Malíková, Nina: Perný den aneb Kašpárkova poslední šance

(Vážně a trochu nevážně o oslavách 80. výročí UNIMA v Chrudimi a v Praze)

Nazvat dvoudenní maratón oslav UNIMA „perným dnem“ není tak úplně přesné, i když se pro řadu jeho účastníků slil do jednoho náročného a přece ojedinělého zážitku.

Oslavy 80. výročí nejstarší mezinárodní loutkářské organizace proběhly v Chrudimi a v Praze ve dnech 22. – 23. 5. 2009 za účasti prezidenta UNIMA Dadiho Padumjee, generálního sekretáře Jacquese Trudeaua a dalších zahraničních hostí (mj. Miguel Arreche, Mona Wiig, Ivica Ozábalová), členů předsednictva Českého střediska UNIMA, členů UNIMA a přátel českého loutkového divadla.

Oba vzácní hosté přijeli do Prahy už 20. 5. (v den založení UNIMA před 80 lety) a sešli se k několika jednáním o dalších společných plánech nejen této organizace, ale i debatám o budoucí spolupráci např. s Institutem umění – Divadelním ústavem, který České středisko UNIMA (jako řadu dalších nevládních organizací) zastřešuje.

V pátek 22. 5. zahraniční hosté odjeli do Chrudimi, kde se setkali s představiteli města (záštitu nad oslavami 80. výročí založení UNIMA pro jejich chrudimský prolog poskytl starosta města Jan Čechlovský) a navštívili tematickou výstavu v chrudimském Muzeu loutkářských kultur věnovanou právě tomuto výročí. Část kopií historických materiálů z této výstavy týkajících se založení UNIMA v r. 1929 v Praze si hosté odvezli do Charleville-Mézières. Tam budou součástí další výstavy pořádané v září v rámci Světového festivalu loutkového divadla. V další části návštěvy hosté navštívili v Pippichově divadle představení pardubické ZUŠ Král Lávra věnované výsledkům práce tanečního oddělení a znovu se setkali se zástupci města na neformálním večeru věnovaném loutkářské tradici města Chrudimi a možnostem další spolupráce mezi městem, Muzeem loutkářských kultur a samozřejmě i významným festivalem amatérského loutkového divadla Loutkářská Chrudim.

V sobotu 23. 5. si hosté ještě prohlédli město, a pak už jejich cesta směřovala přes zastávku v Kutné Hoře do Prahy.

Program pražských oslav začínal v 15 hodin představením Bruncvík a lev v Divadle Minor a následným setkáním s herci tohoto představení. Od 17.30 se už pokračovalo v rychlém sledu až do noci v Říši loutek v Žatecké ulici.

Zahájení patřilo Loutkovému varieté v provedení Tradičního souboru Zvoneček z Prahy a fotografování všech zúčastněných na schodech u Rudolfina. Na pozvánkách sice stálo, že se v 18 hodin pokusíme o rekord v počtu vyfotografovaných loutkářů na schodišti, ale tady se projevily značné rezervy v disciplinovanosti všech přítomných. Někteří dorazili k Rudolfinu se zpožděním, někteří vrcholný okamžik propásli v přilehlých osvěžovnách a někteří prostě museli ještě připravit večerní program, a tak nic nepomohlo ujišťování, že se pokusíme opozdilce na společnou fotografii pomocí moderní techniky nějak dostat (ostatně na jedné historické fotografii UNIMA z r. 1929 je také zřetelná fotomontáž!). Na slunci se pražící loutkáři na schodech u Rudolfina svým počtem na Guinessovu knihu rekordů nestačili. Vrcholný okamžik, kdy jsme měli světu ukázat znovu svou příkladnou loutkářskou soudržnost, však měl ještě přijít!

V 19.00 začal slavnostní večer pod záštitou starosty městské části Praha 1 ing. Petra Hejmy. V komponovaném pořadu nazvaném VIVAT UNIMA aneb Kašpárek není mrtev věnovaném historii založení UNIMA (s novými archivními snímky a dosud neznámou filmovou ukázkou, zachycující Jindřicha Veselého při odhalování pamětní desky spisovateli Hlavsovi v Bavorově a při procházce s Adolfem Kašparem kolem Vltavy) vystoupili kromě domácího souboru Říše loutek i hosté. Jako první to byli členové Divadla Spejbla a Hurvínka Martin Klásek, Michal Barták a René Hájek s oběma populárními dřevěnými hvězdami Nebylo to náhodou – Spejbl s Hurvínkem nechyběli ani před 80 lety na památném sjezdu v Praze a ještě téhož roku hráli s velkým úspěchem na I. kongresu UNIMY svou slavnou Tip-top-revui v Paříži. Na jevišti se objevil i potomek loutkářského rodu Kaiserů Ladislav Kaiser, jehož dědeček Rudolf Kaiser jako svérázný loutkář bavil publikum i na památné loutkářské výstavě v r. 1929 na Novém výstavišti v Praze–Holešovicích. Dojatý pan Ladislav Kaiser vyprávěl o svém vztahu k loutkovému divadlu a předvedl své loutkářské sólo s marionetou rozkládajícího se kostlivce (jde o starý a oblíbený loutkářský trik, který je prubířským kamenem dobrého marionetáře). Loutkáře pozdravily v plošné podobě vyvedené figurky komediálních hrdinů z pamětní plakety UNIMA nad vchodem Říše loutek, objevili se v disputaci i čtyři historičtí Kašpárci (z Říše loutek, Umělecké výchovy, Kašpárek Kaiserův a plzeňský Skupův Revoluční Kašpárek) a pak to přišlo: rozhrnula se opona a publikum unisono vydechlo „Ach!“. Na jevišti bylo totiž 80 nejrůznějších Kašpárků. A to ještě nebylo všechno. Valná většina publika totiž nepřišla s prázdnýma rukama. Podle pokynů na pozvánce měla řada z nich s sebou loutku „svého“ Kašpárka. Diváci čekali disciplinovaně v dlouhé řadě a zapůjčovali Kašpárky na jeviště, aby mohlo dojít k jejich sčítání. Výsledkem byl úspěšný pokus o zápis do české verze Guinesovy knihy rekordů o největší počet Kašpárků na scéně, kterou provedla agentura Dobrý den z Pelhřimova. Na jevišti se díky iniciativě Říše loutek i aktivitě přítomných, (včetně zahraničních hostů), sešlo 155 loutek Kašpárků!

Oslavy pokračovaly slavnostním přípitkem a v samotném závěru nestárnoucí groteskou Poslední Kašpárkova šance v podání Josefa Brůčka ze souboru Tatrmani ze Sudoměřic u Bechyně.

Fotografovalo se, filmovalo (všech 155 Kašpárků je poctivě zdokumentováno), povídalo.

Oslavy to byly důstojné a příznačně loutkářsky vynalézavé. Ale nekončí. Jak řekl prezident UNIMA Dadi Padumjee: „Slavit budeme celý rok!“. Pokračovat se totiž bude ve Švýcarsku, v Německu a loutkáři z celého světa se těší na setkání na festivalu (18. – 26. 9.) v Charleville-Mézières ve Francii, kde je dnes zároveň i sekretariát UNIMA.

Podívejte se dobře na naši obrazovou dokumentaci a hlavně na zadní stránku – jen zlomek přítomných Kašpárků zde tvoří kašpárkovské pexeso – při koupi dvou exemplářů časopisu Loutkář si ho můžete třeba při vzpomínání na večer v Říši loutek zahrát.

Vivat UNIMA, Kašpárek není mrtev!

Loutkář 4/2009, s. 178–179.