Přelet nad loutkářským hnízdem

Polednová, Vlasta: 37. Festival pražských amatérských loutkářů

Výběrová přehlídka souborů z Prahy a Středočeského kraje

Divadlo Karla Hackera/Loutkové divadlo Jiskra, Praha 8 – Kobylisy

30. 3. – 1. 4. 2012

Loutka v defenzívě?

Festivalová přehlídka nikdy nepřinese celkový obraz o „stavu unie“, ale letos v Kobylisích přece jen o něčem vypovídala. Z 9 představení tu byly dvě klasické inscenace v kukátku a s marionetami, jedna maňáskárna, jednou černé divadlo; ve zbývajících představeních byla tu větší, tu menší účast živého elementu.

Trojice odvážných – K. Hovězáková, A. Ryšková a Z. Sloboda z Tradičního loutkového divadla Zvoneček z Prahy 4 – se pustila do tradiční maňáskárny Kašpárkovy čertoviny. Klasický konflikt: chytrý Kašpárek, zlý soused a trojice přihlouplých čertů vyvolaných z pekel. Situace nabízející komické rozehrání poněkud troskotaly na hereckém provedení – zdánlivě jednoduchý maňásek vyžaduje přesné, perfektní vodičské zvládnutí.

Maňásci se objevili i v hříčce O Budulínkovi Dětského studia Říše loutek (na motivy J. Lady napsala a režijně vedla Eva Ovečková), ovšem v mile naivním a velice přirozeném provedení dětských herců. Ocenila jsem nápad Říšanů myslet na budoucnost a ve vlastním divadle si už od roku 2003 vychovávat dorost od těch opravdu nejmenších.

Marionetová představení předvedla dvě divadla: Loutkové divadlo Kulíšek z Bystřice u Benešova a domácí kobyliská Jiskra. První přivezli klasiku – Ostrov splněných přání Vojtěcha Cinybulka. Vedoucí souboru a režisér M. Macháček vytáhl z fundusu loutky z inscenace někdy z 50. let a vytvořil k nim příjemnou, funkční výpravu, pro větší divácký efekt použil filmové dotáčky (reálná bouře na moři) a samozřejmě citlivě upravil délku textu (podle mě mohl být razantnější, i když dětské hlediště s podivem sledovalo příběh o Modré perle docela zaujatě).

Dvojice autorek z Jiskry – I. Jirsová a J. Kovaříková (též režie) – si upravila pohádku Zvířátka a loupežníci s dobrým záměrem: udělat v klasickém kukátku „mateřinku“ pro nejmenší diváčky. První půle se zdařila, působivé bylo putování (tzv. běžící pás) a výborná muzika i zpívání. Na vystrašení loupežníků v druhé polovině zatím síly nestačily, v neposlední řadě proto, že příliš zastavěný interiér domku téměř znemožnil přehlednost a orientaci v akcích (scénografie Irena Marečková). Obě inscenace poukázaly na důležitost technologického řešení loutek: Bystřičtí se potýkali se letitými loutkami, navíc na dlouhém vedení, zvířátka z Jiskry byla sice nová a výtvarně pěkná, zato pohybově ještě bezmocnější.

Loutkářský soubor Jitřenka z Mladé Boleslavi se věnuje programově černému divadlu. Letos si vybral hru Ladislava Dvorského Skákavá princezna, decentně prokrácenou (režie J. Vidlař) a se zajímavým výtvarným efektem: herci v černém si k loutkám v téměř životní velikosti „přidali“ vlastní okostýmované nohy. Představení mělo spád a dokonalou souhru vodičů – až tři na jednu postavu. Proto také „velké“ obsazení, neboť vedoucí Hana Vidlařová má při výběru hry vždy na paměti, že musí obsadit pokud možno všechny děti v souboru.

V tomto se shoduje s Danou Bláhovou, která vede Divadelní studio Kampak ze ZUŠ na Praze 3. V loňském roce zahrály její děti (stejně jako v Jitřence v širokém věkovém rozmezí) koláž z amerických pohádek, letos to byl opačný konec světa – dramatizace ruské pohádky o krásné Vasilise s názvem S panenkou v kapse a podtitulem Tajuplná pohádka o tom, jak obstát mezi zlými lidmi. Paní Bláhová se systematicky věnuje autorsky i režijně vedení dětských i mladých herců k jevištní souhře, pohybově a herecky propracovaným situacím. Také v poněkud drsné ruské pohádce má dominantní funkci chór, který hraje jednotlivé postavy, vypráví příběh, komentuje, zpívá… Jeden příklad za všechny: zemřelá matka, která Vasilise odkázala panenku, je prezentována čtyřmi dívkami, jež pak své chráněnce pomáhají, utěšují ji apod. Loutka je zde zastoupena onou panenkou-fetišem a zlo rekvizitou vskutku děsivou – kosou. Porota ocenila výjimečnost jevištního tvaru Cenou Karla Hackera.

Topirambury je loutkářský soubor ZUŠ z Prahy 5 a kolektivně si upravil a zahrál Severské báje (scénář Viola Kolaříková, režie vedoucí souboru Radka Svobodová). „Soubor tvoří především studenti dramatického oboru ZUŠ, někteří zde působí již mnoho let, jiní jsou nováčci. Inscenace Severské báje je jejich druhým loutkářským počinem…“ Tolik stručná informace z festivalového programu, v inscenaci potvrzená zajímavým příběhem z počátku světa, kdy mezi sebou válčí o nadvládu bohové a obři, zatímco lidé a trpaslíci jsou vykázáni do podzemí. Nezvyklé (pro českého diváka) báje si vyžádaly logicky i nezvyklé jevištní pojetí, a to herci dokázali vytvořit pomocí tyčových loutek (Lada Sýkorová) a s dokonalou souhrou i civilním, leč dobře charakterizujícím hereckým projevem. A poslání? Velmi současné: nechceme přece dopadnout jako bájní soupeři, vzájemně pobití na jedné hromadě, a svět je opět na počátku… Inscenace byla porotou nominována na letošní Loutkářskou Chrudim s doporučením k uvedení v některé z vhodných sekcí.

Jak tedy vychází loutka v porovnání s „živáčkem“? Je opravdu odsouzena zmizet ze scény? Doslova i obrazně? Jsem přesvědčená, že nakonec přežije, tak jako se „drží“ v téhle konkurenci už skoro padesát let. Uvědomila jsem si, o kolik lehčí to mají živáčci – neomezený hrací prostor na scéně, gesto i mimika „vrozené“ a na diváky se mohou kdykoliv přímo obrátit, oslovit… Kontakt s divákem se navazuje snáz. Loutka v kukátku si toto všechno musí těžce vydobýt: potřebuje dobrou hru – aby upoutala a oslovila, scénu respektující prostor pro rozehrání, ne jen jako nutnou dekoraci, a především kvalitní technologii… Přeji „skalním“ loutkářům, aby v jejich inscenacích toto vše zaznělo; odměnou jim bude ono vzácné, ale potřebné souznění jeviště s hledištěm.

Vlasta Polednová

Loutkář 2/2012, s. 91–92.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.