Šedesát let Naivní?!
Je to vůbec možné být šedesát let naivní? Odpověď není tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. Jde totiž o to, co si pod tím kdo představuje: prostáčkovství nebo naopak čistý pohled na svět? Naivní divadlo v Liberci, které slavilo 20. února úctyhodnou šedesátku je živým příkladem pro tu druhou variantu.
Ale historickou pravdou je, že Naivní divadlo není Naivním celých šedesát let – původní Krajská loutková scéna založená 3. 11. 1949 byla jedním ze čtyř satelitů tehdejšího Ústředního loutkového divadla a trvalo to ještě nějakou domu, než se osamostatnila (přejmenována byla r. 1960 na Severočeské loutkové divadlo) a teprve r. 1968 dal tomuto divadlu nejen novou budovu, ale i nový název – Naivní divadlo Liberec.
V sobotu 20. 2. se tedy v Liberci s tříměsíčním zpožděním slavilo a slavilo se na dvě půle: v té první to byla premiéra nové inscenace Neklan.cz inspirované Starými pověstmi českými v provedení mladého teamu spjatého s pražskou Katedrou alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze (text T. Jarkovský a J. Vašíček, režie J. Vašíček, scéna K. Bělohlávek a kostýmy a loutky T. Venclová) a v té druhé oblíbená „kravská revue“ – (čtenáři prominou, ale pod tímto názvem jsou jubilantské revue, ať už osob nebo kolektivů, pojmem už celá desetiletí). Liberecký herecký kolektiv vyniká nejen muzikálností, ale i vtipem, a ani tentokráte při oficialitách, které bývají kamenem úrazu podobných slavnostních příležitostí, nezklamal. Hlavním opěrným bodem revue byla tombola, při níž mohl šťastný výherce vyhrát cenu věcnou, nebo – dnes tak oblíbený – zážitek. A zážitkem nebylo nic menšího, než některá oblíbená čísla z inscenací Naivního divadla. Překvapením však bylo, že řadu těch nejznámějších (z Bezhlavého rytíře či z poslední inscenace – Labutího jezírka) předvedli interpreti nikoli loutkami, ale v ryze činoherní podobě.
A pak následovaly oslavné zdravice a gratulace (jako první od předsedy senátu Přemysla Sobotky, senátora za Liberecko, následovalo spřátelné a o přízeň publika i kritiky s Naivním divadlem léta soupeřící Divadlo DRAK, zástupci liberecké technické univerzity (katedry mechatroniky), pražské DAMU, finského divadla Mukamas a pražského Minoru.
A protože už v druhé půli všem notně vyhládlo a z jeviště se neustále opakovalo, že „kulajda určená pro kulaté narozeniny nahoře stydne“ – večírek končil společenským setkáním ve zkušebně a klubu divadla. Podle svědků, kteří vytrvali, to byla – čirá Naivní radost až do rána.
Blahopřejeme
Růžena Kolářová – Divadlo Radost
Když jsem dostala nabídku do angažmá v Divadle Radost, zeptala jsem se profesora Erika Kolára, zda ji mám přijmout, on řekl: „Samozřejmě, vždyť je tam Růženka.“ Úžasná kolegyně, vždy milá, příjemná a bez zášti. Čas uběhl jako voda a 26. května 2010 bude Růženka Kolářová slavit 97. narozeniny.
Růženko, blahopřejeme!
Tvoji
Světla, František a Martin
Loutkář 2/2010, s. 50.
14. 11. 2024
Divadlo Radost, Brno
1950: Horáková ON AIR
15. 11. 2024
Divadlo loutek, Ostrava
Pilot a Malý princ
15. 11. 2024
Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha
Hurvínkova vánoční záhada
16. 11. 2024
Malé divadlo, České Budějovice
Uneste mě, prosím
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS