mc, mp, nm: Blahopřejeme

Alena Exnarová (25. 12. 1951)

Ještě na střední škole patřila k velké partě z celého východočeského kraje, která se účastnila víkendových vzdělávacích kursů v oborech společenských věd, které pořádal krajský Dům pionýrů a mládeže v Hradci Králové. Zde si také spolu s Honzou Mertou, Evou Krskovou, Jirkou Morávkem a Miladou Pojmanovou odbyla křest na prknech, která znamenají svět – tentokrát loutkářský. S půvabnou inscenací Neposedný dům slavili úspěchy na Loutkářské Chrudimi 1981. O divadlo se zajímala i později, kdy byla přijata na divadelní vědu Filosofické fakulty pozdější Masarykovy univerzity v Brně. Po absolutoriu Alena dělala v Krajském kulturním středisku krátkou dobu metodičku pro divadlo, a pak začala její dlouhá existence v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi, kde pracovala až do loňského podzimu na pozici ředitelky.

Aktivní je její nepřetržitá činnost ve Volném sdružení východočeských divadelníků. S touto aktivitou souvisí i její spolupráce se zpravodajskou revuí Divadelní Hromada, a také řada účastí na divadelních i loutkářských přehlídkách, festivalech a workshopech, které absolvovala jako členka poroty, redaktorka zpravodajů či autorka řady článků pro časopis Loutkář i Amatérskou scénu.

-mc-

Prof. Jan Císař (28. 1. 1932)

Pana profesora Císaře znají v této republice snad všichni, kteří mají s divadlem co dělat – herci, režiséři, scénografové, amatéři i profesionálové. Znají ho z jeho pedagogického působení, z amatérských přehlídek i festivalů, z historických i teoretických prací – zkrátka: Jan Císař je skutečně v našem divadelnictví pojmem. Za redakci jsme mu poblahopřáli na neformálním narozeninovém setkání v oblíbené kavárně Montmartre, který je „detašovaným pracovištěm“ pražské DAMU. Křtila se tu i útlá publikace, kterou z přání a vzpomínek sestavila svému doyenovi k narozeninám Katedra teorie a kritiky DAMU. Mnoga ljeta, pane profesore, živijó!

Pavel Vašíček (21. 2. 1947)

„Nestoru českých loutkářských dramaturgů“ posílá redakce zvláštní blahopřání, nejen proto, že se o časopis Loutkář zajímal jako zapálený čtenář už od dětských let, ale že se o něj zasloužil také jako přispěvatel, kritik, historik a v letech (xxxx) také jako jeho šéfredaktor. Slibujeme, že se k jeho práci na stránkách Loutkáře ještě letos vrátíme obšírnějším materiálem.

-nm-

Martin Klásek (25. 2. 1957)

Nastoupil jako šestnáctiletý chlapec do jevištní techniky Divadla S+H a zakrátko na sebe upozornil svým loutkovodičským nadáním. Přešel tedy z techniky do uměleckého souboru a několik let se střídal ve vodění loutky Hurvínka. Když se posléze projevila jeho schopnost napodobit hurvínkovskou fistulku a prokázal potřebné herecké schopnosti, začal jej Miloš Kirschner připravovat jako svého nástupce. A tak Martin Klásek již v roce 1974 absolvoval v dětské inscenaci Hurvínek mezi broučky svůj první herecký křest v postavách Spejbla a Hurvínka. Po několikaleté pauze začal v roce 1982 s Milošem Kirschnerem pravidelně alternovat. Zprvu jen v dětském repertoáru, později i v představeních pro dospělé. Když kvůli zdravotním problémům omezil Miloš Kirschner namáhavé zahraniční cesty, pokračoval M. Klásek i v tradici cizojazyčných verzí.

Napsal dialogy pro dětskou hru Přicházejí k nám S+H, jeho prvním samostatným autorským (a režijním debutem) byla hra Hurvínek a zrcadlo, po kterém následovala další – Hurvínek UFOnem. V roce 1990 se stal šéfem uměleckého souboru divadla a v roce 1996, po smrti Miloše Kirschnera, již třetím otcem hlavních protagonistů divadla.

V uplynulých sezónách uvedlo D S+H v jeho režii inscenace Hurvínek už zase zlobí a Hurvínkova cesta do Tramtárie, kterých je, spolu s Denisou Kirschnerovou, spoluautorem.

-mp-

Loutkář 1/2012, s. 2.