Přelet nad loutkářským hnízdem

Exnarová, Alena: 8. Krajská přehlídka v Chrudimi

Krajská přehlídka loutkářských souborů Pardubického kraje se v letošním roce už poosmé konala v Chrudimi za organizace Libora Štumpfa a jeho LS Ahoj na malé scéně Divadla Karla Pippicha. Program se vešel do jednoho dne – soboty 24. března. Návštěvnost představení byla letos poněkud poznamenaná současným konáním dalších akcí, a to i přesto, že vstup byl zdarma. Nicméně atmosféra přehlídky byla i tak příjemná a v podstatě rodinná.

Nejdříve se představil LS Amigos Gymnázia Josefa Ressela Chrudim. Soubor byl založen Liborem Štumpfem v rámci národního projektu „Klíče pro život – Rozvoj klíčových kompetencí v zájmovém a neformálním vzdělávání“, které v Pardubickém kraji organizuje Občanské sdružení Altus a Občanské sdružení Artega. S mladými lidmi, kteří nikdy loutkové divadlo nehráli, připravil Libor Štumpf dvě inscenace: inscenaci tradiční loutkové hry Don Šajn a politickou satiru Maňáskov. Dona Šajna velmi zdařile zkrátil na klíčové situace, takže je příběh odehrán během deseti minut. Hraje se na malém jevišťátku (loutkoherci jsou zakryti) samostojnými marionetami s pohyblivými pažemi, které vzhledem ke klipovitosti příběhu, dokážou základní situace naplnit a nezkušení mladí loutkoherci si s nimi poradí. Vše se odehrává pod taktovkou (doslova – na jevišti je i dirigentský pultík) Libora, který vše uvede a loutkoherce organizuje. Nejdříve nám mladí lidé podle jeho pokynů představili jednotlivé postavy – loutky, abychom věděli, kdo je kdo, a v příběhu se orientovali. Pak už se odehrával příběh samotný – čitelně, razantně, s vtipem. Rezervy jsou ještě v mluvní složce, kdy mladí lidé, strženi příběhem, občas trochu zadrmolí, ale to je problém odstranitelný. Přesto se odborná porota (se mnou v ní zasedli ještě Milena Kulhánková a Jaroslav Jung) rozhodla doporučit inscenaci do širšího výběru k postupu na Loutkářskou Chrudim.

V rámci výše uvedeného projektu dostal Libor úkol připravit s mládeží již zmíněnou politickou satiru. Napsal tedy text, v němž se setkáváme se známými situacemi i bonmoty ohledně šéfování, faktur a moci a děj umístil do Maňáskova, takže maňásky je i hrán. Ale v podstatě se v maňáskovém plánu nedozvídáme nic navíc, než slyšíme v textu. Snad kdyby textu bylo méně a s maňásky se zacházelo razantně, jak se hrávaly a hrají takzvané rakvičkárny, dal by se obtížný úkol vyřešit lépe. Co je ale jistě pozitivní, je skutečnost, že mladí lidé hrají s chutí, že byli pro loutkové divadlo získáni a účastí v uvedeném projektu činnost souboru nekončí.

Jaroslav Filipi a Libor Štumpf zahráli každý pod hlavičkou LS Ahoj dva vlastní příběhy. Nejdříve Jarda pohádku nazvanou Kašpárek a drak. Hrál spodovými loutkami na tyčce, které jsou sice vizuálně příjemné, ale příliš akce neumožňují. Navíc v pohádce se hodně mluvilo, a pokud se naskytla možnost nějaké dramatické situace, tak se odehrála mimo scénu. Představení proto působilo poněkud jednotvárně. Libor v příběhu Kašpárek a čert používal stejné loutky, ale vzhledem k tomu, že repliky byly krátké a dialog Kašpárka s čertem poměrně razantně vedený, odpovídala tomu i práce s loutkou. Kašpárkovy vtipné repliky děti v hledišti bavily, takže se aktivně zapojovaly, kdykoliv je Kašpárek vyzval. Ale přece jen posléze začaly působit dialogy obou postav poněkud nastavovaně a kratší metráž by celku určitě prospěla.

Soubor Lůza a já, ZUŠ Na Střezině Hradec Králové pracující pod vedením Jiřího Polehni přivezl do Chrudimi inscenaci nazvanou Tři pohádky o… Pod tímto názvem se skrývají pohádky o Sněhurce, Šípkové Růžence a Popelákovi. Hrají dvě dívky a jeden mladý muž a jde o jejich současné variace na známá témata. Hrají odkrytě, částečně živě, částečně loutkami na stole a okolo něj a jejich pohled na věc rozhodně pobaví. Sněhurku jsem viděla už vloni na Turnovském drahokamu, od té doby pokročila a je rozhodně nejpropracovanější. V druhých dvou pohádkách se přece jen občas objeví nějaká neobratnost v řešení situací, ale je nesporně v silách souboru dotáhnout inscenaci ke kvalitnímu ucelenému tvaru.

Jedna z větví Kacafírku Chrudim se představila s inscenací O lakomém Šnofousovi aneb Prachy v prachu. Upravili si předlohu Eduarda Petišky a příběh s aktuálním tématem (peníze nejsou všechno) zahráli maňásky a prstovými loutkami. Je třeba ocenit především loutkohereckou práci souboru i snahu vyhnout se přemíře slovního sdělení a soustředit se na rozehrání situací. Ale přece jen má inscenace určité rezervy v dramaturgicko-režijní složce: ve zpřesnění některých situací a především v temporytmu celku, který je zatím poměrně jednotvárný.

Závěr přehlídky patřil už téměř tradičně insitnímu a nezařaditelnému loutkáři Jiřímu Venclovi z České Třebové, který kromě tradičního úvodního povídání s marionetou Kašpárka a předvedení marionety žongléře zahrál bajku Soucitná liška. A to už bylo letos v Chrudimi opravdu všechno.

Alena Exnarová

Loutkář 2/2012, s. 94–95.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.