Loutkářsky patří Karlovarský kraj mezi trpaslíky. Není to jistě jen věcí jeho velikosti a lidnatosti. Chybí také tradice – mimo jiné v souvislosti s poválečným odsunem a proměnou obyvatelstva. Pohled na protektorátní mapu, na níž hranice jen těsně míjejí Domažlice, Plzeň, Rakovník, Louny, Mělník, Mnichovo Hradiště a Železný Brod, napoví o situaci nynějšího Karlovarského, Ústeckého a Libereckého kraje mnohé.
Amatéři v běhu časů – kdysi
České loutkové divadlo před 2. světovou válkou v nynějším Karlovarském kraji (opět vyčleněném po přeryvu 1960–2000 z Kraje západočeského), víceméně shodném s krajem druhdy chebským a ještě předtím loketským, jakož i Karlovarským krajem z let 1923–1928 a 1949–1960) se mi dohledat nepodařilo. Je pravděpodobné, že se vyskytovalo přinejmenším v některé z menšinových škol, ale přesné informace jsem nenalezl.
Po válce
Jak po válce také vznikala v nově osídlených územích karlovarská loutková divadla, popisuje Loutkové divadlo Kahánek Habartov: „V roce 1954 přišlo na důl Dukla v Habartově nikým nevyžádané a neobjednané loutkové divadlo, dar tehdejší pražské odborové centrály pro závodní klub. Předseda závodní rady je tedy přidělil mladé soudružce, která se s manželem nedávno přistěhovala z Prahy; že zatím jenom četla přidělené role, nevadí, ostatní se přece časem naučí.“ A Kahánek pilně existuje dodnes, již devětapadesátý rok – žel jako jeden z nemnoha. Stovka herců (dospělí i děti z místní školy) se za tu dobu vystřídala ve více než pěti stech představeních zhruba 130 titulů. Hrávají převážně pro děti od tří do dvanácti let s marionetami i s maňásky zpravidla jednou měsíčně doma a k tomu často i na zájezdech. Domácí scény se střídaly: bývalá poradna pro matku a dítě v Dělnické ulici, v Hornickém domě, v někdejší provozovně Tosta a nakonec v pavilonu 2. mateřské školy.
S loutkou pracující soubory Loutka a D99, vzniklé v 70. a 80. letech v Aši, zanikly, hranické Torzo s loutkami již léta nepracuje a s odchodem vedoucí do důchodu skončily roku 1999 i soubory Slavkováček a Hejkal respektive Rolnička založené Anežkou Drtinovou v Horním Slavkově; ta zde v letech 1979–1990 pořádala i okresní přehlídky dětských loutkářských souborů nazvané Svátek loutek, od roku 1980 pak Slavkovské zimní loutkové hry.
Neexistují už ani dva historicky nejúspěšnější účastníci Loutkářských Chrudimí z tohoto kraje. V roce 1962 Karlem Klomínkem založený soubor Osvětové besedy Kraslice, jenž se později nazval LOUPÁK (Loutkářská parta Krasličáků) navázal na původní českou kraslickou scénu z roku 1946. Až do roku 1990 organizoval řadu let západočeské krajské přehlídky, ale sám prožil svůj vrchol v 70. letech, kdy se na LCH propracoval 5x: 1971 – Veselá medvíďata, 1972 – Černý mstitel, 1973 – Honza, čert a Kašpárek, 1975 – Zajíčkova chaloupka a 1978 – O princezně Strace. Vesměs šlo o hotové pohádkové hry veselého rázu s využitím řady šikovných muzikantů a se snahou o méně otřelý přístup. Soubor míval okolo 11 členů, hrál asi 19x ročně většinou v rozdělené interpretaci. Používal marionety i spodové loutky, stínohru i tehdy módní černé divadlo. Poslední ranou v jeho agónii pro něj byla smrt jeho zakladatele roku 1985 a do poloviny 90. let se po něm ztrácí stopa.
80. léta patřila Divadlu na podlaze z Lokte nad Ohří. Chodovský soubor Radost uvedl roku 1982 na LCH inscenaci Naše zvířátka a Petrovští. Zájem o formálně svobodnější a tématicky aktuálnější divadlo přivedl ještě téhož roku několik jeho protagonistů k založení Divadla na podlaze, které pak na LCH uspělo s inscenacemi Rozmazlený drak aneb Co s přemnoženými princeznami (1983), Libuše (1984) a Commedia dell’marke (1986). Mladý čtyř až šestičlenný soubor vytvářel různými typy loutek v kombinaci s (jak se tehdy říkalo živým) hercem každý rok 1–2 nápadité, výrazně teatrální inscenace, někdy i odvážně angažované, jež pak hrál více než stokrát ročně především pro mládež a dospělé. Známé pozorování, že intenzivněji pracující soubory mají životnost 6–8 let, se, bohužel, naplnilo i u nich: ukončili činnost roku 1988.
Dnes
Po roce 1989 některé soubory zanikly, jiné zase vznikly či obnovily činnost. O agilním divadélku Kahánek už byla řeč.
LS Zvoneček Březová navázal roku 1993 na tradici Březovského pimprlete (1980–1989), opravil nevyužívanou scénu a hrává ročně šest představení dvou až tří her, nejen loutkově. Občas hrává s loutkami i Divadlo Bez zákulisí Sokolov, jež vzniklo roku 1999; dvacetičlenný soubor roku 2012 sice žádnou inscenaci na repertoáru nemá, ale po otevření nově zrekonstruované Loutkové scény MDK slibuje naplňovat ji i loutkami.
Na LCH naposled reprezentoval kraj soubor ZUŠ v Ostrově HOP-HOP. Bylo to roku 2002 s inscenací Naslouchej, v níž loutky a herci hráli přinejmenším vyrovnanou partii. To odpovídá tomu, že pro soubor bylo využití loutek zcela výjimečné – jde o soubor, jehož doménou je alternativní herecké divadlo.
A to je víceméně vše: nepochybuji, že existují další soubory – ať už fungující či spící, školní či spolkové, které však o sobě nedávají vědět, soubory ad hoc vzniklé a vzápětí zas zanikající či s úctyhodnou tradicí, různá příležitostná uskupení, která zaniknou dřív, než si jich stačí širší veřejnost všimnout, případně soubory, které loutku použijí v jedné či dvou inscenacích a tím s ní skončí…
Ve vlastních archivech, adresářích ARTAMA, adresáři pořadatele krajské přehlídky, veřejných adresářích a při prohledávání stovek a stovek webových stránek (SAL bohužel více jak rok svůj adresář nenalezl) jsem našel všeho všudy ani ne pět souborů sídlících v Karlovarském kraji.
To zrcadlí i postavení kraje na Loutkářské Chrudimi. Dnešní Karlovarský kraj je s 14 účastmi na šedesáti LCH na posledním, 14. místě. Pravda, jde o náš nejmenší kraj, co do lidnatosti čtyřikrát menší než kraj Středočeský, Praha, kraj Moravskoslezský či Jihomoravský; i v poměru k počtu obyvatel je však na 10. místě ze čtrnácti: jeho 14 inscenací znamená 1,9 %, při 2,9 % obyvatel v rámci ČR.
V 50. a 60. letech to bylo po jedné inscenaci (1955 Stálá LS DO Cheb – Sůl nad zlato, 1966 Dětský maňáskový soubor ZK Dolu Přátelství Citice u Sokolova – Kachna a liška), v 70. letech krom zmíněných pěti účastí kraslického Loupáku v letech 1971–8 ještě 1971 chebská LŠU Jindřicha Jindřicha – Kolébka), v 80. letech šlo o 5 inscenací (hlavně Radost a Divadlo na podlaze – 1982–4 a 1986, a 1986 ještě Divadélko pod rourou DM Karlovy Vary – O zlé koze 1986). Po sedmnáctileté přestávce a zatím naposled se na LCH dostalo zmíněné Naslouchej ostrovského souboru Hop-hop roku 2002. Od 70. let jde tedy o jednoznačně sestupný trend.
Z osmi souborů Karlovarského kraje, které se kdy na LCH dostaly, existuje již jen ten poslední – pro nějž však bylo užití loutky výjimečným pokusem.
Přehlídky a festivaly
Jak loutkářská, tak dětská krajská přehlídka jsou společné pro Plzeňský i Karlovarský kraj a obě pořádá plzeňské Občanské sdružení JOHAN. Krajská loutkářská přehlídka se již několik let jmenuje Pimprlení. Ta letošní, devátá, proběhne 6.-7. dubna 2013, uzávěrka přihlášek je 1. března. Doufejme, že se na ní po letech objeví i soubor z Karlovarského kraje.
Regionální postupová přehlídka dětských divadelních, recitačních a loutkářských kolektivů s výběrem na národní přehlídku Dětská scéna 2013 nese z ne zcela zřejmých důvodů název TARTAS. Letošní ročník se koná 19.-21. dubna 2013 v Dobřanech, uzávěrka přihlášek je 16. března 2013.
Profesionální divadla a skupiny
Karlovarský kraj dnes statutární loutkové divadlo nemá – je už jen historickou zajímavostí, že ne v Plzni, ale právě v Karlových Varech vzniklo roku 1951 Krajské oblastní divadlo; sídlilo v budově dnešní 4. ZŠ v Hradební ulici. V letech 1952–57 přesídlilo do Mariánských Lázní a pak se vrátilo do Karlových Varů. Coby Západočeské loutkové divadlo pod vedením Bedřicha Svatoně se na přelomu 50. a 60. let vypracovalo mezi přední profesionální loutková divadla u nás. Roku 1963 však bylo rozpuštěno a část souboru přešla do Divadla v Alfě, z něhož o tři roky později vzniklo dnešní Divadlo dětí, zaměřující se na loutky.
Při Západočeském divadle Cheb vzniklo v průběhu let postupně několik skupin, zaměřujících se na loutky. V roce 1991 tu začínal soubor Buchty a loutky, následovaly skupiny Kaše a párek a Nitě. To vše je však už hudba let minulých: prvé se osamostatnilo a přestěhovalo do Prahy, ty další časem zanikly.
Muzea
Zajímavou sbírku loutek (mj. i loutky řezbáře Gustava Noska, který v městě dožil posledních 14 let) má ve svých sbírkách Muzeum Cheb na nám. Krále Jiřího z Poděbrad 493/4; koncem minulého roku tu měla vernisáž výstava Loutky z depozitáře.
Název Muzeum motocyklů a expozice české hračky v Bečově nad Teplou napovídá, že zaměření muzea je poněkud volnější – ale v prvním patře historické budovy bývalého okresního soudu je nainstalována zajímavá expozice dřevěných hraček a rodinných loutkových divadel a loutek.
Školy
Žádné školy specializované na loutkářství v kraji nejsou. Jako jediná škola v Karlovarském kraji vyučuje samostatně v rámci literárně dramatického oboru kromě divadla i loutkové divadlo ZUŠ Františkovy Lázně.
Loutkář 1/2013, s. 44–45.
14. 11. 2024
Divadlo Radost, Brno
1950: Horáková ON AIR
15. 11. 2024
Divadlo loutek, Ostrava
Pilot a Malý princ
15. 11. 2024
Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha
Hurvínkova vánoční záhada
16. 11. 2024
Malé divadlo, České Budějovice
Uneste mě, prosím
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS