Loutkar.online

Faustová, Markéta: Cirque ici - tady v Praze Krotitel divých předmětů

Zdál se vám někdy sen, ve kterém ožívaly předměty, pohybovaly se a létaly z místa na místo? Tak to jste se již alespoň jednou ocitli v magickém světě Johanna Le Guillerma, který, jak to vypadá, zná skrytá tajemství neživé hmoty. A nejen, že její netušené vlastnosti prohlédl, dokáže je i tajemnou silou ovládat. Na první pohled by se zdálo, že jeho nová performance Secret, která je první částí několikadílného projektu Attraction, je sólovou záležitostí. Le Guillerm má však na scéně k dispozici celý „ensemble“ akrobatů, cvičených šelem a exotického ptactva. Jen jsou vytvořeny z plechu, dřeva či papíru.

Odkazuje tak velmi nápaditě k vývoji fenoménu cirkus z toho tradičního přes cirkus nový, kde se již drezúrovaná zvířata nevyskytují. V Guillermově „chapiteau“ najdeme prvky, které známe z klasického cirkusu i od našich Berousků. Nechybí tu akrobacie, jezdecké umění či žonglérské kousky hbitých rukou. Jen jsou použity v nových podobách…

Principál netradiční trupy prapodivných věcí a mechanismů je parafrází na tradičního krotitele divokých šelem. Z této idey vychází i jeho kostým, který je však doveden do fantasknější varianty. Guillerm vypadá, jakoby se před chvílí mohl ztratit ve Faunově labyrintu. Červený kabátec na holé hrudi, z kterého visí několik spletených copánků, tak jako z jeho jinak oholené hlavy. Přiléhavé, nad pasem vyztužené a rozšířené kalhoty sahající až pod prsa připomínají brnění vyrobené z látky. Podstatné jsou ale zejména železné článkovité boty, zakončené dlouhatánskou špicí. Běžná lidská chůze se jimi mění v podivné často neohrabané šourání ještěra. Jejich klapot spolu s Guillermovými hrdelními výdechy, kterými přilákává či naviguje předměty, prostupuje celou performační seanci.

Kromě těchto dvou zvukových vln proplouvá chapiteau elektronická hudba doplněná o nespočet sound efektů (houkání parníku, bublání vody). Atmosféru dotváří i svícení. Zoomovitě se zužuje a rozšiřuje prostor scény. Užívá se postupného zatmívání i prudkého zhasnutí. Umělé světlo doplňují svíčky, které vytváří mihotavé stíny, neonová tyč či lampičky, které přijedou jakoby odnikud po kolejích na podlaze a obklopí celé jeviště po obvodu.

Stejně tak náhle přilétá na scénu například dlouhá železná tyč, kterou maestro Guillerm nejdříve elegantně smotá do jakési spirály a pak si s ní pohrává. Tyč v novém tvaru se ale sama dostává do pohybu a za chvíli nám připadá, že klouže po podlaze bez jakéhokoli vnějšího impulsu. Svou energii dokonce obrací vůči Guillermovi. Útočí na něj. Performer ji chvíli nechá uzdu povolenou, pak ale tyč smotává do motanice a odmrští. Obdobně si zahrává i se skupinou plechových kbelíků několika velikostí, které nejprve roztočí kolem jeviště dlouhým bičem, jako by to byla zvířata v cirkuse. Nádoby ale již za chvíli jeho sílu nepotřebují, jezdí do kola samy a dokonce jedna z nich svého velitele pohltí a odnáší dál. Ale i s nimi Le Guillerm nakonec „zatočí“. Naskládá je na sebe podle velikosti a za nedlouho už je plechový tvor chycen do sítě. Ta do té doby oddělovala manéž od diváků – asi aby na ně divé předměty nezaútočily.

Působení předmětů jako hracích činitelů vrcholí v obrazu, ve kterém se Guillerm ani nevyskytuje. Dřevěná klapající konstrukce vytvořená z několika lišt se jako akrobatka houpe na hrazdě několik metrů nad zemí a dává jedno salto za druhým.

Následuje škála snových scén, při kterých náš mág někdy s výrazem šíleného fyzika či vynálezce, někdy s koncentrovaným pohledem jogína, bojuje s rovnováhou, silou formy a gravitací. K těm nejpůsobivějším patří určitě divoká jízda na „železném oři“, který je tvořen dlouhými ostny ve tvaru dámské široké sukně, nahoře svázané koženým sedlem. Zuřivý kovboj na něj vyskakuje a jeho touha koně osedlává a železná konstrukce pod Guillermovým napínajícím se tělem cválá po manéži. Již není znát kdo je hlavním vůdcem pohybu – člověk nebo věc?

Zakončující „stavitelské“ scénky jsou hrou s trpělivostí jak herce samého tak diváků. Při té poslední Guillerm svazuje silnými provazy kusy dřev, dlouhé jak samo jeviště chapiteau, do tvaru obrovského tvora. Po něm se pohybuje se stálou nejistotou, že spadne on nebo celý naoko nestabilní kolos. Jakoby stavěl gigantickou loď, z které pozoruje mořské dálky. Svůj boj s hmotou dobojuje až dokonce. Za zvuků vlnobití seskakuje po „ráhnoví“ na zem bez sebemenšího zničení svého díla a aniž by ztratil balanc. Představení končí a věci zas budou ožívat jenom ve snech.

Loutkář 5/2007, s. 210.

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.