Počátkem roku 2000 se na naše divadlo (Lampion v Kladně) obrátila agentura Aurapont, která zastupuje autorská práva Václava Havla s dotazem, zda bychom nechtěli pro jejich připravovaný festival her Václava Havla nastudovat některou z jeho her s loutkami. Nabídka, která se podle mého mínění snad ani nemohla odmítnout. Agentura mi dala velkoryse možnost volného výběru textu, a jelikož naše divadlo každoročně ve svém repertoáru počítalo vždy s jedním titulem, určeným pro dospělé a středoškolské publikum, chopili jsme se této příležitosti s nadšením a po uvážení jsme sáhli k titulu Zítra to spustíme jednak z důvodů jeho malé frekventace na českých jevištích a také proto, že podle našeho mínění obsahoval příběh, který se dramaturgicky hodil ke směrování edukativní linie divadla, určované mládežnickému divákovi a nacházeli jsme v jeho formě také mnoho prvků souvisejících s formálními postupy tehdejších loutkových divadel.
Musím říci, že nás všechny strašně zaujal tento nelehký úkol a vrhli jsme se nadšeně do práce. Přes prázdniny jsem pracoval na textových úpravách scénáře (chtěl jsem stáhnout text jako hru pouze pro čtyři herce a poněkud krátit některé dialogy). Obával jsem se příslovečné přísnosti autora na dodržování jeho textu a byl jsem připraven na boj o obhajobu svých zásahů, ale k mému překvapení vlastně snad ani žádné podstatné námitky ze strany agentury ani autora nezazněly a my jsme na podzim roku 2000 začali zkoušet. Je pravda, že se občas na zkoušce objevovali někteří zástupci agentury – zcela pochopitelně projevovali zájem a péči o tento nezvyklý a tak trochu dobrodružný experiment. Vzpomínám si, že jsem z těch návštěv byl někdy nervózní, ale pak jsem si dovolil jistý žert – v jedné chvíli se herečka zamotala ve velmi složitém monologu a za hřmění hromu a blesků se nad jevišťátkem rodinného divadélka, ve kterém se odehrávaly dialogy Rašína a jeho manželky, vynořil oficiální státnický portrét pana prezidenta a v telefonu (který v tom představení hraje důležitou roli) se ozval hlas sekretářky prezidentské kanceláře, která upozorňuje herečku paní Morávkovou, aby se důsledně držela textu. A za hřmění hromu portrét zase zmizel. Trochu jsem se obával reakce přihlížejících hostů z agentury, ale přešli ten žert taktním mlčením a my tuto vsuvku v představení ponechali.
Rád vzpomínám na atmosféru zkoušek, na představení, hraná pro středoškolní mládež a jsem dodnes hrdý na to, že nás agentura Aurapont poctila tím úkolem. Premiéra v divadle Lampion se odehrála 10. 12. 2000 ve výpravě A. Tománka. Představení v rámci festivalu her Václava Havla pak se hrálo v paláci Akropolis v Praze na Žižkově. Do konce sezóny 2000–01 bylo odehráno na dvacet repríz.
Karel Brožek
P. S.: Celá výprava k inscenaci je dnes ve sbírkách Muzea loutkářských kultur v Chrudimi.
Loutkář 1/2012, s. 21.
26. 4. 2024
Buchty a loutky, Praha
Postradatelní
11. 5. 2024
Divadlo DRAK, Hradec Králové
Válka světů
Josef Brozman (2. 4. 1949)
Marta Bártková (4. 4. 1929)
Jiří Švec (4. 4. 1939)
Miroslav Skála (6. 4. 1924)
Aleš Kisil (8. 4. 1964)
Kateřina Melenová (9. 4. 1964)
Hana Lamková (11. 4. 1934)
Jiří Ferby (14. 4. 1964)
Josef Špachta (15. 4. 1934)
Petr Matásek (17. 4. 1944 – 25. 7. 2017)
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Marta Jurečková (23. 4. 1944)
Bohuslava Roháčková (25. 4. 1949)
Alena Popelková (28. 4. 1944)
Zuzana Skalníková (20. 6. 1949 – 12. 4. 2019)
Alena Exnarová (25. 12. 1951 – 19. 4. 2024)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS