Ipser, Jaroslav: 6. Krajskou přehlídkou loutkářských souborů v Pardubickém kraji krok za krokem

Malá scéna divadla Karla Pippicha; Chrudim 20. 3. 2010

10:00

Loutkářský spolek Kacafírek, Chrudim

Jaroslav Halpach – Pohádka z Vigvamu: Niagara

Dramatizace LS Kacafírek, Chrudim

Porota viděla představení v premiéře, což bylo znát, navíc i to, že souboru během práce chybí pohled nezúčastněných očí. Jednoduchá scéna byla tvořena dvěma vigvamy, v nichž se odehrávala stínoherní část představení. To, co se dělo venku, bylo sehráno jednoduchými spodovými tyčovými loutkami a živáky. Chtělo by to zpřesnit některé stínové symboly. Mezi vigvamy teče jmenovaná řeka či vodopád, obývaná duchem Niagary, který příběh vypráví, hudebně doprovází a vytváří tím mystickou atmosféru. Ten v závěrečné části pomůže sužované hrdince v boji proti zlému a chamtivému šamanovi a málem přitom sám zhyne, protože nemůže překonat šamanovo kouzlo. Náhodou a na poslední chvíli je slabé místo síly šamana objeveno. Boj soupeřů, i objev tamburíny, která je symbolem moci šamana, by chtělo zpřesnit a vygradovat. Ke své škodě soubor zatím nevyužil k stínovému hraní vodopád. Modré nebo zelené světlo by jednoduchým způsobem vykonalo své a oživilo kaskádu. Představení je ještě neusazené, soubor se připomínkami poroty inspiroval a slíbil, že bude pracovat na jeho zdokonalení. Porota ocenila snahu souboru, o vlastní tvorbu, hudební složku inscenace i nezvyklé spojení stínohry, loutky, herce-živáka. Po slibu, že na inscenaci bude ještě hodně pracovat, doporučila porota soubor na Loutkářskou Chrudim.

14:00

Loutkářský spolek Kacafírek (mládí), Chrudim

Náramně vzácná věc a Kašpárek

Na námět Bohumily Doležalové dramatizace LS Kacafírek. Rovněž toto představení bylo sehráno v premiéře partou mladých lidí, nezakrytě, v rozdělené interpretaci, marionetami na nitích po celé podlaze jeviště. Nevím, proč v rozdělené interpretaci, když někteří loutkovodiči očividně text uměli zpaměti a občas pohlédli na mluviče, sedícího před jevištěm, proč už nemluví? Jsou mladí, a tak snad přijdou na to, že když loutku vodím i mluvím, lépe s ní hraji a lépe reaguji i na případné problémy s rekvizitou. Notně upovídaný text si soubor upravil, ale – zřejmě z nezkušenosti – škrtal ještě velmi málo. Příběh o Kašpárkovi, který nese přes les „náramně vzácnou věc“ (kouzelnickou knihu), prořekne se, je nenápadně okraden a poslán pryč. Následné čtení babky z knihy a přičarovávání různých věcí, by při přesném načasování a doplnění zvukem, jistě uvádělo diváky v nadšení a rovněž neviditelný-viditelný rekvizitář by si přišel na své. Jen popřemýšlet, jak, nebo odkud a co na scénu přinést či vhodit. Je strašně důležité přemýšlet nad textem a nad tím, co divák potřebuje vědět, a co už ne. A nad tím, jestli to nemohu zahrát loutkou, s minimem slov.

16:00

Jaroslav Filip, Chrudim

Jaroslav Filipi: Drak

Také v tomto případě šlo na přehlídce o premiéru. Jaroslav Filipi hrál v jednoduché dekoraci s odkrytým voděním a na podlaze. Válcová marioneta na tyčce mnoho možností pohybu neumožňuje. Loutka může ručičky předpažit, upažit a spustit. Ale tak zkušený loutkář s mnohaletou praxí s tímto typem loutek, by měl objevit ještě další možnosti, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Prostinký příběh, spíš vtípek, založený na tom, že v jeskyni je drak (i když papírový), i předcházející honička, by tímto typem loutek šel uskutečnit. Opakuji se: je důležité přemýšlet nad textem. I takhle prostinký text chce mít svoji stavbu. Co divák potřebuje vědět a co ne. A nemohu to zahrát loutkou, s minimem slov? (Mezi námi: takhle mi připadlo, že jsi o tom moc nepřemýšlel.)

Jan Petráš

Popletená pohádka

Jan Petráš hrál s malými marionetami na drátě na stole a mně to připomnělo to hodně upovídaného tatínka, který je dětmi donucen, aby je pobavil. Tak popadne tři loutečky, splácá páté přes deváté a je to. Uběhlo to jako voda, občas jsem se slovům zasmál, ale žádné velké loutkové divadlo to nebylo.

Libor Štumpf + Piotr Kochanowski

Pepelko

Taktéž toto představení bylo autory sehráno v premiéře, česko-polsky, maňásky a za jednoduchým dvouúrovňovým paravánem. Pepelko, jak nám bylo vysvětleno, byl polský alchymista. V inscenaci zlikviduje draka tím, že ho přinutí sežrat králičí bobky, jehličí a další odporné pochutiny. Drak praskne, princezna je osvobozena. Mohla by to být docela legrace, kdyby se s maňásky hrálo. Osvědčená a vděčná scéna u maňásků je, když se něco v ohromném množství vkládá do poměrně malého hrnce. Tady na ni sice bylo zaděláno, ale nebyla. To, co ji mělo nahradit, bylo naprosto odfláknuté. (Styďte se, pánové! Takoví zkušení loutkáři! Vzchopte se a zapracujte na tom.)

Další podstatný problém, platí i pro ostatní zúčastněné soubory. Každá i sebe kratičká věc by měla mít stavbu příběhu (viz následné tři body). Raději akci zahrát loutkou než „okecat“! (cituji klasiky):

EXPOZICE – seznámí diváka se záležitostí, která bude řešena. Kdyby autor řekl mnoho, ubral by dalšímu ději na poutavosti. Kdyby byl příliš stručný, dojde k nepochopení následujícího děje.

KRIZE – nás přivádí na vrchol. Autor stupňuje divákovo napětí.

KATASTROFA – děj končí. Není to však konec tragický. Naopak, vždy optimistický. Znamená pád zla.

Loutkářská soubor AHOJ, Chrudim

Libor Štumpf: Duše

I toto představení, vlastně vtípek, byl sehrán v premiéře. Jednoduchá dekorace a také odehráno na podlaze. Efektně namalovat čerta na zeď v loutkovém divadle není problém. Tady se tím soubor nezabýval. Nabídnout ale divákovi, jak z namalovaného čerta vznikne marioneta na nitích, o tom se musí trochu popřemýšlet. V jednoduché scénce Kašpárek prohraje s čertem a má mu odevzdat duši. Předává mu ale duši z bicyklu. Duše přece jako duše a Kašpárek opět vítězí. Připadalo mi to jako sešité horkou jehlou a opět zde platí: i sebekratičká věc by měla mít svou stavbu. K dobru je třeba přičíst, že aktéři celkem dobře mluvili na živo a slušně vodili loutky.

Miroslav Alexa + Čenda, Chrudim

Na text lidové písně Když jsem já sloužil scénář Libor Štumpf + Miroslav Alexa

Také jevištní podoba této písničky byla odehrána v premiéře. Jedním zakrytým loutkohercem, za jednoduchým dvouúrovňovým paravánem. A muzikantem Čendou schovaným v bočnicích. Jak se po produkci ukázalo, velmi sympatickým muzikantem, který by patřil jednoznačně na scénu. Písnička začíná v tempu, vykukují různá zvířátka, a jak roky ve službě ubíhají, tempo se zvyšuje čím dál víc, že to v akcích skoro není možné stihnout. Až se oba aktéři nad písničkou zamyslí, rozvrhnou tempo, přidají zvuky, zvláště na začátku při představování zvířata a určitě ještě na něco sami přijdou, bude to příjemné pokoukání.

Loutkářský soubor Čtyřlístek, Česká Třebová

I. A. Krylov: Dvě bajky

Premiéry toho dne došly. Přehlídku ukončil soubor Čtyřlístek zastupovaný panem Ing. Jiřím Venclem, který svým neopakovatelným a osobitým způsobem, jenž si za poslední léta vytvořil, sehrál veršované bajky Dračí pýcha a Liška a vinný hrozen. Proloživ je historií o Českotřebovském loutkovém souboru, rovněž svým milovaným esperantem promluvil a diváky něco přiučil, by závěrem předvedl historickou loutku artisty na vysokém kole.

Tímto svérázným způsobem, pro malé děti nepochopitelným, skončila letošní 6. krajská přehlídka loutkářských souborů v Pardubickém kraji. Přehlídka to byla sice skromná ale zajímavá. Převážná většina souborů si píše své texty, což je chvályhodné, ale chce to se poučit jak. Objevil se i jeden experiment u „klasicky“ hrajícího souboru, což je rovněž chvályhodné. Doporučil bych všem souborům začít zkoušet nové komedie o něco dříve, aby na přehlídce byly již „usazené“. Velké poděkování patří souboru Ahoj z Chrudimi, který se o všechny vzorně staral a zvláště Liboru Štumpfovi, který to na svá bedra vše vzal. Díky, ať se daří. A samozřejmě, jak rád říkám: Nenechte se odradit a s chutí do toho!

Loutkář 3/2010, s. 130–131.