Blecha, Jaroslav : Teatrologické pracoviště Moravského zemského muzea

Oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea má svoji nezastupitelnou roli ve studiu a dokumentaci divadelní kultury na Moravě a zvláště v Brně. Patří k nečetným divadelně muzejním pracovištím v ČR, která programově shromažďují, spravují, vyhodnocují a zveřejňují dokumenty divadla, provozovaného na českém území. V současnosti obsahuje sbírkový fond na 83 tisíc sbírkových předmětů – scénografii, ikonografii, rukopisy, fotografický materiál, zvukové i audiovizuální záznamy a další průvodní dokumenty, jako např. plakáty a programy inscenací atd. Oddělení disponuje odbornou specializovanou knihovnou o 14 tisících titulech. Nezanedbatelnou část muzejních sbírkotvorných aktivit představuje také loutkové divadlo.

Zájem o loutkářství, zejména historickou etapu tzv. kočovných marionetářů, podnítila jedinečná kolekce marionet Jana Flachse, náhodně zakoupená muzeem v roce 1967 od moravského loutkáře a provazochodce Hynka Berouska. Dnes jsou v rozsáhlé sbírce soustředěny soubory loutek mnoha předních loutkářských rodů a rodin působících zvláště na Moravě – Flachsů, Šimků, Pflegrů, Kopeckých, Maiznerů, Kučerů, Nových aj. Sbírka obsahuje i dekorace, opony a další vybavení kočovných divadel, písemnosti, ikonografický, fotografický a zvukový materiál.

V posledních letech se výzkum rozšířil také na ochotnické loutkové divadlo, respektive fenomén tzv. rodinného loutkového divadla, tj. existenci a neskonalou oblibu profesionálně i amatérsky vyráběných stolních loutkových divadel, dekorací a loutek první poloviny 20. století, jejich popularizaci, rozšíření a hojné užívání v domácnostech. Svými produkty jsou v kolekcích muzea zastoupeny všechny významné loutkářské firmy a tvůrci.

Nejstarší a nejvzácnější loutky ve sbírce Moravského zemského muzea pocházejí z mirotické dílny řezbáře Mikoláše Sychrovského (1802–1881) asi z poloviny 19. století. K unikátům ve sbírce patří dvě generace loutek loutkářů a snad i řezbářů Flachsů. Starší údajně od Johanna Flachse st. pochází z druhé poloviny 19. století, mladší od Jana (Žandy) Flachse ml. (1855-asi 1940) z přelomu 19. a 20. století. Ve fondu se nacházejí četné doklady scénografie, plátěné prospekty, bočnice a opony, malované převážně Bošky z Vlachova Březí nebo Janem Vysekalem z Kutné Hory, také průvodní dokumenty, např. loutkáři nejpoužívanější hudební nástroje – turecký buben \„Vašek\“, flašinet (kolovrátek), niněra (též organistrum, lučec, kolovratec nebo kobylí hlava), helikonky (měchové harmoniky) atd.

Fenomén českého rodinného loutkového divadla první poloviny 20. století je ve sbírce MZM dokumentován obsáhlými kolekcemi tištěných stolních divadel a dekorací a ponejvíce sériově vyráběnými loutkami pro tato divadla. K unikátům bezpochyby patří úplné série tištěných tzv. Dekorací českých umělců vydávaných od roku 1913 v podobě šesti barevných litografických archů, a také divadla, resp. proscénia s portálovými kulisami pro tyto dekorace – Františka Kysely a Rudolfa Livory. Za stejně jedinečné nutno pokládat i nejstarší průmyslové loutky, tzv. alšovky, inspirované kresbami Mikoláše Alše a produkované dle modelací Karla Kobrleho od roku 1912. Cennými sbírkovými předměty jsou ovšem i mladší, souborně vydávaná divadla dle návrhů významných výtvarníků, např. Karla Štapfera, Víta Skály, Svatopluka Bartoše, Eduarda Christiána, Antonína L. Salače aj. a také novější loutky pro tato divadla včetně výtvarně jedinečných modernistických soustružených loutek. V neposlední řadě můžeme zmínit i zevrubný průvodní materiál, jako jsou různé příručky, návody, katalogy loutkářských firem, edice loutkových her atd.

K neodmyslitelným činnostem muzejníka patří zveřejňování výsledků výzkumu a popularizační aktivity. Prezentovat smysluplně divadlo, bytostně dynamický jev, není snadné. Tradiční a stále principiální muzejní formy komunikace, tedy výstavy a expozice, bývají, už ze své podstaty velmi statické. Proto se snažíme dynamizovat je rozličnými satelitními programy. Vedle racionálního zprostředkování vědeckých poznatků pomocí originálních předmětů je pro nás stejně důležité také jejich estetické, umělecké předvedení s emotivním účinkem. Snažíme se, aby také náš recipient měl podobnou šanci jako divák v divadle, který je úměrně svým schopnostem spolutvůrcem představení. Proto usilujeme o výstavy a prezentace netradiční, aktivní a také jedinečné v čase a prostoru pro toho kterého návštěvníka. Příznivé podmínky k realizaci takovýchto představ může poskytnout zejména stálá divadelní expozice. V důsledku její absence se brněnské divadelně-muzejní pracoviště zatím dle možností orientuje na pořádání krátkodobých výstav a dalších příležitostných programů.

Jaroslav Blecha

Moravské zemské muzeum, oddělení dějin divadla

Zelný trh 6

659 37 Brno

www.mzm.cz

Loutkář 2/2012, s. 68–69.