Loutkar.online

Widera, Bogdan: VIII. Mezinárodní festival loukových divadel - Katovice dětem

Mezinárodní festival loutkových divadel Katovice dětem má svůj cíl zřetelně obsažený v názvu. Má umožnit nejmladším divákům setkání (možná první v životě) s magickým světem divadla. Kromě tohoto hlavního cíle, orientovaného na nejmladší, mají své menší cíle také dospělí. Pro organizátory a festivalové hosty „z branže“ je to příležitost seznámit se s aktuálním děním v polských a evropských loutkových divadlech (nebo dokonce světových – letos předvedli svou mistrovskou hru s maňásky umělci z Číny). Evropu tentokrát reprezentovala maďarská divadla. Pro tento okruh lidí jsou rovněž důležité osobní kontakty a výměna zkušeností. Ještě jiný cíl sleduje porota, která posuzuje konkrétní inscenace a provedení a snaží se upozorňovat na nejzajímavější směry či umělecké pokusy.

Malé děti jsou nejvděčnějšími diváky, neboť prožívají všechno, co se odehrává na scéně, reagují spontánně, ale dokážou také postřehnout faleš a demaskovat nudu. Proto během představení pozoruji stejně pozorně jeviště i hlediště. A na základě toho mohu prohlásit, že letošní, už osmý katovický festival patřil k vydařeným. Děti byly mnohokrát okouzlené. Ze soutěžních představení se jim zřejmě nejvíc líbilo Tři prasátka a vlci v podání maďarského loutkového divadla Bobita Bábszinház z Pécsi. Hlavní přednosti této inscenace jsou známá bajka, komické loutky, velice dobrá hra dvojice herců – Viktorie Evy Nagi a Janka Schneidera -, barevná, funkční a rozmanitě využívaná scénografie. Mám radost, neboť přes hlasy, zaznívající během různých dřívějších diskusí, že děti „počítačové éry“ už tradiční loutkové divadlo s paravanem neoslovuje, bylo toto představení přijato s velkým nadšením. Jiná reakce byla na hru Malíř Zsiga maluje svět, kterou zahrálo rovněž maďarské divadlo – Tintaló Társulás z Kecskemétu v Galerii – komorní studiové scéně hostitelského divadla Ateneum. Tam není „hranice“ mezi jevištěm a hledištěm, takže k Angele Badacsonyiové, která tuto inscenaci doslova vyčarovala, po představení přiběhly děti, aby zblízka uviděly detaily scénografie, mohly si vzít do ruky loutku a poslechnout si, jak se takové divadlo jednoho herce dělá. Umělkyně předvedla na festivalu ještě druhé představení Nechci být déle čarodějnicí, krásné, čisté, okouzlující. Domácí soubor Ateneum z principu vystupuje mimo soutěž. Nebýt toho, mohla by se hra Ulricha Huba Jak tučňáci odpluli s archou v režii Petra Nosálka ucházet o Grand Prix festivalu. Katovické divadlo uvedlo rovněž vynikající Balady a romance Adama Mickiewicze v úpravě a režii Karla Brožka. Ale to už byl kus pro starší obecenstvo. Zde je na místě třeba poznamenat, že oba čeští režiséři mají podíl na úspěších katovického divadla.

Napsal jsem, že hostitelé i hosté si mohou v Katovicích vyměnit zkušenosti a uvidět to, co se v současné době odehrává na domácích i „světových“ scénách. Není to však tak docela pravda. Neboť při posuzování her, které by měly být uvedeny na festivalu, existuje podstatné omezení. Je jím velikost, či v tomto případě spíše „malost“ scény divadla Ateneum, která z technických důvodů brání uvedení větších představení. To je zásadní problém, který musí hostitelé v budoucnu vyřešit. Jinak organizace festivalu dosáhla už téměř dokonalosti.

Při předchozích festivalech jsem polemizoval s některými výroky poroty. Ale letos… Pro mě (a horší je, že nejen pro mě) byl verdikt poroty, v níž zasedaly opravdu kompetentní a vynikající osobnosti – prof. Henryk Jurkowski (předseda), Irena Józefiak, Lucyna Kozień, Géza Balogh i Szilárd Boráros – naprostým nedorozuměním. Toto grémium udělilo hlavní cenu za nejlepší představení festivalu Ježkovi autorky Katarzyny Kotowské v provedení poznaňského Teatru Animacji. Pojednává o adopci. To je závažný problém, ale nic víc. Protože zde chyběl dobrý divadelní text, nebylo na čem stavět. Herci pouze přenášeli statické loutky z místa na místo a důležitě pronášeli repliky. Profesionální porota se nikoli poprvé nechala nachytat na předstíranou hloubku a formální „modernost“. Avšak děti zívaly a zřejmě proto žádné z nich nevykřiklo „Král je nahý!“. Záměrně cituji Andersena, neboť právě za mužský herecký výkon v představení Vojáček Białostockého teatru lalek „na motivy“ jeho pohádky dostal cenu protagonista Artur Dwulit. Ale z příběhu jednonohého cínového vojáčka a papírové tanečnice nezůstalo v tomto představení téměř nic. Děj se odehrával prostřednitvím dialogu mezi Básníkem (tuto roli ztvárnil laureát) a Múzou. Říká se, že dobrý herec dokáže zahrát i židli. Dwulit je dobrý herec. Ale jeho „výkon“ v tomto představení, to byla prostě jen řada hereckých etud, často na hranici šarže. Avšak největší skandál bylo neudělení ceny už zmíněné Angele Badacsonyiové za nejlepší ženský herecký výkon. Její exčarodějnice Furinka z inscenace Nechci být více čarodějnicí si to ocenění nepochybně zasloužila. Místo této ceny za ženský herecký výkon porota udělila cenu Viktórii Évy Nagové a Jankó Schneiderovi z Bobita Bábszínház za animaci v inscenaci Tři prasátka a vlci. Představení, které děti jistě potěšilo, ale oproti divadelní podívané, kterou nabídla Badacsonyiová, bylo jen půvabnou drobnůstkou. Přehlédnutí poroty vůči vynikající Maďarce se snažila napravit slezská pobočka Herecké asociace polských divadel (Związku Aktorów Scen Polskich), která jí udělila své čestné uznání.

Bogdan Widera

Přeložil Jiří Vondráček

(pozn. redakce: Zvláštní cenu poroty si odnesl i u nás známý János Pálayi za inscenaci Příběhy Šibala Jánoše)

Loutkář 4/2009, s. 168.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.