V dubnu 2011 odešly dvě významné osobnosti moderního světového loutkového divadla – paní Magda Moesto a prof. Albrecht Roser.
Magda Modesto (Magda Augusta Castanheira; 1925 Rio de Janeiro – 22. 4. 2011) patřila mezi nejvýraznější osobnosti jihoamerického loutkářství. Autorka, badatelka v oblasti historie loutkového divadla, vytvořila řadu pozoruhodných inscenací, mezi nimi A morta/Smrt autora Oswalda de Andradeho, Brechtovu Matku Kuráž, A opera de malandro/Žebrácká opera Chica Burquea a Rui Guerra a hru Clarice Lispector, A mulher que maton os peixes/Žena, která zabila ryby. Vlastnila vzácnou sbírku lidových loutek (zvláště „mamulengo“ a „colunge“ specifické pro oblast Rio Grande de Sol), organizovala řadu výstav. Byla duší a přední osobností brazilského loutkového divadla.
Měla jsem možnost se Magdou Modesto několikrát setkat na zasedání exekutivy UNIMA, kde jsme společně byly po několik funkčních období, ale paní Magda a schůzování – to nebylo nic pro ni! Se vší vážností vyslechla všechny příspěvky i návrhy, ale její temperament se projevil teprve, když vášnivě hovořila o jihoamerickém loutkářství, nebo při neformálních setkáních, kdy notně unaveným spolupracovníkům ukázala příslovečnou houževnatost a výdrž jihoamerických žen. Uměla tančit, v jejích veselých očích zářily potutelné jiskřičky. Nikdy jsem ji neviděla ani unavenou, ani ve špatné náladě. Ačkoli byla věkem snad nejstarší z celé společnosti, dávala všem mladším lekci z radosti ze života, životní vitality i optimismu. Darovala mi malou bílou hadrovou panenku. Dodnes ji mám na svém psacím stole, i když nevím, jestli šlo jen o turistický suvenýr, nebo spíše o loutku s čarodějnou mocí. Přikláním se samozřejmě k té druhé verzi.
Prof. Albrecht Roser
(1922 – Freidrichshafen – 17. 4. 2011 Stuttgart?)
Profesní formací byl grafik, který se učil konstrukci loutek u Fritze Herbnerta Brosse. V r. 1951 vytvořil nezapomenutelnou postavu klauna Gustafa (klasickou marionetu) a zároveň i divadelní inscenaci Gustaf a jeho ansámbl, kterou hrál snad po celém světě. Jeho loutky jako by se „vzpíraly přitažlivosti zemské“. Byl vynikajícím animátorem, zcela důvěřujícím v sílu výpovědi svých loutek i oblíbeného protagonisty. Za virtuozitu i hloubku svých představení (ke klaunovi Gustafovi přibyla časem také velmi populární babička Oma, kterou znali i televizní diváci) získal řadu mezinárodních i domácích ocenění. Od r. 1983 vedl kurzy loutkového divadla na Národní škole hudby a umění ve Stuttgartu, velmi často vedl kurzy i v USA. V r. 2001 založil Národní institut Albrechta Rosera pro marionety – jejich konstrukci a manipulaci. Z významných inscenací připomeňme Dona Juana (z r. 1988) či Příběh vojáka (1993). O jeho velkou popularitu se zasloužil film i televize. V Německu patřil k obdivovaným osobnostem a jeho tvůrčí úspěchy i osobní přesvědčivost přispěly nejen v Německu k uznání loutkového divadla jako umělecké disciplíny. Z našich umělců si byl velmi blízký s Milošem Kirschnerem, který ho pozval k několika pohostinským vystoupením v Divadle S+H. Miloš Kirschner je sám provázel svým neodolatelným a publiku blízkým komentářem vyjadřujícím úctu k Roserově umění.
S Albrechtem Roserem a jeho tvorbou jsem měla čest potkat se na několika festivalech UNIMA, a také zcela neočekávaně při krátkém pobytu v USA. Byl laskavý, vtipný, s naprosto evidentním pedagogickým talentem, který byl prost poučování, ale nabitý znalostmi i láskou k loutkovému divadlu.
Nejen německému loutkářství odešla jedna z nejvýznamnějších osobností poválečného loutkářství.
V letech 1968–1978 byl předsedou Sdružení německých profesionálních loutkářů (VDP) a v letech 1979–1982 prezidentem (západo)německého centra UNIMA.
BLAHOŘEJEME
Mezi smutnými zprávami přece jen jedna pozitivní. 17. 4. oslavila životní jubileum energická a stále velmi vitální a půvabná Penny Francis (nar. 1931 v Calcuttě) z Velké Británie. Také ona působila řadu let v exekutivě UNIMA a zasloužila se o vydání řady odborných (teoretických i historických) prací o loutkovém divadle – UNIMA The Worldwide Art of Puppetry (2000). Byla mimo jiné konzultantkou a redaktorkou několika prací Henryka Jurkowského (Aspect of Puppet Theatre z r. 1988 a zejména A History of European Puppetry vydané v r. 1998. Původním povoláním herečka podlehla kouzlu loutkového divadla a stala se jeho propagátorkou jak v revui Animations, do které psala odborné studie i recenze od r. 1976, tak posléze na škole Cebtral School of Speach and Drama v Londýně, kde založila loutkářské oddělení a kde působí dodnes. Několikráte jsme ji měli možnost poznat i u nás – navštívila libereckou Mateřinku i plzeňskou Skupovu Plzeň, je dodnes nadšenou obdivovatelkou Divadla DRAK a sleduje pozorně úroveň i výkyvy našeho loutkářstí. Spolupracuje s časopisem Loutkář.
Milá Penny, všechno nejlepší k narozeninám, které by Ti opravdu nikdo nehádal! Vím, že je budeš 4. 6. slavit se svými přáteli v Londýně, tak ti aspoň takto na dálku připíjíme!
Loutkář 3/2011, s. 126.
14. 11. 2024
Divadlo Radost, Brno
1950: Horáková ON AIR
15. 11. 2024
Divadlo loutek, Ostrava
Pilot a Malý princ
15. 11. 2024
Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha
Hurvínkova vánoční záhada
16. 11. 2024
Malé divadlo, České Budějovice
Uneste mě, prosím
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS