Loutkar.online

Ribi, Hana: Bread and Puppet Theater

Divadlo Bread and Puppet, které založil 1963 v Americe žijící umělec německého původu Peter Schumann, patřilo v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století k nejdůležitějším zástupcům off-broadwayské scény v New Yorku. Jeho pověst brzy přesáhla hranice USA a divadlo bylo opětovně zváno na turné po Evropě.

S inscenacemi Fire/Oheň a The Cry of the People for Meat/Volání lidu po mase slavilo ve Francii, Itálii a Německu triumfy. Performativní výtvarná síla obrovských figur a masek jakož i masové scény se staly legendárními. Jako mnohé skupiny off-divadla šedesátých let hledalo i Bread and Puppet Theatre své publikum mimo etablované divadelní sály – v ulicích, na náměstích a ve veřejných parcích. Bezprostřední oslovení obyvatel velkoměsta angažovaným politickým divadlem patřilo k programovým bodům skupiny. Neméně legendární jsou akční výstupy s maskami během newyorských demonstrací proti válce ve Vietnamu. Od samého počátku byl po každém představení diskutujícímu publiku rozdělován vlastnoručně upečený chléb jako symbol nutnosti chápat divadlo jako pokrm. „Art in food. You can’t eat it but it feeds you. Art for kitchens! Art is like a good bread!/Umění v jídle. Nemůžete ho sníst, ale nasytí vás. Umění pro kuchyně! Umění je jako dobrý chléb!“

Během 15. Mezinárodního loutkářského festivalu v Mnichově od 19. – 30. 11. dostali diváci příležitost navštívit politicky zaměřenou uměleckou instalaci Petra Schumanna v Mnichovském městském muzeu a zároveň zhlédnout nejnovější představení Bread and Puppet Theatre s názvem Men of Flesh and Cardboard/Muži z masa a kartonu. Tématem inscenace je tragická událost na pozadí aktuální zahraniční politiky Spojených států. V první části večera je tematizováno video zveřejněné internetovou platformou Wikileaks, na kterém helikoptéry US armády systematicky odstřelují za pomoci precizních počítačových zaměřovačů bezbranné civilisty. V druhé části programu se odvíjí osud vojína Bradley Manninga, který tajný filmový dokument předal organizaci Wikileaks ke zveřejnění. Vedle stálých herců divadla byla zapojena i skupina dobrovolníků, která se vždy na místě představení hledá, a která pak spoluvytváří masové výstupy.

První část performance vypráví pantomimicky o brutální vraždě civilních obyvatel. Maskovaní černě zahalení manipulátoři nosí černé kartonové desky pomalované bílými lidskými postavami znázorňujícími padající a křičící zraněné a umírající. Bílé linie a plochy lidského utrpení se vznášejí, plavou, padají a opět stoupají vzhůru v černém prostoru. Úděsný tanec smrti emotivně uchopí diváky a posune do role svědků a němých průvodců umírajících. Peter Schumann je osobně na scéně přítomen, stojí u tabule se jmény obětí a provází tanec umírajících neartikulovanými výkřiky připomínajícími rituály lidových plaček. Výkřiky dodávají tanci další emotivní náboj a zvýšenou dynamiku. Bílé obrazy zoufalství se noří do temného imaginárního prostoru smrti a opouští svět živých.

Druhá část představení je komická opera v kombinaci s pantomimou masek. Zpívané texty citují z obžaloby vojína Manninga, který byl za předání důkazů veřejnosti zatčen a souzen vojenským tribunálem za zradu. Prvotřídně sehraný sedmičlenný soubor zpívá, tančí, hraje na nástroje a ovládá dokonale prostředky komiky. K vynikajícím momentům patří groteska o prodejnosti tisku, ale i další komické výstupy soudců a politiků ve stylu komedie dell’arte.

Soubor Bread and Puppet předvedl vysoce angažované divadlo, které svou politickou aktualitou obecenstvo elektrizuje, přesvědčuje svou humanitou a vede k zamyšlení. Oslovené publikum zná tematizovaný film z internetu či z vysílání televizních stanic a má možnost zrcadlového srovnání skutečnosti s performancí. Poetická síla scénických obrazů Petra Schumanna, jehož Bread and Puppet Theatre se pomalu blíží k pátému desetiletí svého trvání, je nepopiratelně stále strhující. Angažovanost tohoto tvůrce s bílým vlajícím vlasem ve službách humanity, ale i naděje, které svou poetikou a svým protestem obecenstvu dodává, jsou výzvou všem. Umělec vyndá z oceánu denních zpráv, které jsou veřejností běžně druhý den opět zapomenuty, jednu jedinou a vykřikne: „Stop! Zde se děje bezpráví!“ Bezpráví přetlumočí svobodným duchem poezie, který se dotýká diváků mnohem hlouběji a trvaleji než každodenní realita života. Po představení stojí živě diskutující publikum ve foyeru a pojídá přátelsky nabídnutý chléb. „Art in food. Art is like a good bread!“

Rituál pečení chleba se konal v týdnu před představením na nádvoří Městského muzea v Mnichově. Z objednané hromady plochých kamenů postavil Peter Schumann se svým souborem po příletu pec. Ručně mleli obilí, zadělávali a hnětli těsto, pak byl rozdělán oheň a posléze se peklo na kamenech na nádvoří muzea osmdesát bochníků chutného chleba pro představení v Německu a v Itálii. Po dovršení rituálu bylo vše připraveno a divadlo mohlo začít.

Loutkář 6/2011, s. 380–381.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.