Malíková, Nina: Malované opony – fenomén hodný pozornosti

„Divadlo, které se vzdá obrazu na oponě, vzdává se nejnázornějšího programového prohlášení“. Přemysl Rut

Byl to opravdu jedinečný nápad provázený obdivuhodným úsilím, se kterým se Jiří Valenta v letech 2005–2010 ujal projektu, jímž byla sbírka dokumentace malovaných opon divadel českých zemí pro publikaci s názvem Malované opony divadel českých zemí.

„Dokumentace začala vznikat na konci devadesátých let v souvislosti s projektem Dějiny ochotnického divadla v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a celý proces vykrystalizoval při zpracovávání elektronické encyklopedické Databáze českého amatérského divadla. Tato publikace je jedinečnou příležitostí představit veřejnosti souhrnný pohled na dosud rozptýlené bohatství, jehož si zatím v celistvosti nevšimli ani historici výtvarného umění, ani teatrologové,“ vysvětluje editor publikace a jeden ze zakladatelů Databáze českého amatérského divadla.

Je až s podivem, že si vlastně doposud nikdo nepovšiml jedinečného fenoménu, kterým jsou právě divadelní opony – něco, bez čeho si běžný divák nedovedl v minulých stoletích interiérovou divadelní produkci představit, něco, co se z moderního jeviště pomalu ale jistě vytrácí. A přece je opona to, co nám zprostředkovává onu magickou hranici mezi jevištěm a hledištěm, je předělem, za kterým se odehrává iluze světa a svět iluze. Je to prazvláštní divadelní úkaz patřící i nepatřící k divadelnímu představení, úkaz, jehož magické kouzlo přitahovalo řadu umělců i diváků v dávné i nedávné minulosti.

Probírat se publikací Malované opony divadel českých zemí je dobrodružná cesta po naučné stezce, cesta s průvodcem výtvarným uměním, historií i sociálním a společenským cítěním uplynulých století.

Úvodní studie Tomáše Vlčka se zabývá charakteristickými rysy opon českého divadla od 18. století po současnost, v následných kapitolách, na kterých se podílí celá plejáda dalších autorů, se pak v komentovaném výtvarném doprovodu (barevné i černobílé fotografie opon, ale i osobností jejich tvůrců) setkáváme s tématy, která opony představují. Jsou zde jak opony zámeckých divadel, tak opony s alegorickými tématy, mýty české historie, vlastenectví a vlastenčení, je zde zachycena podoba české krajiny, měst i vesnic a jsou zde i díla doprovázející scénografii 20. století a nechybí ani úvaha o funkcích i výtvarném pojetí železných opon.

Mizí-li klasické malované opony z našich jevišť v průběhu 20. století, místem, které je dochovává ještě dlouho poté, je loutkové divadlo. Podoba tohoto jedinečného fenoménu je v loutkovém divadle mnohdy simplifikující, jindy dramaticky okouzlující a někdy na samé hranici inzitního umění. Zvláštní pozornost v závěru knihy je věnována právě loutkovému divadlu, o jehož oponách v tvorbě českých loutkářů podávají zprávu ti nezasvěcenější: Jan Novák, Alice Dubská a Jaroslav Blecha. Zajímavý je i jakýsi epilog knihy nazvaný Stopy po oponách svědčící o problémech i téměř detektivním pátrání provázejícím kompletování publikace.

Bohatě obrazově vybavená kniha je čtením dojemným i vzrušujícím a rozhodně stojí zato mít ji ve své knihovně.

Loutkář 2/2011, s. 63.

28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.