Vojíková, Silvie: Triumfální apoteóza zla

Dramaturgie loutkohry Jihočeského divadla se dosud zaměřovala výhradně na dětské tituly. Tento trend porušil umělecký šéf Zdeněk Jecelín variací na Stevensonovu novelu Podivuhodný případ doktora Jekylla a pana Hyda, kterou pro zdejší ansámbl sepsal spolu se svým bratrem Pavlem a nastudoval pod názvem Dr. Jekyll a Mr. Hyde.

Příběh je přenesen do současnosti: věhlasný doktor Jekyll pracuje jako plastický chirurg, který se zabývá výzkumem léku, zdokonalujícím lidský vzhled. Namísto skalpelu chemie. Lék má však vedlejší účinky: probouzí v člověku ty nejskrytější zvrhlé touhy. Jekyll zprvu užívá „lék“ pro odreagování se od celodenní práce a navíc ho láká beztrestně vyzkoušet dosud zapovězené. Když se události vymknou jeho kontrole, zápasí se svým probuzeným bestiálním já, které ho nakonec proti jeho vůli ovládne. Jekyll podléhá a pomocí léčebné dávky podléhá i jeho přítelkyně Daniela (bytost do té doby andělsky neposkvrněná). A oba jsou neskonale šťastni při společném páchání zločinů.

Jekyllovo vzpomínání koncipuje režisér Zdeněk Jecelín jako prokomponovaný útvar: pracuje s filmovými dotáčkami, stínohrou a stylizovanými tanečními pasážemi. Ve filmových dotáčkách se objevuje mj. motiv zlověstně číhající černé kočky, která uniká z domu do ulic – stejně jako se Jekyll vydává do nočního velkoměsta hledat své oběti. Stínohra slouží zejména k zobrazování akčních scén, v tanečních obrazech figuruje Jekyllova přítelkyně (Jana Vanýsková). Jecelín si vypůjčuje atributy hororu, detektivky, psychologického dramatu i parodie. Parodizující linii podtrhuje gangster Lennon (Jiří Šponar), přehnaně hysterický a holdující za každé okolnosti zmrzlině, a dvojice přihlouplých a naivních sester, které jsou chorobně posedlé kultem krásy. Přesnou dávkou nadsázky je obdařily Lenka Pokorná a Denisa Posekaná.

Dvojroli Jekylla a Hyda ztvárňuje Lukáš Langmajer. Veškeré události komentuje takřka bez emocí a bez stopy lítosti. Langmajerovi se příliš nedaří postihnout patřičný rozdíl mezi seriózním lékařem a zvrhlým násilníkem. Jeho Jekyll i Hyde zaujímá spíše pozici nezúčastněného pozorovatele.

Veškeré obscénnosti, páchané Hydem, se odehrávají za paravánem se žaluziemi, jako by měly být skryty před každodenností a pohoršením veřejnosti. Do doby, než Hyde poprvé vraždí, se tyto výstupy odehrávají pomocí loutek (hlavně maňásků). Ne vždy je však použití loutek funkční. K nejefektivnějším loutkovým scénám patří dialog mezi Jekyllem a Hydem a Hydovo brutální vraždění, při němž se plynule prolínají činoherní výstupy s loutkami. V závěru Hyde odkrývá společně se svou přítelkyní obludárium, v němž jsou jako v depozitáři vystaveny všechny jeho oběti. Zároveň míří pistolí směrem do diváků. Kdokoli se může stát další Hydovou obětí.

Režie se přikloňuje k činohernímu pojetí, což neprospívá hereckým výkonům – zejména psychologické pasáže nevyznívají příliš autenticky. K poněkud rozpačitému dojmu z vizuálně zajímavě zpracované inscenace přispívá i žánrová roztříštěnost. Sympatická je snaha rozšířit repertoár loutkohry o titul pro dospělé – bohužel zapojení loutek působí občas samoúčelně.

Silvie Vojíková

Loutkohra Jihočeského divadla České Budějovice

Pavel a Zdeněk Jecelínovi: Dr. Jekyll a Mr. Hyde

Režie: Zdeněk Jecelín

Dramaturgická spolupráce: Pavel Petr Procházka

Výprava: Matěj Němeček j. h.

Hudba: Martin Horáček j. h.

Choreografie: Lenka Vágnerová j. h.

Premiéra 15. 11. 2008, psáno z reprízy 26. 1. 2009.

Loutkář 1/2009, s. 19.