zanikly, jiné zase vznikly či obnovily činnost. O agilním divadélku Kahánek už byla řeč.

LS Zvoneček Březová navázal roku 1993 na tradici Březovského pimprlete (1980–1989), opravil nevyužívanou scénu a hrává ročně šest představení dvou až tří her, nejen loutkově. Občas hrává s loutkami i Divadlo Bez zákulisí Sokolov, jež vzniklo roku 1999; dvacetičlenný soubor roku 2012 sice žádnou inscenaci na repertoáru nemá, ale po otevření nově zrekonstruované Loutkové scény MDK slibuje naplňovat ji i loutkami.

Na LCH naposled reprezentoval kraj soubor ZUŠ v Ostrově HOP-HOP. Bylo to roku 2002 s inscenací Naslouchej, v níž loutky a herci hráli přinejmenším vyrovnanou partii. To odpovídá tomu, že pro soubor bylo využití loutek zcela výjimečné – jde o soubor, jehož doménou je alternativní herecké divadlo.

A to je víceméně vše: nepochybuji, že existují další soubory – ať už fungující či spící, školní či spolkové, které však o sobě nedávají vědět, soubory ad hoc vzniklé a vzápětí zas zanikající či s úctyhodnou tradicí, různá příležitostná uskupení, která zaniknou dřív, než si jich stačí širší veřejnost všimnout, případně soubory, které loutku použijí v jedné či dvou inscenacích a tím s ní skončí…

Ve vlastních archivech, adresářích ARTAMA, adresáři pořadatele krajské přehlídky, veřejných adresářích a při prohledávání stovek a stovek webových stránek (SAL bohužel více jak rok svůj adresář nenalezl) jsem našel všeho všudy ani ne pět souborů sídlících v Karlovarském kraji.

To zrcadlí i postavení kraje na Loutkářské Chrudimi. Dnešní Karlovarský kraj je s 14 účastmi na šedesáti LCH na posledním, 14. místě. Pravda, jde o náš nejmenší kraj, co do lidnatosti čtyřikrát menší než kraj Středočeský, Praha, kraj Moravskoslezský či Jihomoravský; i v poměru k počtu obyvatel je však na 10. místě ze čtrnácti: jeho 14 inscenací znamená 1,9 %, při 2,9 % obyvatel v rámci ČR.

V 50. a 60. letech to bylo po jedné inscenaci (1955 Stálá LS DO Cheb – Sůl nad zlato, 1966 Dětský maňáskový soubor ZK Dolu Přátelství Citice u Sokolova – Kachna a liška), v 70. letech krom zmíněných pěti účastí kraslického Loupáku v letech 1971–8 ještě 1971 chebská LŠU Jindřicha Jindřicha – Kolébka), v 80. letech šlo o 5 inscenací (hlavně Radost a Divadlo na podlaze – 1982–4 a 1986, a 1986 ještě Divadélko pod rourou DM Karlovy Vary – O zlé koze 1986). Po sedmnáctileté přestávce a zatím naposled se na LCH dostalo zmíněné Naslouchej ostrovského souboru Hop-hop roku 2002. Od 70. let jde tedy o jednoznačně sestupný trend.

Z osmi souborů Karlovarského kraje, které se kdy na LCH dostaly, existuje již jen ten poslední – pro nějž však bylo užití loutky výjimečným pokusem.

Přehlídky a festivaly

Jak loutkářská, tak dětská krajská přehlídka jsou společné pro Plzeňský i Karlovarský kraj a obě pořádá plzeňské Občanské sdružení JOHAN. Krajská loutkářská přehlídka se již několik let jmenuje Pimprlení. Ta letošní, devátá, proběhne 6.-7. dubna 2013, uzávěrka přihlášek je 1. března. Doufejme, že se na ní po letech objeví i soubor z Karlovarského kraje.

Regionální postupová přehlídka dětských divadelních, recitačních a loutkářských kolektivů s výběrem na národní přehlídku Dětská scéna 2013 nese z ne zcela zřejmých důvodů název TARTAS. Letošní ročník se koná 19.-21. dubna 2013 v Dobřanech, uzávěrka přihlášek je 16. března 2013.

Profesionální divadla a skupiny

Karlovarský kraj dnes statutární loutkové divadlo nemá – je už jen historickou zajímavostí, že ne v Plzni, ale právě v Karlových Varech vzniklo roku 1951 Krajské oblastní divadlo; sídlilo v budově dnešní 4. ZŠ v Hradební ulici. V letech 1952–57 přesídlilo do Mariánských Lázní a pak se vrátilo do Karlových Varů. Coby Západočeské loutkové divadlo pod vedením Bedřicha Svatoně se na přelomu 50. a 60. let vypracovalo mezi přední profesionální loutková divadla u nás. Roku 1963 však bylo rozpuštěno a část souboru přešla do Divadla v Alfě, z něhož o tři roky později vzniklo dnešní Divadlo dětí, zaměřující se na loutky.

Při Západočeském divadle Cheb vzniklo v průběhu let postupně několik skupin, zaměřujících se na loutky. V roce 1991 tu začínal soubor Buchty a loutky, následovaly skupiny Kaše a párek a Nitě. To vše je však už hudba let minulých: prvé se osamostatnilo a přestěhovalo do Prahy, ty další časem zanikly.

Muzea

Zajímavou sbírku loutek (mj. i loutky řezbáře Gustava Noska, který v městě dožil posledních 14 let) má ve svých sbírkách Muzeum Cheb na nám. Krále Jiřího z Poděbrad 493/4; koncem minulého roku tu měla vernisáž výstava Loutky z depozitáře.

Název Muzeum motocyklů a expozice české hračky v Bečově nad Teplou napovídá, že zaměření muzea je poněkud volnější – ale v prvním patře historické budovy bývalého okresního soudu je nainstalována zajímavá expozice dřevěných hraček a rodinných loutkových divadel a loutek.

Školy

Žádné školy specializované na loutkářství v kraji nejsou. Jako jediná škola v Karlovarském kraji vyučuje samostatně v rámci literárně dramatického oboru kromě divadla i loutkové divadlo ZUŠ Františkovy Lázně.

Loutkář 1/2013, s. 44–45.