S velkým zpožděním, ale přece, cítím potřebu zareagovat na větu Jakuba Huláka v článku o Loutkářské Chrudimi (2007/4, str. 179). V Manifestu z roku 1979 jsme svým „Nemáme-li co říci, mlčme!“ či „Dobrá reprodukce neexistuje.“ neodkazovali do patřičných mezí tradiční loutkáře. To platilo – a myslím si, že stále platí – pro loutkáře (a nejen loutkáře) tradiční, stejně jako netradiční, a dnes zejména pro všechny ty „odvážné“ exhibicionisty, hrající velmi „netradičně“ o ničem. Nic se totiž dá říci tradičně i netradičně a reprodukovat se dá nejen text, ale i forma – jak dokládá klišé v podobě záplavy plyšáků, sériových maňásků a barbien. Rozeznávám dobrou tradici a špatnou tradici, dobrou netradici (modernu? alternativu?) a špatnou netradici – prostě obsažnou tvorbu a prázdnou reprodukci.
P. S.: On ten Manifest ve skutečnosti vznikl téměř o rok dříve, ale redakce Československého loutkáře nenašla dřív odvahu otisknout ho.
Loutkář 1/2008, s. 8.
Milada Trnková (16. 9. 1933 – 25. 5. 2018)
Jitka ml. Kalábová (18. 9. 1963)
Zuzana Kolomazníková (27. 9. 1963)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS