Loutkar.online

Doubrava, Stanislav: Bochum 2007

2. mezinárodní setkání organizátorů loutkářských festivalů

Bochum, SRN 14. – 15. září 2007

Fidena = Figurentheater der Nationen – je mezinárodní loutkářský festival, který v Bochumi vede řadu let umělecká ředitelka Annette Dabs. Znamenitá organizátorka mající vkus a ambice nabízet svému publiku mimořádné a kvalitní zážitky prostřednictvím současného moderního loutkového divadla.

Myšlenka uspořádat setkání lidí, kteří organizují festivaly, pochází od Komise pro mezinárodní festivaly UNIMA a poprvé byla naplněna v roce 2003, díky iniciativě Deutsches Forum für Figurentheater e. V.

Jeho téma „Is Tenacity in Demand? – International Festivals in Globalization Era“ („Je lpění na tradici požadavkem doby? – Mezinárodní festivaly v éře globalizace“) svedlo tehdy dohromady na 40 organizátorů festivalů ze čtyř kontinentů. Margareta Niculescu zde zformulovala svoji vizi ideálního loutkářského festivalu a ředitel ruhrského Triennale Gerard Mortiér, měl přednášku na téma „Originalita festivalů“. Bezprostředně po konci prvního setkání se jeho účastníci jednomyslně usnesli na nutnosti podobné fórum zopakovat. Padl návrh uskutečnit symposium v jiné zemi nebo na jiném kontinentu a jeho myšlenky šířit i psanou formou. Globalizace ovlivňuje oblast umění a kultury dlouho a významně. Dřívější hranice, časové i místní, přestávají existovat, urychlují se historické procesy. Média předkládající svůj univerzální obraz světa jsou dostupná na celé zeměkouli. Informační boom se neprojevuje jen pozitivně; ovlivňuje a unifikuje kulturní modely včetně přesvědčování o vznikající nové světové kultuře. Proti tomu stojí názory, že nastal čas na oslabení těchto tendencí s důrazem na decentralizaci a obranu silných kulturních tradic. Objevují se otazníky nad rolí kulturní různorodosti v konfliktu s globální kulturou a také, jaké cesty mohou mezinárodní festivaly využívat a kombinovat při současných multikulturních kvalitách, bez ztráty své vytýčené umělecké programové linie.

Řada původně diskutovaných témat rezonuje dlouhodobě. Objevila se však i témata nová. Natolik závažná, že přiměla Annettu Dabs k rozhodnutí déle nečekat a v září 2007, v rámci festivalu Fidena, který přestavil výběr současných německých divadel, uspořádat druhé setkání ředitelů loutkářských festivalů a dvoudenní symposium na téma „Responsibility on Demand? – International Festivals in Globalization Era“ („Odpovědnost jako požadavek? – Mezinárodní festivaly v éře globalizace“).

Annette Dabs a její dlouholetá spolupracovnice Anke Mayer připravily pro sympozium pečlivě všechny detaily, zajímavé materiály a tematické bloky nahlížené z širší perspektivy, včetně živých diskusí, moderovaných Susanne Rehn. Díky snaze členů festivalové komise UNIMA se podařilo, poprvé po mnoha letech, získat podporu i od generálního sekretariátu UNIMA, který přispěl na realizaci.

První den sympozia nabídl účastníkům příležitost seznámit se s různými tradicemi loutkového divadla v Africe, Iránu a Indii. Účastníci uslyšeli o výjimečných socio-politických problémech, kterým čelí Irán, Indie, Keňa a Kongo a které se samozřejmě dotýkají i místních loutkářů. Shiva Massoudi z Iránu popisovala podmínky, ve kterých jsou místní divadla nucena pracovat a o významu mezinárodního loutkářského festivalu v Teheránu. Jejím partnerem a oporou byl Roberto Ciulli (Theater am Ruhr v Mülheimu), který v Iránu řadu let pracoval a pomáhal objasňovat zvláštnosti života a umělecké tvorby v politické diktatuře a zároveň hájil Irán jako zcela jinou zemi, než jak ji líčí západní média.

Hlavní část prezentace, která se soustřeďovala na Afriku, vedl Phylemon Odhiambo z Keni – ředitel mezinárodního festivalu a loutkářského centra v Nairobi, který musí překonávat a zvládat překážky, jež si Evropan dokáže představit jen stěží. Od boje proti AIDS až po pokusy o integraci válkou poznamenaných dětí. Přesto má jeho festival v Nairobi šanci na perspektivu, záleží však i na mezinárodním zájmu. Phylemon Odhiambo to vyjádřil velmi prostě, v intencích názvu sympozia -„Cítíte odpovědnost? Tak přijeďte do Keni!“. Myšlenky a aktivity propagované festivalem v Nairobi podpořil i Yaya Coulibali z Mali, ředitel a pokračovatel Sogolon Theatre. Lambert Mousseki se ve svém vystoupení podělil o zkušenost z divadelní práce, ve které aktivizuje v divadelních workshopech oběti války – dětské vojáky a děti ulice v Kongu. Německý režisér Alexander Stilmark, který léta pracuje v krizových regionech prostřednictvím ITI a UNESCO, představil projekt „Můj neznámý nepřítel“, který se snaží spojit dohromady umělce z oblastí trpících politickými konflikty.

Anurupa Roy z Indie nadchla svou přednáškou o současném indickém loutkovém divadle včetně popsání jeho tradičních forem, kterou doprovodila řadou fotografií. Soustředila se na poslání loutkového divadla v oblasti výchovy a sociální aktivizace indických žen a vysvětlila svůj nápad projektu „Tsunamika Campagne“, se kterým se vydala do zničených vesnic po tragédii tsunami. Každý z účastníků přednášky dostal na závěr panenku Tsunamiku. Panenky vyráběly indické ženy při společném workshopu ze špendlíků a látek a následně prodávaly. Nestaly se tak pouhými příjemci humanitární pomoci, ale mohly nabídnout výsledek své práce a získat tak zpět i vlastní sebevědomí.

Další den představil Ruud Breteler z Holandska divadlo v Rotterdamu, městě, ve kterém žije největší počet národnostních menšin v Evropě a ze kterého, přes jejich počáteční odpor, vytvořil vyhledávané místo vzájemných setkávání. Susanna Eastburn z londýnského festivalu LIFT (London International Theatre Festival) informovala o kulturním projektu, který se pokouší fungovat v největší možné harmonii s životním prostředím. Během své interaktivní přednášky apelovala na organizátory festivalů, aby i oni usilovali o snižování emisí, včetně omezení cestování letadly, a tím zároveň pomáhali ovlivňovat globální klimatické změny.

Šíři námětů a témat setkání podtrhovaly myšlenky, že divadlo může a má řešit nové úkoly, které před organizátory éra globalizace staví. Od možností usmiřovat válčící strany v mezinárodních konfliktech, až po ochranu životního prostředí. Následné večerní diskuse v hotelu Tucholsky mysl festivalových organizátorů nezklidňovaly. Jsou estetická a umělecká kritéria směrodatná pro kulturní odlišnost? Nemohou být důvodem pro kulturní nedorozumění? Jaké jsou rovnosti šancí v globálním dialogu? Existuje naděje, aby rozvinuté země podporovaly přítomnost „těch chudých“ v globální kulturní aréně? Určitě ano, ale k tomu je třeba hledět do budoucnosti a snažit se porozumět jiným a jejich kultuře. Zneklidňujících témat je bezpočet. Vývoj globalizace, stejně jako kultury, jsou pohyblivé procesy. Bochumské sympozium napomohlo některé jevy odkrýt a pojmenovat. A to není málo! Potvrdili by to všichni, kteří tam byli: z Francie, Kanady, Estonska, Finska, Skotska, Nizozemí, Polska, Chorvatska, Izraele, Německa, Keni, Mali, Konga, Íránu, Indie, Španělska, Dánska, Ruska, Alžírska, Anglie, České republiky, Švýcarska a Norska. Zatím jich je celkem 57 a jsou sdruženi v síti pod názvem Tucholsky Connection.

FIDENA – German showcase, Bochum, SRN 12–16. září 2007

Festival Fidena, který byl spolupořadatelem sympozia, soustředil do programu pod heslem „To nejčerstvější na stůl!“ výlučně německé zástupce.

Mezi novými produkcemi nemohlo chybět představení takového tvůrce, jakým je virtuos Frank Soehnle (Figurentheater Tubingen) se svým Salto lamento inspirovaným „tancem Smrti“. Poprvé v kariéře pracoval Frank Soehnle na scéně s živou hudbou a připravil pro festivalové zahájení opravdu působivé taneční představení beze slov. Sklidil zasloužený úspěch, který nikdo z dalších sólistů jej nepřekonal.

Figurentheater Wilde & Vogel, který známe i z Čech, se inspiroval Baudelairovou básní Pařížský splín se snahou – jak stálo v programu – „probudit jeho morbidní krásu“. Jeho loutky odkazující na Giacommetiho sochy, náměsíčné masky, mechaničtí démoni a drásavý zvuk elektrických houslí Charlloty Wilde tentokrát pozitivní odezvu v publiku nenalezly a přes veškerou snahu aktérů byly spíše zklamáním. I mistr tesař se někdy může utnout.

Skvělá a překvapivá byla Kouzelná flétna od Thalias Kompagnons s úžasným komorním orchestrem a vynikajícím mladým tenorem, který zvládl mistrovsky všechny, tedy i dámské party. Loutkářská část viditelně animovaná a přenášená na plátno přes kameru a projektor byla dokonale funkční. Naplněný sál komorního divadla v Bochumi čítal 400 lidí a jejich nadšená reakce během i po představení tvůrce zaslouženě odměnila.

Zajímavým a inspirativním nápadem byla „Burza“ německých souborů, které se do programu nedostaly, ale svojí kvalitou patří do okruhu zájmu pořadatelů. Probíhala během jednoho odpoledne a byla pro německé soubory i zahraniční účastníky příležitostí ke kontaktům, k získání materiálů i k osobním jednáním.

Výborná byla i část festivalového programu určená pro malé diváky. Krásné a milé představení Divadla Helios Earth, Stick and Stone (Hlína, dřevo a kámen) oslovuje nejmenší publikum velmi originálním způsobem, kdy herec vytváří z hlíny, větviček a dalších lesních materiálů různé tvory, které animuje. Jemný hudební doprovod podtrhuje živý plán kornetu. Tohle představení by měly uvidět i děti na jubilejní 20. Mateřince v roce 2009.

Další radostný a úspěšný pokus pro nejmenší předvedl Joachim Torbahn. Jeho představení Co dělá červená ve čtvrtek, inspirované obrázky Paula Klee, je půvabné a plné barev s jedním hercem – malířem. Zařadil bych je však spíše jako báječný doplněk jeho výstavy.

Statečný krejčík Theater Dawa z Berlína i Král drozdí brada loutkového divadla z Halle dokazovaly, že i tradiční tituly mohou být stálým zdrojem inspirace pro talentované, kreativní současné tvůrce. Výběr z německé produkce bylo prostě a jednoduše možné označit jako velmi dobrý až výborný.

Mimořádným zážitkem byla pro účastníky sympozia návštěva v Theater an der Ruhr Mülheim, kde hostoval skvělý světoznámý loutkář z Mali Yaya Coulibali se svým Sogolon Theatre, který pokračuje ve staleté loutkářské tradici. Jejich tradiční představení Lovec a lev, kombinující marionety a divadlo masek se zpěvem a tancem, bylo opravdu strhující.

Stanislav Doubrava

Loutkář 1/2008, s. 30–31.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.