Přelet nad loutkářským hnízdem

Galetková, Hana: Barvička, Mašlička a Olda

První zkušenosti se zážitkovými lekcemi s loutkou jsme společně se scénografem Tomášem Volkmerem začali sbírat již v roce 2002. Tehdy nás oslovily dramaturgyně a ředitelka Divadla loutek Ostrava, abychom vedli vzdělávací dílny v rámci projektu divadelní přehlídky Divadelní pouť bez bariér. V průběhu jednoho roku jsme pravidelně jednou za čtrnáct dnů vedli v lektorském tandemu lekce s loutkou na základní škole s rehabilitačním programem v Ostravě – Zábřehu pro skupinu deseti dětí s mentálním a fyzickým postižením a kombinovanými vadami. První lekce byly připravovány spontánně a intuitivně. Neměli jsme žádnou předešlou zkušenost s tvorbou pro děti s postižením a se speciálními potřebami. Ale okamžité projevy a reakce dětí v průběhu lekcí byly pro nás významnou a povzbuzující zpětnou vazbou. Důležité byly i reflexe pedagogů a dětské ústavní psycholožky Hany Stachové. Ta v roce 2003 tuto naši činnost pojmenovala jako terapie loutkou, jelikož pozorovala terapeutické účinky u dětí. Ve své reflexi k lekcím z roku 2005 uvádí: „Děti si za dobu jejího působení v ústavu… vytvořily vazby citové na loutky,… které si samy pojmenovaly. Terapie loutkou rozvíjí dětskou fantazii, obrazotvornost, vede je k motorickým dovednostem, zkvalitňuje vlastnosti osobnosti a působí na emoce.“ Pedagogové často hovořili o pozitivním působení lekcí na děti, o těšení se dětí na lekce, o jejich projevech radosti při oznámení, že přijde pan Barvička. Ivana Radková, kvalifikovaná speciální pedagožka na základní a praktické škole v Opavě ve své reflexi píše: „Děti byly při prvním kontaktu loutkou velice okouzleny. …svou jednoduchostí podporují myšlení, vnímání, motoriku, řeč.“ Jelikož byl ze strany pedagogů a škol o lekce zájem, rozhodli jsme se s Tomášem Volkmerem v jejich realizaci pokračovat i po skončení divadelního projektu. Lekce terapie loutkou, později edukace loutkou, jsme začali od roku 2005 pravidelně realizovat pod hlavičkou občanského sdružení THeatr ludem ve školách v Ostravě a v blízkém okolí.

Co jsou lekce terapie loutkou?

Terapie loutkou (edukace loutkou) jsou specifické výchovně-vzdělávací lekce, v nichž lektoři/herci využívají loutek, předmětů a materiálu k fyzické i mentální aktivizaci dětských účastníků. V lekcích je využíváno metod a technik dramatické výchovy, tedy divadelních principů a postupů, a loutkářských postupů a technik k edukaci žáků, respektive k aktivnímu zapojení dětských účastníků do všech činností uskutečňovaných v průběhu jedné výukové jednotky. Dětští účastníci ovlivňují do určité míry průběh lekcí a jsou partnery v procesu tvorby a hry. Při těchto lekcích je v centru žák a jeho možnosti a schopnosti.

Loutky v lekcích terapie (edukace) loutkou

Loutky v těchto lekcích jsou typem manekýni a jsou výtvarně stylizované. Měří asi 50 centimetrů a pohodlně se vejdou do velké barevné papírové výtvarně pojednané krabice. Neumožňují jemnou mimiku, ale mají dosti široký prostor pro specifický pohyb. V průběhu lekcí jsou voděny neiluzivně zezadu. Lektoři jako loutkovodiči jsou přítomni v hracím prostoru a hrají i sami za sebe. Při animaci využívají jedinečných možností loutek, které se mohou vznášet, létat, viset ve vzduchu, stát na uchu…. Podstatným momentem ovlivňujícím průběh a podobu lekcí a především komunikaci loutka – dítě je zapojení psychofyzické identity lektorů ve vztahu k loutkám. „Herec by neměl jen hrát s loutkou, ale k loutce, zapojit celou svou psychofyzickou identitu do vztahu k objektu,“ říká Karel Makonj. Loutky, respektive postavy pan Barvička a slečna Mašlička, jsou hlavními aktéry a nositeli děje. Jejich přítomnost v lekcích je spouštěcím momentem ke hře, ke vstupu do vytvořené fiktivní situace. Jsou těmi, se kterými se hraje, kteří si hrají, pro které se hraje. Problém loutkových postav je často hlavní motivací k činnosti, která směřuje k jeho řešení. Děti činnosti nevykonávají z popudu pedagoga, ale pro loutkové postavy, které jsou jim blízké, sympatické a kterým mohou pomoci v orientaci ve světě a při běžných činnostech. Například pan Barvička chce vyrazit na výlet, ale neví kam a dítě náhle vykřikne: „Mohli bychom mu vyrobit mapu!“ A je vytvořen prostor pro kreativní tvorbu mapy z papíru.

Struktura a rituály lekcí

Rámcová situace je daná: Pan Barvička (později i slečna Mašlička) bydlí v papírové krabici a každý den se probouzí a následně prožívá různá dobrodružství a příhody, často spjaté s každodenním životem. Potom zase usíná ve své krabici.

Mezi náměty lekcí patří: nemoc, vaření, roční období, les, zahrada, cestování, město, oslava narozenin, nakupování, posílání dopisu…

Každá lekce obsahuje čtyři rituály. Tyto rituály zůstávají stejné či podobné. Každý z rituálů je důležitý a má své opodstatnění ve struktuře lekcí. Úvodní rituál tvoří pozdravení, podání ruky lektora s každým dítětem. Děti tak mají čas se zorientovat, naladit se na společnou činnost, připomenout si lektory. Rituál otevírající hru, neboli vstup do fikce je složen z probouzení pana Barvičky, otevírání krabice a pozdravení se s panem Barvičkou. Děti často mají radost, že již vědí, co bude následovat a napovídají. Tento rituál je vstupem do fantazie, do hry s loutkami. Rituál uzavírající hru, vystoupení z fikce, kdy děti společně s lektory ukládají pana Barvičku do krabice, uspávají ho a zavírají krabici. Rituál zároveň uzavírá společnou „hru na“, končí příběh pana Barvičky a případně i slečny Mašličky. Závěrečným rituálem je rozloučení s dětmi, opět podání ruky lektorů s každým dítětem a poděkování za společně strávený čas, uklízení nepořádku. Vracíme se jím zpět do běžné reality a ukončujeme celou lekci.

Současnost a budoucnost

Lekce jsou dodnes uskutečňovány pod hlavičkou občanského sdružení THeatr ludem třemi dvojicemi zaškolených lektorů a od roku 2011 také v Divadle loutek Ostrava na nové alternativní scéně. Jsou realizovány nejen s dětmi s mentálním a fyzickým postižením, s lehkou, střední a těžkou mentální retardací, Downovým syndromem, autismem, ale v současné době také s dětmi z běžných mateřských škol a také s dětmi se sluchovým postižením a neslyšícími. Stále se snažíme hledat nové náměty pro lekce, obohacovat je o nové materiály a předměty, se kterými se v lekcích hraje. Vedle postav Barvičky a Mašličky plánujeme vytvořit další postavu – jejich dítě Oldu. Vznikne nám tak rodina, což přinese nová témata lekcí a nové příběhy všech loutkových aktérů.

Loutkář 5/2012, s. 212–213.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.