Dnešek je dnem oslav
Rázným gestem odkládáme noviny, vypínáme zprávy a připíjíme umění a bratrství, protože dnes je sváteční den, kdy slavíme Světový den loutkového divadla.
Nemůžeme zapomenout na žal, na bolestnou realitu trápení a strastí, které sužují celý svět, ale právě proto, že nechceme zapomenout, se pouštíme do oslavy lidské důstojnosti, toho neukojitelného nutkání bránit život před neštěstím a smrtí.
Umění je ódou na tuto důstojnost, jež jako neutuchající vlna spojuje minulé i budoucí generace, kultury i klany ve jménu poezie. Umění ustanovuje shodu názorů mezi těmi, kdo společně žasnou, mezi tvůrcem a divákem, názorů na prozkoumávání neznáma. Každý umělecký čin je zrnkem písku, jež narušuje běh ozubených kol reality.
Loutkářské umění k těmto cílům směřuje svým vlastním tempem. Pokaždé, když oživíme nějakou postavu, podepisujeme prohlášení nezávislosti. Jako nezvedené dítě umění obrazů a slov, interpretace a vyprávění, posiluje loutka náš závazek nevinnosti a štěstí, jenž zároveň volá i po svém protipólu, krutosti. Nevinnost je důležitá, je harmonická a plodná, o čemž nám podal zprávu Jarry či Kurosawa, Miró, Arseněv a mnozí další. Krutosti stačí jen přeměřit šat a podívat se jí sarkasticky do tváře.
\„Zvíře žije v přírodě jako voda ve vodě\“ (M. Eliade). Loutka žije v představivosti jako voda ve vodě. Jako prostor, kde rozum naráží na nekonečný tok říše fauny i flóry, země a vody, je představivost energetickou zásobou lidstva a jeho kmenů, v níž si loutka svobodně hraje jako král, neanalyzuje, nezasahuje, pouze prospívá.
\„To, čím se zvíře zvané člověk odlišuje, je animace a pohyb; prvotní pohyb, jež stvořil člověka, přišel od bohů. Animace nás dělá člověkem.\“ (P. Sloterdijk) Jasnozřivost této filozofické reflexe prostupuje hlavní akt loutkáře: vdechnout život neživému a upoutat na toto kouzlo pozornost jiných.
Již před několika lety přišla skupina loutkářů s moudrou myšlenkou vytvořit organizaci, jež by posílila mezinárodní výměnu. UNIMA, která je teď již skutečností a jež se rozšířila po celém světě, je dnes více než kdy jindy naprosto nezbytná pro řízení našich odborných snah týkajících se umění a lidské důstojnosti.
Proto chvalme bohy za to, že nám dali tuto profesi, děkujme našim dědečkům za vytvoření UNIMY a společně oslavme krásu umění představivosti a připijme loutkám.
Přátelé, udělejme si dnes skvělý večírek!
Joan Baixas
Překlad Daniel Dolenský
Katalánský malíř a loutkář Joan Baixas vytváří umělecká díla a inscenace se silným výtvarným obsahem založená na živé malbě, videoprojekcích a práci s předměty, jež vyprávějí malé příběhy ze současnosti. Jeho skupina Teatre de la Claca spolupracovala s malíři jako Joan Miró a Roberto Matta i s malíři, herci a tanečníky a hrála svá představení po celém světě. Vedl Festival de Teatre Visual i de Titelles de Barcelona, řídil mnoho projektů a pracoval pro televizi, v módě i v reklamě. Publikoval svou poezii i studie o svých profesních zkušenostech a vedl kurzy na barcelonském Institut del Teatre a jiných mezinárodních institucích. Více viz www.joanbaixas.com.
Loutkář 2/2012, s. 49.
14. 11. 2024
Divadlo Radost, Brno
1950: Horáková ON AIR
15. 11. 2024
Divadlo loutek, Ostrava
Pilot a Malý princ
15. 11. 2024
Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha
Hurvínkova vánoční záhada
16. 11. 2024
Malé divadlo, České Budějovice
Uneste mě, prosím
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS