Exnarová, Alena: Vnímáme hrdinství?

Scénické čtení Divadla DRAK nese název podle data popravy velkého počtu civilistů v koncentračním táboře Mauthausen 24. října 1942 a těmto obětem je také věnováno. Zabývá se atentátem na Reinharda Heydricha, hrdinstvím lidí, kteří se příprav akce zvané Antropoid zúčastnili, i dopadem atentátu na celý svět. A také tím, že vnímat hrdinství se v Česku moc nenosí.

Autor scénáře a režisér Marek Zákostelecký vychází ze dvou knih zahraničních autorů. Francouz Laurent Binet propadl zájmu o tuto historii v době, kdy si odbýval povinnou vojenskou službu výukou francouzštiny na Slovensku, věnoval se podrobnému studiu pramenů a návštěvě míst, kde se dozvuky atentátu odehrávaly. Tato jeho prvotina nazvaná HHhH1 byla oceněna Goncourtovou cenou za první román. Kniha je strukturována do krátkých fragmentů, z nichž některé jsou věnovány vzestupu Heydrichovy kariéry a paralelně též vstupům do životů Josefa Gabčíka a Jana Kubiše a dalších postav, které v přípravě atentátu sehrály důležitou roli. Chronologické vyprávění historické události narušují některé další vstupy a komentáře. Druhým autorem, z jehož knihy Udělej si ráj je čerpáno, je Polák a „čechofil“ Mariusz Szczygiel, který se v ní zabývá současnou českou společností a kulturou, i tím, jak bez patosu přistupujeme k vlastní historii a smích často zakrývá naši bezradnost či depresi.

Vcházím do Studia Divadla DRAK, usedám a dole před námi diváky je velký stůl a na něm projekce data 24. října 1942. Na černé zadní stěně jsou otevřená okna a jimi je vidět do nasvětleného průchodu. Přicházejí Dušan Hřebíček a Filip Huml se čtečkami a říkají nám divákům, o čem si budeme číst a povídat a proč. V tu chvíli se s rachotem zavírají okna na zadní stěně a my se ocitáme uvnitř dění. Důležitou součástí celku je využití zvuku a projekce. Zadní stěna slouží především k promítání portrétů lidí, dobových fotografií či letu letadla, na stůl se promítají většinou data, k nimž se momentální sekvence či události vztahují. Zvukem jsme obklopení doslova ze všech stran – zní úryvky dobových hitů, němčina, proslovy, ale i střelba či výbuchy granátů… Mám pocit, že je to blízko a že se mě to týká. Sleduji postupně v osmi obrazech chronologii situací, příčiny, důsledky, komentáře. Až po samý závěr a poslední projekci, na níž je věnování tohoto scénického čtení obětem. Dušan s Filipem odměněni potleskem odcházejí, okna na zadní stěně se s hlukem otvírají a objevuje se osvětlený průchod. A diváci sedí dál. Slyším, jak říká jedna mladá dívka kamarádce: „Mě úplně mrazilo.“ A já s ní naprosto souhlasím.

Po chvíli se všichni zvedáme a jsme nasměrováni do prostoru, kde je instalovaná Putovní výstava k 70. výročí operace Antropoid – Někomu život, někomu smrt (pod scénářem a texty jsou podepsáni Jindra Svitáková a Jaroslav Čvančara), a tak máme možnost se k některým faktům znovu vrátit, seznámit se s dalšími fotografiemi a dobovými dokumenty.

Toto scénické čtení je určeno především studentům a mladým lidem vůbec, aby se (jak je uvedeno na webové stránce divadla) s tvůrci představení mohli společně zamyslet nad tématem hrdinství v kontextu českých zemí. Domnívám se, že stejně přínosné je toto téma i pro nás dříve narozené a že vůbec neškodí se nad ním zamýšlet. A tvůrcům patří ocenění za to, že nás dokázali tak působivě a intenzivně oslovit.

Divadlo DRAK, Hradec Králové

Laurent Binot, Mariusz Szczygiel: 24. října 1942

Scénář, režie, výprava: Marek Zákostelecký, dramaturgie: Dominika Špalková, hudba: David Smečka, projekce: Jindřich Max Pavlíček

Premiéra 24. 10. 2012, psáno z reprízy 14. 2. 2013.

Loutkář 1/2013, s. 33.