Přelet nad loutkářským hnízdem

Richter, Luděk: Mapování amatérských krajů – II (Praha)

Padesátileté Pimprle

Člověk může vzniknout jen ze spojení dvou lidí (opačného pohlaví). Soubory občas vznikají i z rozchodu lidí (bez ohledu na pohlaví, většinou v tom však figurují mužští).

Právě tak vzniklo před padesáti lety pražské Pimprle: Miroslav Ryšavý (starší) se rozešel ne právě v dobrém se smíchovským Kováčkem, který šest let předtím založil a dva roky vedl, a 26. listopadu 1962 založil se skupinou stejně smýšlejících nový soubor. Nejprve ve vršovické sokolovně pod KD ROH Praha 10, od roku 1965 pod ZV ROH Škoda Praha, 1969–71 pod Junákem, pak pod Sdruženou obcí baráčníků v Praze 4 – Krči (pro mladší připomínám, že tehdy musel každý soubor mít tzv. zřizovatele, což byl podnik či organizace sdružená v Národní frontě, což byla organizace sdružující úplně všechno, což…). V roce 1992 se Pimprle stalo občanským sdružením, ze svého dlouholetého sídla a divadélka na rohu vršovické Krymské a Donské ulice bylo vypuzeno a putovalo po celé Praze.

Kapitánem, pevně třímajícím kormidlo, zůstával po 46 let Miroslav Ryšavý starší, byť od roku 2000 zastupován Václavem Mackem. Když 24. dubna 2008 M. Ryšavý zemřel, převzala vedení Olga Kodymová. Dávno a mnohonásobně proměněný soubor se přestěhoval a dnes jsou jeho sídlem Hostivice, obec ležící těsně za hranicemi Prahy nedaleko Ruzyně.

Nevelkým souborem (v inscenacích hrálo od 2 do 6 herců) prošlo jen za prvých dvacet let neuvěřitelných 268 lidí, do roku 2000 402 členů. Soubor připravoval většinou jednu inscenaci ročně – vesměs hotové hry více či méně renomovaných autorů (Marková, Pehr, Cassianová, Průcha, Leština, Feldek, Dvorský, Středa, Wilkovsky, Malík, Jaroš, ale i Čapek, Bass…). Za 50 let vytvořilo Pimprle 36 inscenací (většinou pro děti), některé i opakovaně a 8 kratších individuálních výstupů pro 1–3 herce. Není zde, bohužel, místo, na jejich úplný výčet (najít je lze v Databázi amatérského divadla na adrese www.amaterskedivadlo.cz).

První inscenací byli roku 1963 Tři medvědi ve výpravě Zd. Juřeny a režii M. Ryšavého. Pimprle se postupně stalo součástí spektra pražských souborů, vyrážejících z tradice provozní rutiny k pokusům o modernější tvář loutkového divadla – zejména v 80. letech ve spolupráci s profesionálními režiséry a výtvarníky. Nejúspěšnější byla inscenace Botafogo, s níž se Pimprle roku 1973 dostalo na LCH, podobně jako roku 1982 s Brankou zavřenou na knoflík.

Přehlídky a festivaly

Žijeme v době, kdy si loutkářskou přehlídku či přehlídku s účastí loutkářů může uspořádat každý, kdo na to má schopnosti a peníze. Tři pražské přehlídky jsou však přeci jen nejvýznamnější a zaručují jakousi garanci kvality.

Postupové krajské přehlídky amatérských loutkářů jsou už přes dvacet let de facto „soukromou\“ iniciativou organizátorů, kteří se zaváží splnit jejich kritéria, díky čemuž mohou jednu inscenaci přímo nominovat a neomezený počet navrhovat do širšího výběru na Loutkářskou Chrudim. V Praze jsou přehlídky dvě – obě pro hlavní město i pro Středočeský kraj:

37. Festival pražských amatérských loutkářů (letos 30. 3. – 1. 4.) pořádá Divadlo Karla Hackera, v Kobylisích, Klapkova 26 (284 681 103, 284 684 238 info@divadlokh.cz), jehož ředitelem je JUDr. Petr Slunečko, Za Sadem 213,182 00 Praha 8 – Březiněves: 283 910 024, 732 926 612.

8. Pražský Tajtrlík (letos 23. – 25. 3.) pořádá Divadlo Frydolín v Hostivaři (Švehlova sokolovna, U branek 674/7, 102 00 Praha 15); ředitelkou je Petra Šikýřová (602 974 854; petardab@seznam.cz).

Přelet nad loutkářským hnízdem vznikl roku 1991 jako každoroční přehlídka nejlepších inscenací amatérských, nezávislých i statutárních loutkových divadel posledního roku; v posledních letech se koná vždy o prvém listopadovém víkendu a 2. – 4. 11. 2012 by se měl konat již 22. ročník. Vymyslel jsem ho co předseda České sekce (respektive střediska) UNIMA, aby se všechny tři větve loutkářů mohly vzájemně inspirovat a venkoncem i našly platformu setkávání. Od 1. ročníku byly během Přeletu udělovány ceny UNIMA za nejvýznamnější počin v oblasti amatérského a v oblasti profesionálního loutkového divadla, od roku 1997 je na návrh Karla Šefrny nahradila cena za nejlepší inscenaci předchozího roku, nazvaná po Eriku Kolárovi Erik.

Inscenace na Přelet vybírá z různých přehlídek (Loutkářská Chrudim, Skupova Plzeň/Mateřinka…) i dalších zdrojů předsednictvo UNIMA, respektive Nina Malíková. Kontakt je: Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 17, 110 00 Praha 1 (www.prelet.cz).

Prostředí a okolnosti

Ať se to komu líbí nebo ne, Praha je už po staletí přirozeným centrem české kultury – tedy také loutkářství. A ač nabízí nepřeberně možností nechat se pasivně bavit, vždycky se tu našlo dost lidí, kteří chtěli provozovat loutkové divadlo aktivně. Postavení Prahy jako kulturního střediska státu odpovídá i koncentrace institucí zabývajících se loutkami, loutkářstvím a loutkovým divadlem, včetně jeho amatérské větve.

Profesionální divadla a skupiny

Amatérští loutkáři v Praze nežijí ve vakuu. Vlastní stálou scénu mají v Praze dvě statutární divadla: poněkud do sebe ponořené Divadlo Spejbla a Hurvínka v Dejvické ulici v Praze 6 (www.spejbl-hurvinek.cz) a Divadlo Minor ve Vodičkově 6 (www.minor.cz), jež se však stalo v podstatě jen skořápkou – stagionou, najímající si herce od inscenace k inscenaci. Což, domnívám se, ohrožuje možnost systematicky zde budovat soubor pro nějaký umělecký program. Škoda. V posledních letech se zdálo, že Minor nastoupil progresivní cestu hledání.

Pevnou střechou nad hlavou disponuje v Praze i několik profesionálních nezávislých divadel: Buchty a loutky ve Švandově divadle na Smíchově, Štefánikova 57 (www.buchtyaloutky.cz) a Národní divadlo Marionet (www.mozart.cz) v Říši loutek, Praha 1, Žatecká. Celkem jsem napočítal v Praze 39 profesionálních nezávislých divadel.

Muzea

Národní muzeum sídlící v Praze má sice sbírku loutek, ale jeho expozice se nachází v Prachaticích (Muzeum české loutky a cirkusu, Velké náměstí 43 (www.nm.cz).

Část loutek Národního muzea je umístěna i v Pohádkovém domě – Kabinetu loutek Národního muzea (Dlouhá 29; 381 01 Český Krumlov)

Tzv. Muzeum loutkářských kultur alias Muzeum loutek v Karlově 12 zaniklo.

Školy

Praha je sídlem nejstarší vysoké (původně) loutkářské školy, nyní zvané Katedra alternativního a loutkového divadla DAMU – kde se však loutkové divadlo již řadu let příliš neučí. Studenti mají všehovšudy pár hodin dějin loutkového divadla a pak už záleží jen na náhodě, zda se setkají s pedagogem, kterému jsou loutky bližší. V rozhovoru pro magazín HN nový vedoucí katedry Jiří Havelka charakterizuje alternativu jako vše „od fyzického divadla, přes nový cirkus, k pantomimě a site specific projektům, antropologickému divadlu a třeba dokumentárnímu divadlu\“. Jak vidno, loutky se do této definice nevešly a jediná zmínka o nich v třístránkovém rozhovoru zní: „Na katedře je ta nejstarší generace pedagogů hodně spojená s loutkářskou tradicí, kterou chceme dál držet.\“ Jak, když na ni chybí čas i vyučující, není jasné. Na katedru odcházejí studovat i mnozí amatéři – v poslední době např. Kamil Bělohlávek, Johanka Vaňousová, Jakub Vašíček či Mirka Venclová-Bělohlávková; z Prahy kupodivu nepříliš.

Občas se s loutkami setkají i studenti Vyšší odborné školy herecké, jejichž inscenaci Aj, já koza jsme mohli vidět na LCH 2008.

Z pražských základních uměleckých škol se loutkám věnuje systematicky především Věra Dřevíkovská na ZUŠ Praha 10, Trhanovské náměstí 8, čas od času jich využívá i Radka Svobodová na ZUŠ Praha 5, Na Popelce 1/18, nově pak i Dana Bláhová v ZUŠ Štítného 5, Praha 3. Práci s loutkou inzeruje i Veselá škola – církevní ZŠ a ZUŠ Praha.

Organizace

V Praze sídlí také vedení několika občanských sdružení sdružujících loutkáře či pečujících o ně.

Skupina amatérských loutkářů SČDO – SAL byla iniciována r. 1968 založením přípravného výboru Svazu amatérských loutkářů, proměnivšího se později v Sekci amatérských loutkářů Svazu klubů mládeže, jež byla 2. prosince 1972 včleněna do SČDO jako jeho autonomní složka Skupina amatérských loutkářů.

Organizuje znovuvzkříšenou soutěž Individuálních výstupů s loutkou, jež mívá finále na LCH, podílí se na postupovém Festivalu pražských amatérských loutkářů, na přehlídce tradičního loutkového divadla Čechova Olomouc, na Raškových Lounech či na festivalu Loutkářské letnice, navazujícím na tradice z prvé poloviny 20. století nejdříve v Čelákovicích, dnes v Českém Dubu a v Přerově. SAL vydává informační občasník Rolnička a vydal též sborník Nejstarší amatérské loutkářské soubory v ČSR. (Adresa: Nad Primaskou 15, 100 00 Praha 10; http://scdo.webpark.cz)

Amatérská divadelní asociace – ADA vznikla v roce 1990 jako občanské sdružení působící v oblasti amatérského divadla. Sdružuje formou kolektivního členství amatérské divadelní soubory, jednotlivci se mohou stát členy Klubu přátel divadla, který je kolektivním členem ADA.

Pořádá nebo spolupořádá každoroční pražské oblastní přehlídky hereckého amatérského divadla, nabízí různé pomůcky a pořádá nebo spolupořádá vzdělávací akce; vydává občasník, zvaný Noviny ADA. (Adresa: ADA, Žitomírská 41, 100 01 Praha 10: 271 72 39 97; ada.divadlo@centrum.cz www.ada-divadlo.wz.cz)

TJ Sokol je organizací, která má řadu loutkářských souborů (v Praze je jich uváděno 5), a pořádá dokonce Národní přehlídku sokolských ochotnických divadel, na níž se však loutkáři příliš nevyskytují. Pro loutkáře nemá zvláštní orgán – jen webovou adresu, viz www.sokol.eu.

Společenství pro pěstování divadla pro děti a mládež Dobré divadlo dětem – DDD vzniklo v roce 1993 jako občanské sdružení s cílem podporovat divadlo pro děti, kultivovat a propagovat je, vést děti k vnímání divadla a vytvářet podmínky pro jeho uplatnění i zkvalitňování samotnými divadelníky.

Proto nabízí konzultace, uspořádalo řadu seminářů a od roku 1994 vydává čtvrtletník Divadlo pro děti s tematickými úvahami, recenzemi inscenací i texty her. DDD vydalo zatím jedenáct knih: Herectví s loutkou, Od předmětu k loutce, od loutky k divadlu, Praktická dramaturgie v kostce, Pohádka… …a divadlo, Co je co v pohádce, Od pohádky…k divadlu, Co skrývá text, O divadle (nejen) pro děti, Hříčky, hry a scénáře pro starší a pokročilé a Praktický divadelní slovník.

Adresa je DDD, Chopinova 2, 120 00 Praha 2: 222 726 335; osDDD@seznam.cz

UNIMA je mezinárodní sdružení loutkářů, jež má svá národní střediska. Česká UNIMA sdružuje jak profesionály (kteří tvoří většinu jejího vedení), tak amatéry (kteří tvoří většinu jejích členů). Nejviditelnější její činností je Přelet nad loutkářským hnízdem. České středisko UNIMA sídlí v budově Divadelního ústavu, Celetná 17, 110 00 Praha 1. Jeho (nepříliš aktualizované) webové stránky mají adresu http://host.divadlo.cz/unima

A v Praze má sídlo i ARTAMA, odborný útvar Národního informačního a poradenského střediska (NIPOS) pro neprofesionální umělecké aktivity dospělých a estetické aktivity dětí a mládeže. Její adresu asi každý zná: Blanická 4, 120 21 Praha 2. O amatérské loutkářství se tu od září 2011 stará Michal Drtina (drtina@nipos-mk.cz). Vše, co potřebujete vědět, byste měli nalézt na adrese www.nipos-mk.cz.

ARTAMA organizuje celostátní přehlídku amatérského loutkářství Loutkářská Chrudim, která se koná vždy v prvém červencovém týdnu; znamená to, že se také podílí na organizaci krajských přehlídek, jichž je toho času 10. Pro LCH krom hlavního programu připravuje i zhruba 10 seminářů a další aktivity. Během roku pořádá nepravidelně jedno až třívíkendové semináře pro začínající i pokročilé loutkáře, nazvané Loutkářská školička a na podzim Faustování, konané v posledních 19 letech v Bechyni, původně jako národní přehlídka loutkového divadla pro dospělé spojená s dílnou tvořivého loutkářství, nyní tzv. inspirativní dílna nejen pro loutkáře.

Časopisy a jiné tiskoviny

Především amatéři jsou také předplatiteli tohoto nejstaršího loutkářského časopisu na světě – Loutkáře. Právě před sto lety jej založil Jindřich Veselý, který ze svého bytu v ulici Na Švihance na pražských Královských Vinohradech 1550 učinil vydavatelství nejen tohoto periodika, ale i loutkových her a knih o loutkovém divadle. Dnes je Loutkář dvouměsíčníkem a jeho současná adresa je Celetná 17, 110 00 Praha 1 (www.loutkar.eu).

Ostatní bylo už řečeno: SAL vydává svůj informační občasník nazvaný Rolnička, ADA občasník, zvaný Noviny ADA a DDD čtvrtletník Divadlo dětem a výše uvedené knihy.

Amatéři profesionály (a naopak)

Když se v letech 1949–58 zakládala krajská loutková divadla, loutkářská katedra ještě ani neexistovala, nebo sotva začínala (vznikla r. 1952). Kde jinde by se tedy dali vzít herci, režiséři či scénografové než mezi amatéry. A tak se nejeden amatér či amatérský soubor stal základem profesionálního loutkového divadla. Je tomu tak dodnes – byť přes zprostředkování DAMU. A pravda je, že ti z jejích absolventů, kteří z amatérského loutkářství vzešli, zůstávají loutkám věrni podstatně víc, než zbytek absolventů dnešní KALD – a nejen proto, že se na škole s loutkami moc nesetkají.

Materiál o pražském amatérském loutkářství připravil Luděk Richter

Odpovědi Miroslav Ryšavého, Petra Slunečka a Petry Šikýřové na otázky Luďka Richtera najdete na našich webových stránkách www.loutkar.eu, kde jsou také rozhovory s profesionály, kteří začínali v amatérských souborech – Blankou Luňákovou a Jiřím Vyšohlídem.

–red-

Loutkář 2/2012, s. 84–86.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.