Tománek, Alois: Kde se bude taky hrát v Chrudimi (i o té loutkářské)

V Chrudimi byl 12. září slavnostně otevřen zrekonstruovaný Spolkový dům. Pamětníci Loutkářských Chrudimí znají tento prostor jako divadélko „Mír“ na Palackého třídě. V objektu je sál s kapacitou 100 diváků, spolková místnost a čtyři klubovny. Sál byl projektován jako multifunkční, má sloužit jako sál divadelní, přehlídkový, konferenční, filmový, koncertní atd. a samozřejmě v neposlední řadě pro loutkové divadlo. Má být také zkušebnou pro nejrůznější zájmová sdružení.

Všechna tato zadání se samozřejmě odrazila na nutné variabilitě hlediště. Jeviště bylo limitováno původní dimenzí objektu, i když jeho rozměry jsou adekvátní příjemné komorní scéně, chybí mu výška, a tak má forbína (podium) nějakých 50 cm. Hlediště s ohledem na víceúčelovost je sestaveno z jednotlivých židlí na rovné podlaze, jen zadní třetina je mírně zvýšena na praktikáblech. Tím se značně komplikuje viditelnost. (U produkcí s herci, tanečníky atd. to není až takový problém, budou vidět tak od kolen nahoru a pro loutkářské produkce na paravánu je podium ideální.) Jako možná varianta, která by tento problém vyřešila, se zde samozřejmě nabízí dnes již komerčně dodávaná „shrnovací“ sestava sedadel, která se složí na zadní zeď a po vytažení vytvoří hlediště s patřičným sklonem, ale to je otázka dalších finančních prostředků. Vybavení jeviště pro závěsné loutky je minimální. Jako základ byla vyrobena naštěstí odstranitelná mobilní kovová, dost monstrózní a nešikovná konstrukce jakéhosi ochozu nebo lávky pro vodění loutek, která především postrádá možnost „přístavby“ podlahy pro loutky. Hrát na podlaze vlastního jeviště s ohledem na viditelnost loutek (viz výše) je možné jen pro první řadu diváků. Ale to všechno lze napravit a doplnit.

Kladem prostoru je paradoxně vlastně jeho čistota, absence „loutkářského“ vybavení, které většinou inscenační možnosti spíše omezuje. Náročné vbudované tzv. loutkářské technologie, často řešené s velmi „osobitým“ názorem tvůrců, určované jejich představou ideálního prostoru (a v důsledku nutící nejen je, ale především jejich pokračovatele limitovat svou tvorbu danou technologií), je postup pro současné produkce ve vší své tvůrčí rozmanitosti nemyslitelný. Samozřejmě o to více, že se Spolkový dům má stát i jedním z hracích prostorů Loutkářských Chrudimí.

Sál je velmi slušně vybaven světelnou technikou, ovládání je umístěno vzadu za diváky přímo v hledišti.

Ve Spolkovém domě jsou ve foyeru umístěny tři reliéfní plastiky od Jiřího Středy nazvané Rozhovory, v přilehlém parčíku se nachází keramická homole od autorky Aleny Dvořákové. Ozdobný nápis a grafiku interiéru provedl J. Tázler. Všechny prostory jsou architektonicky velice příjemně řešeny a i přes danou stísněnost původní dispozice působí neobvykle prostorně a světle.

Generálním dodavatelem stavby byla firma ATOS spol. s.r.o., Ledeč nad Sázavou, projektoval ji ing. arch. Jan Klimeš z ateliéru Zelený dům, Pardubice. Provozovatelem je Chrudimská beseda.

Tak až budete na příští Loutkářské Chrudimi ve Spolkovém domě hrát,zlomte vaz!

Loutkář 5/2009, s. 200.

28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.