Přelet nad loutkářským hnízdem

Hrdinová, Radmila: Rapující pohádková detektivka v Liberci

První premiéra Naivního divadla v tomto roce, netradiční detektivka Babu a papoušek, má pro mě hned dvě výrazná plus. První spočívá v neomylném dramaturgickém zacílení na konkrétní diváckou skupinu, v tomto případě na puberťáky od třetí třídy základních škol výše, druhá ve zjištění, že NDL si systematicky buduje svůj okruh mladých autorů a že jejich hry u malého i povyrostlejšího publika vskutku bodují. Předposlední premiéra z loňského října, půvabná adaptace tří klasických pohádek Velbloud, ryba, slepice aneb Námořnická historie byla dílem týmu režiséra Jakuba Vašíčka a Tomáše Jarkovského, který v NDL uvedl již úspěšnou inscenaci Neklan.cz aneb Ze starých pověstí českých.

Autorem hiphopové detektivky Babu a papoušek je režisér Petr Vodička, který se v Liberci podílel autorsky i režijně již na vikingské burlesce Zrzavý Orm a adaptaci Tristana a Isoldy. Iva Peřinová, která po léta tvořila kmenovou autorku liberecké loutkové scény, by mohla být spokojená. Zvláště, když její žezlo zdárně přebírá Vítek Peřina, který tvoří nepominutelnou autorskou jistinu se smyslem pro jevištní i slovní hrátky, jak dokazují jeho opusy Pečení holubi aneb Přísloví, Hrnečku vař, Vařila myšička kašičku, detektivka Prodaný smích či poslední Souhvězdí aneb Řecké báje mimo výseč. A protože do sousedního „velkého“ Divadla F. X. Šaldy se po pauze vrací dramaturg Tomáš Syrovátka, je jistá naděje, že by i on mohl navázat na úspěch své Pohádky o Raškovi.

Ale zpět k poslední premiéře, která na plakátech slibuje „Napětí a tajemství, přátelství a zradu, akci a reakci, zločin a trest, smích a pláč, lidi a loutky, komiks a hip hop!“ S jedinou, leč v loutkovém divadle nikoli nepodstatnou výhradou, s níž na jevišti postrádám právě loutky, se divákům všeho ostatního dostane vrchovatou měrou.

Vše se odvíjí od příběhu malé Barbory (Miroslava Bělohlávková), které maminka nechce koupit kolo, protože na něj momentálně nemá, zvláště když jim někam zmizel tatínek. Kdo se (jako třeba já) domníval, že tím maminka maskuje rozvod, dočkal se záhy překvapení.

Zatímco se Barbora učí do školy, přikrade se zákeřný zloděj, který unese jejího oblíbeného papouška Papu, neodolatelně skřehotajícího hlasem Tomáše Bělohlávka „Barrrrborrro!“ A protože Barbora je přes svůj útlý věk dívkou činu, bez váhání se vydá stíhat zloděje do nočního velkoměsta.

To na scéně zastupuje tajuplně blikající model sídliště, pod nímž sídlí pracovna zlodušského Profesora (Filip Homola), který jako by vypadl ze stránek Verneových románů (tak trochu je ale líznutý i dědictvím pohádkových ježibab s lísající se kouzelnou kočkou Mňouknou) a který stojí za unesením Barbořina papouška. Diváci, na rozdíl od Babu, jak zní zkrácená verze Barbořina jména, záhy zjistí, že dívka vlastně zachraňuje svého začarovaného tatínka, který se osudově připletl do Profesorových šílených vědeckých pokusů.

Samotné pronásledování zloděje by bylo poněkud příběhově chatrné, kdyby ho autor neokořenil trojicí pomocníků, jež Babu na noční ulici potká – rapujícího fantóma Zigiho (Adam Kubišta), vytrvalého běžce Julia Ledvinu (Marek Sýkora), kterého kdysi nechala slečna kvůli prohranému závodu a on od té doby stále po nocích trénuje, a vousatého bezdomovce Jardu (Tomáš Holý), který si co do vynalézání nic nezadá s Profesorem – ze součástek nalezených na ulici sestavil už například žehličkofon, s nímž lze zároveň žehlit i telefonovat. Ovšem na vlastní nebezpečí. Tato trojice pomůže po dobrodružné honičce Babu získat zpět papouška a v Profesorově Faunomatu přeměňujícím lidi na zvířata a naopak mu vrátit i původní tatínkovskou podobu.

Příběh tu ale není podstatný, to, čím Vodičkova detektivka děti uchvacuje, je dynamický duch nočního velkoměsta, které jim ztělesňuje především Zigi ve vytahaných teplácích, keckách a s kapucou přes hlavu, Zigi, který se vyjadřuje slovníkem dnešních teenagerů a především neustále zdatně rapuje. „Jsem Zigi, jinak fantóm, ale co na tom… vousatej Jarda, pro zločince darda.“ Hlediště jásá a dle svědectví učitelek počet rapujících dětí během školních přestávek (a někdy i při vyučování) od premiéry v NDL prudce stoupl.

K hiphopu patří i street a break dance, z něhož pohybová stylizace inscenace hojně čerpá, a v neposlední řadě i komiks, který nenásilně modeluje aranžmá většiny situací. A vše stvrzuje dynamická hudba Petra Kalába.

Výše zmíněná absence loutek dětem asi tolik nevadí, přestože se jim dostane jen papouška Papu a dvou těžko identifikovatelných plyšákových čuníků, do nichž Profesor za trest proměnil své neposlušné spolupracovníky a kteří připomínají spíše nevyvedené slony. Náročnějšího dospěláka napadá, jak by třeba mohly vypadat rapující a „breakdancující“ loutky, ale budiž. Na druhou stranu je třeba ocenit, že mladý soubor NDL je činoherně i pohybově velmi schopný a inscenace nestrádá problémy „živáčkovského“ divadla. A že NDL s loutkami dovede nápaditě pracovat, dokazují ostatně další inscenace, které má na repertoáru.

Hiphopová pohádka se evidentně strefila do vkusu puberťáckého publika, ale potěší i ty o málo starší. A rapující Zigi se stane nejspíš v městě pod Ještědem populárnější než svého času Batman.

Radmila Hrdinová

Foto: Josef Ptáček

Naivní divadlo Liberec

Petr Vodička: Babu a papoušek

Režie Petr Vodička, výprava Robert Smolík, animace Robert Smolík a Petr Vodička, hudba Petr Kaláb, pohybová spolupráce Ondřej Suchánek, dramaturgie Vít Peřina.

Premiéra 18. 2. 2012.

Loutkář 2/2012, s. 75–76.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.