Blecha, Jaroslav: Slovo odborníka

Začátkem listopadu 2008 jsem byl upozorněn na prodejní výstavu domnělých Trnkových loutek v Galerii Millenium v Praze a požádán o posouzení jejich autentičnosti. Nejprve jsem měl k dispozici pouze fotografie bez bližší specifikace velikosti předmětů aj. Dále jsem obdržel kopii Trnkova dopisu z roku 1930, který měl údajně stvrzovat Trnkovo autorství. Zde se sice o loutkách píše, ale zcela nekonkrétně, není zde žádná zmínka nebo indicie, které by o původnosti uvažovaných loutek svědčily, resp. je identifikovaly. Fotografie mě téměř přesvědčovaly, že se nejedná o Trnkovy práce. Nepatrné pochybnosti jsem měl snad jen v případě dvou figur – asiata č. 2 a strašidla, které se některými svými rysy trochu vydělovaly z ostatních a více se blížily Trnkovu estetickému vidění. Většina dalších loutek, nejen tvářností, ale zejména svým omalováním a kostýmováním, na mě působila dojmem průmyslové produkce firmy Adolfa Šrůtka z Červeného Kostelce (sám pro firmu také loutky vyráběl spolu s výtvarníkem Rudolfem Říhou; jistě není nezajímavé, že od mládí dlouho a také vedle Trnky spolupracoval se Skupou). Jediná nekostýmovaná figura, „smrť“, měla nesmyslné tělo evidentně sériové výroby ze soustružených polotovarů. Stejná těla se však dala předpokládat i v ostatních případech. Také způsob kloubení zápěstí na kůži živilo moji domněnku, že se v případě těchto loutek může jednat o tzv. Šrůtkovy padesátky. Koncem listopadu jsem se vypravil do Prahy, abych viděl loutky in natura. Prvním překvapením byla velikost loutek, které byly ve skutečnosti mnohem menší, než se zdálo z fotografií – kolem 30 cm. Také modelace působila mnohem jemněji než na obrázcích. V té chvíli se najednou jevily mnohem bližšími Trnkovu stylu, např. broučkům z inscenace Dřevěného divadla Mezi broučky z roku 1936. Nicméně přece jen vykazovaly dosti odlišné výtvarné atributy od Trnkových „uměleckých“ loutek pro Skupovo divadlo, které jsou známy z 30. let. O Šrůtkovy loutky však také evidentně nešlo. Na první pohled bylo jasné, že „naše“ loutky někdo kompletoval a „restauroval“ za účelem prodeje. Bohužel velmi neodborně a necitlivě. Snad kromě dvou byly všechny celkem drasticky přetřeny pastózními barvami bez jakéhokoli tónování s kostrbatým omalováním rtů, očí, vousů a obočí. Jedna z loutek měla zcela nelogicky nahrazeny původní plstěné vlasy bavlnkou. Kostýmy byly doplněny nesourodými částmi a detaily z umělých materiálů. Tím vším loutky naprosto ztratily (pokud ji kdy měly) původní okázalost. Neboli jako takové, mohly být klidně zručným plagiátorem nebo v horším případě vypočítavým padělatelem zhotoveny nedávno. Bohužel neexistuje ani jediný autentický či průvodní dokument, který by hodnověrně doložil původ inkriminovaných loutek. Objektivně to nelze určit v důsledku zmíněných laických úprav ani na základě jich samých. Není samozřejmě vyloučeno, že by se skutečně mohlo jednat o práce mladého Jiřího Trnky, který si takovouto produkcí příležitostně vylepšoval finanční situaci. Přitom třeba mohl kombinovat vlastnoručně modelované hlavy s lehce dostupnými sériovými polotovary (těla) apod. Pak by mnohem průkazněji posloužily, a také by byly hodnotnější předměty v původním stavu, neopravované. Jestliže se loutky uplatnily v domácím divadle, mohla se zachovat nějaká fotografie, další inventář atd., což by bylo vůbec nejprůkaznější. Pokud však někdo předkládá takovéto iluzorně pověstné artefakty k prodeji, měl by samozřejmě zvážit způsob nabídky a předem si obstarat expertní či znalecký posudek, což se v tomto případě patrně odehrávalo jaksi ad post. Je samozřejmě soukromou věcí každého, rozhodne-li se cokoli s podobnou klasifikací koupit, zůstává však otázkou, nekupuje-li zajíce v pytli.

Loutkář 2/2009, s. 54.