Loutkar.online

Dolenská, Kateřina: Jak Jirka Rašků ke štěstí přišel

Liberecké Naivní divadlo připravilo svým divákům před Vánoci pěkný dárek, a sice dramatizaci Pohádky o Raškovi, kterou v roce 1974 napsal Ota Pavel. Titul je to zvolený tuze chytře, jednak vypráví příběh spjatý s Libereckým krajem a za druhé ukazuje na zcela konkrétním osudu dojemnou a přesto pravdivou motivační pohádku o šikovném Jirkovi, který se díky své píli a vytrvalosti proskákal až k olympijskému zlatu.

Předloha Oty Pavla byla Tomášem Syrovátkou zdramatizována velice účelně – příběh byl zjednodušen (oholen na nezbytnou kost, dalo by se říci; v dramatizaci byla vynechána pro Rašku neúspěšná první olympiáda či sáhodlouhé vítání Rašky s medailí po návratu ze druhé), pozbyl mnoho vystupujících postav (například byli vynecháni ostatní svěřenci trenéra Zdeňka Remsy, pominuta byla celá Raškova rodina, vyjma tetičky Pravečkové) a poztrácel moderní terminologií řečeno product placement, kterým je Pavlova pohádka zřejmě kvůli autenticitě prošpikována. Zůstal tak jednoduchý lineární příběh sportovní kariéry mladého skokana, jehož průvodcem jsou černé vrány.

Co loutkovo-činoherní inscenace rozhodně nepostrádá, je humor. Sledujeme řadu odlehčených míst – například výstup televizního komentátora (Filip Homola) komentujícího Raškovu předolympijskou přípravu, promluvu konkurenčního lyžaře (supluje svými replikami „odborné“ názory na Raškův styl), vtipný je i svérázný trenér Remsa (Marek Sýkora) v autentickém dresu Dukly Liberec, který neustále slibuje své nepřítomné ženě Vlastě, že jen co vychová šampiona, pomůže jí tahat uhlí do třetího patra, a bojí se, že ho v případě neúspěch čeká práce krmiče krvežíznivých bílých libereckých tygrů. Patřičně odlehčená je i etuda s půvabnou francouzskou letuškou (Miroslava Bělohlávková), která rozdává při letu do Grenoblu bonbony (dětmi v prvních řadách obzvlášť oblíbená část představení). Úsměvné jsou i výstupy s čipernou pohádkovou tetičkou Pravečkovou (Helena Fantlová), která na Raškovu kariéru bedlivě dohlíží a dopomůže mu i k nepřekonatelným jasanovým lyžím, s nimiž zazáří na francouzské olympiádě. Příběh pak zcela logicky končí tím, že se jí od vítězného Jirky dostane toho, co si (zcela nepohádkově) nejvíc přeje – Chanell č. 5 a desku Franka Sinatry.

Dalo by se říci, že Pohádka o Raškovi je ideální látkou právě pro loutkové divadlo – jak jinak demonstrovat na jevišti Raškův vítězný skok? Působivá stínohra magického letu nad celým divadelním sálem je jen jedním z mnoha loutkářských čísel – v inscenaci defilují zmiňované vrány (loutky typu muppet) či sobi na lyžích. Sám Raška vyroste v představení z malého klučíka (manekýn) do mladého závodníka (Ondřej Švec), který si náročné tréninky i sportovní zápolení na závodech se zdánlivě neporazitelným Norem Wirkolou ve stříbrné kombinéze odbývá jako spodová loutka.

Jediné, co by se tomuto povedenému opusu snad dalo vytknout, je právě snad až příliš přebujelá výtvarně nejednotná výprava Renaty Pavlíčkové spojující mnoho stylů a druhů loutek najednou. Hraje se opravdu všude – už samotný vstup do sálu je ozvláštněn jakýmsi bílým tunelem, kterým když v předklonu projdete, ocitnete se přímo v srdci zimního závodiště. Loutkoherci pak během představení obíhají doslova celý sál a hraje se dokonce i za diváky. Trojdílný bílý paraván slouží nejen jako vymezení kuchyně tetičky Pravečkové, ale i jako letadlo (vyklopením charakteristických okének) a nad ním se odehrávají výstupy v beskydských horách i tréninky a závody na skokanském můstku po celé Evropě.

Výsledná inscenace Martina Tichého je zdařilá. Aniž bych chtěla, aby to znělo sentimentálně, potěší malé i velké diváky. Je půvabná tím, jak čistými prostředky ukazuje Raškův příběh, i tím, jak ctí vypravěčský styl Oty Pavla. Jejím velkým kladem je, že není patetická a že je svižně zahraná – navíc odkazuje k místním lokalitám, čímž si místní diváky docela určitě získá. Zkrátka, řekla bych, že liberecký oddíl skokanů na lyžích bude díky Pohádce o Raškovi v podání Naivního divadla praskat ve švech.

Naivní divadlo Liberec

Ota Pavel – Tomáš Syrovátka: Pohádka o Raškovi

režie: Martin Tichý, výprava: Renáta Pavlíčková, hudba: Ivan Acher, hudební spolupráce: Miroslav Ošanec, dramaturgie: Vít Peřina

Psáno z premiéry 12. prosince 2008

Loutkář 2/2009, s. 68.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.