Jurkowski, Henryk: Craigova laboratoř - VI. Loutkové divadlo... v představách

Souběžně se zájmem o model divadla s jeho bílými a černými figurami se Craig nepřestával zabývat loutkami. Můžeme soudit, že loutky ve své rozmanitosti mohly být východiskem k úvahám o typu divadla, v němž nevystupují živé osoby. Bezesporu četl hodně o loutkách, neboť v 2. pol. 19. století se objevilo mnoho důležitých knih zachycujících jejich dějiny. V Craigových názorech je možné rozeznat vliv známé knihy francouzského historika Charlese Magnina Histoire des Marionnettes en Europe (1852). Kapitola o loutkách hieratických (používaných v rozmanitých rituálech) musela pro něj nepochybně představovat důležitý objev. Můžeme se rovněž domýšlet, že Craig znal práci Richarda Pischela (Home of the Puppet, 1902) o původu loutek v Indii. Četba těchto prací mohla mít vliv na určité prvky teorie nadloutky.

Ve stejném roce, kdy Craig uveřejnil svůj esej Herec a nadloutka (1908), napsal také článek zdůrazňující přednosti loutek pod názvem Gentlemen, the Marionette! (Pánové, loutka!) , který nejprve publikoval v „The Mask“ v říjnu 1912 a později ho zařadil do souboru esejů nazvaného The Theatre Advancing, který vyšel v roce 1919. Zájem o loutky se samozřejmě rozvíjel souběžně s koncepcí nadloutky. Neboť Craig předpokládal, že nějaká částice loutky, nějaká její zvláštní vlastnost je společná jí i jeho vysněnému ideálnímu herci. Napsal totiž: „Je jenom jeden herec – řeknu dokonce člověk – který má duši dramatického básníka a který vždycky sloužil jako věrný a loajální básníkův interpret. To je loutka. […] Pánové – loutka! Jak tiše čeká na pokyn svého mistra k jednání, a [když ho dostane] tu okamžitě a jediným neopakovatelným gestem opětovně přiřadí nespravedlnost ke spravedlnosti, protiprávnost k právu, tragickou frašku k ,náboženství’, zpřetrhané myšlenky k filozofii a stálou ignoranci k politice. A jaké ještě jiné přednosti bych měl uvést kromě těchto dvou: mlčení a poslušnost? Myslím, že tyto postačí.“

Tato velká a přehnaná chvála loutky přesně odpovídala Craigově stylistice. Nepovažuji za nutné diskutovat s jeho neopodstatněnou tezí, že loutka může zachránit nejen divadlo, ale také ochránit svět před jeho nepravostmi. Nicméně zdůraznění dvou nejcennějších vlastností loutky – mlčení a poslušnosti – se shoduje s jeho názory jak na herce, který tyto vlastnosti postrádá, tak i na nadloutku, která těmito vlastnostmi za jistých podmínek může být obdařena v dostatečné míře. Je pochopitelné, že toto teoretické přijetí loutky mělo své praktické výsledky, které se projevily v období přípravy vybavení pro školu v Goldoniho aréně. Craig nechal vyrobit loutky, z nichž jednu popsal Edward junior: „Byla zhotovena experimentální loutka o výši osmi stop a v den, kdy byla loutka hotová, se s ní pokoušeli její tvůrci manipulovat; italští řemeslníci s humorem pro ně vlastním, ji zavěsili na šňůrách vysoko nad plošinou tak, že tato obrovská loutka přivítala přicházejícího Craiga uctivou poklonou a s důstojnými gesty mu italsky popřála hodně štěstí ve všech jeho záměrech.“

Těch loutek bylo samozřejmě víc, i když není známo ani kolik jich bylo, ani jakým způsobem se používaly. Několik se jich nachází v Craigově sbírce v Národní knihovně v Paříži. V poslední době uveřejnila jejich fotografie Hana Ribi. Jsou to: pozlacené Loutka I, Loutka II, Kněz, Pantalone a Pulcinella, vyrobené v dílnách Goldoniho arény podle kresby Geoffreya Nelsona. Jejich tvar a technické provedení představují určitou záhadu. Hana Ribi se domnívá, že to byly loutky vytvořené podle vzoru barmských loutek. Teoreticky to bylo možné, neboť Craig záměrně pro potřeby školy shromáždil bohatou sbírku loutek, včetně barmských.

Avšak přes určitou vnější podobnost a přes jejich orientální rysy, jsou zde zásadní rozdíly. Barmské loutky, jejichž úkolem bylo tančit, se vodily a vodí se ještě dnes pomocí přibližně dvaceti nití. Kromě toho jsou zkonstruované tak, že taneční pozice zachovávají dokonce i když jsou zavěšené. Craigovy loutky tuto vlastnost nemají. Craig u loutek oceňoval pohyb zjednodušený, stylizovaný. Proto se domníval, že by neměly mít víc než 4, nanejvýš 6 nití. A tak tomu právě je u zmíněných loutek – pozlacené Loutka I a Loutka II mají po čtyřech nitích. Jiné figury nemají žádné zavěšení. K barmskému vybavení mají daleko. V každém případě jejich přítomnost napovídá, že Craig vážně uvažoval o experimentech s loutkami. Můžeme litovat, že o nich nevíme více. Craig si vážil loutek a měl s nimi různé plány. Věděl, že loutka je velice přirozená, že má styl, „jednotu“ výrazu, a že tudíž loutkové divadlo je opravdovým divadlem.

Mnoho autorů chápalo chválu loutky i Craigem prosazovanou ideu nadloutky jako shromažďování argumentů ve prospěch hercova stylizovaného pohybu. Loutka a další figury ve vzdálené minulosti předváděly takovýto pohyb v představeních věnovaných bohům. Craig sám poskytoval důvod k takovéto interpretaci, když v roce 1921 prosazoval názor, že loutka je slabikářem herce, ale herec z kontaktu s ní může získat mnoho užitečného. Za tímto účelem by měl cvičit animaci loutek každé ráno.

Tuto myšlenku posléze rozvinul autor jedné z posledních knih o Craigovi, Christopher Innes, který, tak jako mnoho badatelů před ním, opravdu nechtěl uvěřit, že Craig chtěl skutečně nahradit herce figurami a loutkami. Napsal: „Ale jestliže podrobněji prozkoumáme vlastnosti, které Craig připisoval loutkám, je zřejmé, že jeho cíl vůbec nebyl tak radikální. U loutek nejvíc oceňoval jejich ,ušlechtilou nepřirozenost’ umožňující zachytit abstraktní emocionální stav, místo vyjadřování bezprostředních emocí; jejich symbolický charakter, ukazující lidskou povahu spíš zobecňujícím nebo typickým způsobem, než způsobem individuálním; jejich ochotu podřídit se estetickým požadavkům divadla. Nicméně existovala jedna věc, které loutky nemohly dosáhnout, a to byl plynulý rytmus přirozeného pohybu, který, jak Craig vyhlašoval současně, byl základem nového divadelního umění.

Je samozřejmé, že Craig neměl v úmyslu loutkami a figurami nahrazovat herce. Loutky nebo jiné figurální náhražky herce chtěl pouze využívat při realizaci svých scénických vizí. Jak víme z jeho ranějších plánů, měl mezi nimi zaujímat své místo i herec. Craig chtěl vytvářet v jistém smyslu totální divadlo, i když v jeho dobách se tento termín ještě nepoužíval při popisu divadelních projevů.

Není tedy zvláštní, že někdo, kdo vyjádří tak vysoké mínění o loutce, touží ji využívat na scéně, třebaže školní, jak to Craig zamýšlel a možná dokonce i učinil? Přesto však se domníváme, že na vytvoření moderního loutkového divadla se mu nedostávalo energie. Předtím totiž obrovské množství energie vydal při organizování školy, redigování sborníků “The Mask" i na experimentování v modelovém divadle. Až najednou se všechno změnilo. Nastala, paradoxně, pro loutky příznivá situace, neboť právě vypuknutí války Craiga uvolnilo od velkého množství jiných povinností.

Myšlenka loutkového divadla Craiga provázela dosti dlouho, i když zpočátku v ní nebyl zřejmý ještě nějaký konkrétní záměr. Craig dostal nápad předjímat vznik takového divadla psaním her pro loutky. Na tom nebylo nic překvapujícího. Psát hru je téměř totéž, jako představovat si ji na scéně. Je to pokračování nebo náhražka práce na jevištních prknech ve sféře duševní. Takováto myšlenka musela Craiga napadnout, když byl nucen opustit svou dílnu z důvodu převzetí jeho milované Goldoniho arény italskou armádou.

Porovnejme tudíž Craigovu situaci v jeho laboratoři, kdy měl k dispozici model divadla a jeho situaci, když byl daleko od Goldoniho arény, a vlastnil sotva psací stůl, zato však plnou měrou mohl využívat, tak jako vždycky, vlastní obrazotvornost! Lze při Craigově dobré psychické tvůrčí dispozici pozorovat jakýkoli rozdíl v možnostech a kvalitě jeho návrhů? Myslím, že v tomto případě bude odpověď negativní. Tvůrčí koncepce zkušeného umělce obsahují nejen umělecké intuice, ale rovněž jejich profesionální verifikaci se zřetelem k možnosti jejich realizace pomocí určitých výrazových prostředků. Craigovy hry pro loutkové divadlo jsou právě takovým výrazem jeho tvorby. Nabízejí nám nejen vybrané fabule, ale především napovídají způsob jejich realizace.

(Pokračování)

Henryk Jurkowski

Přeložil Jiří Vondráček

Kapitola z připravované publikace Henryka Jurkowského Svět Edwarda Gordona Craiga (Příspěvek k dějinám idejí).

Loutkář 6/2007, s. 248–249.

28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.