Malíková, Nina: Loutkářským Babylónem za 48 hodin

Dobrodružství, které zahrnovalo účast na Světovém loutkářském festivalu v Charleville-Mézières, besedu o historii a současnosti českého loutkového divadla pořádanou francouzským oborovým sdružením Themaa, účast na slavnosti UNIMA k 80. výročí založení organizace, křest Světové encyklopedie loutkářského umění a výstavku k 80. výročí UNIMA v generálním sekretariátu, začalo pro mne 24. 9. ráno a končilo 25. 9. večer. Zástupci Českého střediska UNIMA byli pozváni 25. 9. pořadateli na slavnostní ceremonii na počest významných představitelů světového loutkářství M. Niculescu, H. Jurkowského a M. Meschkeho u příležitosti 80. výročí UNIMA na radnici v Charleville, a také na křest dlouho připravované a ohlašované Světové encyklopedie loutkářského umění, na níž se České středisko UNIMA významně podílelo.

Laudatio, které na radnici v Charleville 25. 9. v poledne na adresu všech tří osobností moderního světového loutkářství z několika úst zaznělo, znovu připomnělo význam Margarety Niculescu zejména v souvislosti s charlevilleským Mezinárodním loutkářským institutem a jeho historií, přínos Henryka Jurkowského pro historii a teorii světového loutkářství a konečně osobnost Michaela Meschkeho nejen v práci pro UNIMU, zejména při jejím poválečném formování, ale i jako všestranného umělce. Poslední „celebrovaný“ na oslavě nezůstal nic dlužen své pověsti „enfant terrbile“, když po hodnocení svého úctyhodného díla a aktivit prohlásil za jediného skutečného současného umělce této doby, který by si zasloužil být oceněn, přítomného španělského výtvarníka, loutkáře – performera Joana Baixase, který seděl v první řadě. Způsobil tím nejen rozpaky skromnému Baixasovi, ale i pořadatelům. Všichni si to ale vysvětlili jistým pohnutím umělce, který se po dlouhém odmlčení objevil na veřejnosti, a protože je známý svými sarkasmy a odporem k oficialitám, řešil dojetí v daném okamžiku po svém. Ve vyprávění historek z počátků svého pedagogického působení v Mezinárodním loutkářském institutu mu však Margareta Niculescu v předtuše dalších překvapení duchapřítomně zabránila slovy: „Michaeli, nemusíme tady na sebe přece říkat všechno!“

Slavnost na radnici, kde se sešla řada oficiálních hostů, radů UNIMA a zejména zástupců několika komisí UNIMA, kteří využili festivalu k neformálním i oficiálním schůzkám, volně pokračovala až do odpoledních hodin, kdy se účastníci přemístili do prostorů Espace Troussel (je to bývalý obchodní dům, který v současnosti využívá charlevilleský Mezinárodní loutkářský institut zejména k výstavám a během letošního festivalu i velkého knižního trhu s divadelními publikacemi), kde mohli konečně vidět Světovou encyklopedii loutkářského umění na vlastní oči.

Novorozená Světová encyklopedie loutkářského umění

Tak a už je tady! První kompletní a obsáhlá světová loutkářská encyklopedie si sice dala si sice opravdu na čas a je dítětem trochu přenošeným, ale opravdu 25. 9. odpoledne mohli první zájemci držet dlouho očekávanou publikaci v rukou. Slavnostnímu odpoledni předcházela ještě notná dávka napětí, protože encyklopedie nebyla do poslední chvíle k mání (a ti, kteří se nezdrželi na festivalu v Charleville- Mézières až do konce, museli odjet s prázdnou), ale v 16. 30 v Espace Troussel došlo konečně ke slavnostnímu aktu uvedení knihy na svět. Prezident UNIMA Dadi Padumjee i generální sekretář Jacques Trudeau, kteří v posledních měsících nesli hlavní tíhu odpovědnosti za dokončovací práce na vydání, poděkovali všem, kteří se na dlouhé cestě od nápadu k realizaci této ojedinělé publikace podíleli. Henryk Jurkowski hovořil o genezi a problémech kolem vydání encyklopedie a s pro něj příznačnou diplomacií čelil výtkám, které se na tuto publikaci patrně sesypou. (Už před slavností se v kuloárech hovořilo o poněkud uspěchaném finále dokončovacích prací, o nutnosti vydat ještě anglickou verzi a samozřejmě o řadě doplňků a nedostatků, které zapříčinila rozkolísanost mezi jednotlivými „konečnými“ verzemi v průběhu několika desetiletí. Nejvíce stárnou pochopitelně aktuální informace, které jsou v tomto případě staré pět let, kdy byla některá hesla vrácena autorům k doplnění, někdy bez možnosti zastaralé informace přepracovat či uvést na správnou míru.) Henryk Jurkowski ale vzal všem kritikům vítr z plachet, když řekl: „Novorozeně je na světě! Nepomlouvejme ho hned a přejme mu šťastnou cestu do života!“

Česká divadla byla na tomto festivalu zastoupena Divadlem Continuo (Klobouk, hvězdy, neštovice), Divadlem Spejbla a Hurvínka (Jak pan Spejbl prášil) a Divadlem Alfa se Třemi mušketýry, jejichž ohlas jsem mohla sledovat přímo na místě na všech jejich představeních. Tři mušketýři, kteří do francouzského prostředí atmosféry zapadli jako ruka do rukavičky, znovu potvrdli svou výtečnou pověst. Všechna tři představení byla přijata s nadšeným ohlasem a při vyprodaném sále. Úspěch u publika i kritiky zaznamenalo i Divadlo Continuo, které se na tak velkém divadelním fóru představilo poprvé, a hned vzbudilo zájem mimo jiné možná i proto, že se tato nezávislá alternativní scéna svými postupy v mnohém přibližuje směřování charlevilleské loutkářské školy ESNAM.

Kromě absolvování besedy o českém loutkovém divadle, která byla trochu nešťastně koncipována v rámci „snídaní s THEMAA“ do časných dopoledních hodin, jsem do nabitého programu stihla zařadit i návštěvu dvou výstav. Na vlastní oči si prohlédnout proti Avignonu trochu redukovanou výstavu Craig a marionnettes, o které jsme referovali v minulém čísle, a výstavu o francouzském loutkáři I. poloviny 20. století Jacquesu Chesnaisovi.

Nahustit do pár hodin, které ještě do odjezdu zbývaly, nějaké představení (řada těch „velkých“ se zvučnými jmény jako Neville Tranter, Joan Baixas, Stephen Mopttram, Alain Le Bon byla beznadějně vyprodána ještě před samotným zahájením festivalu) bylo vlastně nemožné. A tak jsem chodila po ulicích a dívala se na nesčetné množství pouličních produkcí (zaplaťpánbůh, že vlna „chůdochodců“ zde už trochu opadla), mezi nimiž vévodila „představení pro jednoho diváka“ či spíše „pro jedno oko“, na něž se bylo možné dívat kulatým otvorem v krabicích nejrůznějších velikostí a výtvarné úrovně, žonglérská vystoupení a sólová čísla s marionetami za zvuku na zemi umístěného magnetofonu. Popsat průvody školních výprav, v labyrintu starých charlevilleských uliček je nemožné. Byly jako přílivové vlny, které se přelévaly od jednoho hracího místa na druhé. Obdivovala jsem i statečnost a vytrvalost festivalových diváků sedících na dlažbě a čekajících i půl hodiny na začátky vystoupení vytipovaných pouličních představení (off program měl svůj speciální programový bulletin). A k tomuhle „pohyblivému svátku“ si představte ještě množství prodejních stánků, které by se snad dalo přirovnat k větší Matějské pouti – byly zde skvostné loutky z Thajska, Indie, Afriky, ale také řada pouťových „šuntů“, kterým vévodil Pinokio v nejrůznějších provedeních.

Až šla z toho hlava kolem a znovu se mi potvrdilo, že je festival v Charleville-Mézières, opravdu jen jediný a skutečně světový.

Nina Malíková

Světová encyklopedie loutkářského umění je už v knihovně Divadelního ústavu a další exemplář vlastní České středisko UNIMA. Objednat si ji můžete přímo v generálním sekretariátu UNIMA sgi@unima.org. Ty, kteří objeví zásadní nedostatky v encyklopedii, vyzývá vydavatel (edice Entretemps) k jejich shromáždění (u nás je bude registrovat České středisko UNIMA), aby bylo možné je v následujících vydáních doplnit či opravit.

Cena je publikace je 80 a pro členy UNIMA 60 eur.

Loutkář 5/2009, s. 221–222.