Exnarová, Alena: Chrudimská přehlídka skromná

Letošní v pořadí už sedmá krajská přehlídka loutkářských souborů Pardubického kraje proběhla tradičně na malé scéně chrudimského Divadla Karla Pippicha, před dětmi a rodiči naplněným hledištěm (vstup byl zdarma), v režii Loutkářského souboru Ahoj v čele s Liborem Štumpfem a počtem představení se vešla do jednoho dne, soboty 2. dubna. A Loutkářský soubor Ahoj také přehlídku zahájil Hudební show a bylo to zahájení důstojné. Desetiminutová inscenace je v podstatě zajímavým a řemeslně dobře provedeným varietním číslem. Nastoupí dva „varietní umělci“ – loutkovodiči v černých košilích a cylindrech, s barevnými kravatami. Stoupnou si za černý paraván a před ním vodí marionety zpěváků či muzikantů s různými nástroji. Z playbacku hraje hudba se sestřihem různorodých žánrů a písní – od cimbálu, přes dixiland a Turbo polku až k písni skupiny ABBA. Každá hudební sekvence je loutkami přesně charakterizovaná a nechybí ani nadhled. Kromě zábavnosti, vtipu a odpovídající metráže je inscenace cenná především loutkovodičkými dovednostmi obou aktérů, Libora Štumpfa a Pavla Odehnala, z nichž posledně jmenovaný vodí loutky celým svým tělem a doslova tančí. Především pro tyto kvality se rozhodla odborná porota, v níž se mnou zasedli Jana Plítková a Jaroslav Jung, doporučit inscenaci programové radě k zařazení na Loutkářskou Chrudim.

S autorským představením Perníková chaloupka trochu jinak vystoupil pravidelný účastník zdejší krajské přehlídky Jaroslav Filipi. Mařenka s Jeníčkem jsou v této verzi nahrazeni Kašpárkem a Honzou a vše se odehrává spodovými loutkami na tyči na dvou paravánech nad sebou. Přestože se Jarda snaží jednotlivé postavy hlasovým projevem odlišit (čert koktá, Kašpárek překotně mluví), stává se příběh postupně stereotypním a protože se hodně mluví a loutkový part slovo víceméně pouze ilustruje, dětští diváci ztráceli po čase pozornost. Zato se aktivně zapojovali v následujícím sólovém představení Libora Štumpfa Kašpárek si domek staví odehraném maňásky, kdy Kašpárek hned v úvodu děti oslovuje, a když mu pak někdo bourá domeček, tak požádá o pomoc, aby ho zavolaly, až se zase bořitel objeví. A děti nejen zavolaly, ale velmi radostně radily, i když to po nich právě Kašpárek nechtěl. Výsledkem pěkné komunikace a odpovídající práce s reálnou rekvizitou bylo pak příjemné, byť trochu „výchovně agitační“ představení.

Se sólovou produkcí se představil také Miroslav Alexa v inscenaci Mirek se učí kouzlit. Kouzla předváděl spolu s maňáskem a komunikoval s ním, tak jsem si kladla otázku, kdo se vlastně učí kouzlit a kdo je vlastně Mirek: jestli je maňásek s Mirkem jedinou postavou, nebo jestli maňásek učí kouzlit Mirka Alexu. Ale kouzlení samo o sobě bylo pěkné.

S Hudebním divadlem loutek z Pardubic jsem se setkala poprvé. Připravili inscenaci hry Aleny Tomasové Lízinka. Dva loutkovodiči hráli na playback, který byl namluven jednotvárně, bez emocí a dramatických pauz. Také práce s maňásky neodpovídala tomu, co tento typ loutky vyžaduje – chyběla práce s reálnou rekvizitou a výrazná akce.

Loutkářský soubor Kacafírek Chrudim zahrál představení Zamilovaný Kašpárek. Hrál v rozdělené interpretaci (mluviči seděli v první řadě hlediště, aby viděli na scénu), ale s odkrytým voděním. Přiznám se, že pro mne právě vzhledem k odkrytému vodění nebylo snadné uvědomit si vždy ihned, která postava právě mluví a sledovat děj, když se vše odehrávalo především ve slovní rovině a vodiči navíc nebyli vždy zcela soustředění. Oživením, byť poněkud neorganickým, bylo nošení cedulí v pozadí jeviště s nápovědou divákům, jak mají odpovídat, když se na ně Kašpárek obrací

Tradičním účastníkem této přehlídky je také Jiří Vencl z České Třebové, který je svým insitním projevem naprosto nezařaditelný a vymyká se všem divadelním zákonitostem, nicméně nás vždycky pobaví. Vystoupil jako vždy nejdříve s Kašpárkem (marionetou), který nám leccos vysvětlil (včetně citovaní prof. Císaře). Potom ještě s kolegyní zahráli plošnými loutkami Červenou Karkulku. A to už byl konec příjemného dne.

Loutkář 3/2011, s. 132–133.