Bábkarská Bystrica Tour 2018

Malíková, Nina: Přečetli jsme za vás

Časopis Tvořivá dramatika, který vydává NIPOS – pracoviště ARTAMA ve spolupráci se Sdružením pro tvořivou dramatiku a Katedrou výchovné dramatiky DAMU, přináší již řadu let zajímavé články o dramatické výchově i scénáře a hry otiskované v samostatné textové příloze. Časopis, který slouží jako výborná metodická pomůcka a platforma oboru výchovné dramatiky i „divadla, jež z ní roste“, přináší v čísle 3/2008 rozsáhlou a zajímavou studii Alžběty Kostrhunové Divadlo v Dlouhé dětem, která obsahuje přehled inscenací Jana Borny pro děti na této scéně (Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka, Kdyby prase mělo křídla, Myška z bříška) včetně rozhovoru s režisérem Janem Bornou a hercem Martinem Matejkou. Uvedený článek je částí autorčiny diplomové práce obhájené na Katedře výchovné dramatiky v r. 2007. Jako příspěvek k mapování moderního českého divadla pro děti rozhodně stojí za přečtení.

Ze zahraničního loutkářského tisku

Po několikaleté pauze pokračuje Mezinárodní loutkářský institut (Institut international de la marionnette) v Charleville-Mézières v edici Entretemps ve vydávání revue PUCK (s podtitulem La marionnette et les autres arts/Loutka a jiná umění) sice v pozměněném formátu, ale se stejnou vysokou úroveň si držící ediční koncepcí. Zatím poslední číslo 15 je z konce roku 2008 a je věnováno Loutkám ve filmu. Téma, které se v něčem shoduje s hlavním tématem čísla Loutkáře, které máte v ruce, je v PUCKu ovšem pojato v širokém historickém i významovém záběru.

Publikace nás provází historií světelných obrazů a promítaných fantasmagorií, principy loutkového divadla u filmového kouzelníka Méliese, mohou vás potěšit historické panoramy i dioramy, které využívali v minulosti často jako doprovod svých představen i kočovní loutkáři, nechybí zmínky o King Kongovi,několikrát zfilmovaném Pinocchiovi,odkazy na loutky Vitoria Podreccy ve filmu, slavné dobové obrázky tajemné „lanterne magique“, loutky-figuríny ve Feliniho Casanovovi či Truffautově Zeleném pokoji. Mnohé překvapí i odkazy na nikdy nerealizovaný scénář Ingmara Bergmana související s jeho zálibou v loutkovém divadle, která se ostatně objevuje v citacích, nebo jako součást děje v řadě jeho filmů (za všechny Fanny a Alexandre, nebo Ze života loutek natočený v Německu). Mezi zvučnými jmény samozřejmě nemohla chybět ani „česká škola“, a tak je v PUCKu č. 15 věnovaná pozornost dvěma předním českým světoznámým umělcům: Jiřímu Trnkovi (článek italského autora Pascala Vimeneta „Jiří Trnka – český mistr loutek“) a Janu Švankmajerovi a jeho slavnému projevu předneseném u příležitosti udělení čestného doktorátu v Praze v r. 2003.

Obsah 15. čísla PUCKu se však nezabývá jen historií – od optických diapozitivů, přes mechanické obrazové „zázraky“ z prehistorie filmu po experimenty divadelní avantgardy XX. století zde ale najdete navíc i přehled současných evropských, kanadských, japonských i afrických filmových tvůrců spojených s různými projevy animovaného filmu. Sjednocujícím momentem všech materiálů je vnímání loutky jako výrazu „antinaturalistických tendencí“, „zneklidňujícího odcizení“ mezi skutečností a představou či obrazu těla ve světle, „vidění ve tmě“, jak nazvala filmové umění v úvodním slově editorka tohoto čísla italská teatroložka Brunella Eruli.

Obsáhlé číslo této revue působí svými jednotlivými kapitolami, obrazovou dokumentací a v neposlední řadě i velmi pěknou grafickou úpravou spíše jako knížka a je ji možno všem, kteří se zajímají o vztah loutky a filmu opravdu doporučit. Do všech čísel revue PUCK (včetně tohoto čísla), můžete nahlédnout v knihovně Divadelního ústavu, nebo si ji objednat prostřednictvím webových stránek www.marionnette.com.

Americká revue Puppetry international (Falland Winter 2008)představuje ve svém zatím posledním čísle Víta Hořejše, vedoucího souboru Czech American Marionette Theatre, který založil a který působí v New Yorku. V rozhovoru Vít Hořejš, o kterém jsme i na stránkách Loutkáře několikrát psali, vzpomíná na své inscenace Fausta, Rusalky a Hamleta a zmiňuje se o rozdílném přijetí svých představení v Čechách a v Pákistánu a Turecku.

Německý časopis věnovaný loutkovému divadlu – Double, s upřesňujícím podtitulem Magazin pro loutky, figury a divadlo předmětů (pozn.v německy mluvících zemích se stále častěji v souvislosti s loutkovým divadlem vracejí k historickému názvu pro loutkové produkce k termínu Figurentheater!) pozorně sleduje loutkářství ve střední Evropě. V č. 3/2008 divadelní kritička Anke Mayer srovnává dva mezinárodní loutkářské festivaly – polskou Bielsko Białou a naši Skupovu Plzeň. V sumarizujícím článku pak věnuje značnou pozornost inscenaci pražského Divadla Minor Bruncvík a lev, která získala na Skupově Plzni 2008 celou řadu ocenění. V témže čísle je také obsáhlá recenze aplaudovaného kanadského animovaného filmu Madame Tutli-Putli (2007), který vzbudil v loňském roce v zahraničí mimořádnou pozornost diváků i kritiků.

První letošní číslo časopisu Double (1/2009) má dosti provokativní obsah. Nekompromisně zde několik autorů hodnotí 20 let po pádu berlínské zdi vývoj a výsledky současného německého loutkového divadla. V časopise se nikterak nezastírá rozdílná startovací čára divadelních souborů v bývalé NDR i NSR, pozornost je věnovaná berlínské Schaubude, mezinárodní spolupráci stuttgartské skupiny Wilde and Vogel s Christophem Bohdanským (včetně recenze jejich poslední inscenace Faust)a skupiny Kompania Doomsday (inscenace Mewa), zmiňovaný je i bochumský institut Deutsche Forum fur Figurentheater und Puppenspielkunst(vznikl v r. 1991), který pořádá významný festival FIDENA odrážející současný stav německého loutkového divadla i jeho kontext s evropským a světovým loutkářstvím.

V ohlašovaných událostech roku 2009 nás zaujala zpráva o výstavě slavného Mechanického divadla Harryho Krammer v Heilbronu, která se konala do poloviny února 2009.

Divadelník, herec, autor, režisér, scénograf, architekt a nesporně „enfant terrible“ divadla 20. století – E. G. Craig nepřestává dodnes svým dílem provokovat a inspirovat teatrology celého světa. V posledním čísle francouzské Revue d´historie du théatre (2008/4) jsou to znovu jeho Dramata pro blázny/The Drama for Fools, která podrobně rozebírá dvojice autorů Marion Chénetier a Marc Duvillier. Renomovaná francouzská divadelněvědní revue otiskuje originál a překlad Craigovy hry Škola/School, která patří do kolekce Craigových her pro loutky právě s názvem Dramata pro blázny.

Již šesté číslo maďarské divadelní revue BÁB–TÁR (2008/3) zaměřené na loutkové divadlo přináší opět zajímavý materiál z historie maďarského, ale i českého, slovenského a chorvatského loutkového divadla včetně zajímavých portrétů některých evropských osobností loutkového divadla (E. G. Craig, Géza Blattner, Frank Soehnle). Přehled o českém loutkovém divadle v tomto čísle podává Z. A. Tichý v článku o Skupově Plzni 2008, Jan Dvořák v historickém ohlédnutí za tvorbou režiséra Karla Makonje a zejména za jeho prácí ve Vedeném divadle, ale je zde i článek Jaroslava Blechy o výstavě Okno do České republiky a kritický pohled Kateřiny Dolenské na maďarskou inscenaci Mikádo uvedenou na Skupově Plzni 2008. Pro lepší orientaci v maďarské publikaci tentokráte poprvé slouží za každým článkem uvedené anglické resumé. Dobře graficky zpracovanou revue současnému loutkovému divadlu v Evropě (na polokřídě, s množstvím barevných fotografií i obrázků) jsme v redakci maďarským kolegům trochu záviděli.

Knižní novinka

Další publikací, v jejímž centru pozornosti je opět loutka, je knížka Hany Ribi Edward Gordan Craig – Figura a abstrakce, která vyšla rovněž na sklonku roku 2008 v nakladatelství AMU. Někteří měli možnost seznámit se už s německou verzí této studie, která vyšla v nakladatelství Editions Theaterkultur Verlag v roce 2000. Cílem autorky (mimochodem absolventky pražské loutkářské katedry AMU, režisérky a dnes především teatroložky, organizátorky řady mezinárodních výstav a publicistky žijící v Curychu) bylo nejen přiblížit čtenářům Craigovu vizi odosobněného herce a nadloutky, ale také představit veřejnosti dosud neznámou Craigovu sbírku, která je ve vlastnictví Grafické sbírky v Muzeu für Gestaltung v Curychu. Při pátrání po stopách Craigovy tvorby a jeho vztahu k loutkovému divadlu objevila autorka i další, dosud neznámé artefakty – loutky z dílny školy Arena Goldoni, které byly v r. 1914 v Curychu samotným Craigem vystaveny a dnes se nacházejí v Collection Craig v Bibliotheque National v Paříži. Autorka podává velmi podrobný popis kontextů Craigových vztahů se švýcarskými umělci kolem památné curyšské výstavy scénického umění v r. 1914, zabývá se a v pozoruhodné obrazové dokumentaci také dokládá Craigovy úvahy týkající se pro něj vzrušující trojice pojmů maska-nadloutka-loutka. Neméně zajímavý – i když z hlediska hlavního tématu publikace opravdu jen stručný a ne vždy úplně přesný – je přehled tendencí a inspirací loutkového divadla 20. století, které autorka uzavírá zmínkou o inscenaci Ariany Mnouchkinové Bubny na hrázi, v níž se použití loutek velmi blíží Craigově vizi nadloutky.

Publikace je určena především studentům AMU, ale opravdu zajímavě si v ní počte i laik. V časopise Loutkář jsme osobnosti E. G. Craiga věnovali v posledních deseti letech mimořádnou pozornost a Edward Gordon Craig – Figura a abstrakce Hany Ribi pak jistě zaujme i ty, kteří toto pátrání po moderním pojetí vztahu herce a loutky na stránkách Loutkáře sledovali.

(Hany Ribi: Edward Gordon Craig – Figura a abstrakce, vydala Akademie múzických umění, Katedra alternativního a loutkového divadla, Praha 2008)

Loutkář 2/2009, s. 58–59.

Bábkarská Bystrica Tour 2018

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.