Malíková, Nina: Přečetli jsme za vás

Dobré divadlo dětem – Společnost pro pěstování divadla pro děti a mládež má na svém kontě kromě informativního bulletinu vydávaného dvakrát(?) ročně už i úctyhodnou knižní řadu: O divadle (nejen) pro děti, Co skrývá text, Praktická dramaturgie v kostce, 50 Loutkářských Chrudimí, Herectví s loutkou, Od předmětu k loutce, od loutky k divadlu, Pohádka…a divadlo, Co je co v pohádce, Od pohádky… k pohádce. Autorem všech knížek je – až na jedinou výjimku jíž je publikace Jana V. Dvořáka Herectví s loutkou – Luděk Richter. Také zatím poslední publikace Hříčky, hry a scénáře pro starší a pokročilé autora těch předešlých nezapře. Už samotný název pohrávající si s hrabalovským titulem charakterizuje Richterův vztah k jazyku a jeho slovním hříčkám i k vymýšlení názvů pracujících s obsahovou i slovních asociací. Snad by se při této příležitosti dalo vzpomenout Richterova autorství názvu přehlídky Faustování, Přeletu nad loutkářským hnízdem, u divadelních textů titulu Kichotání pro inscenaci inspirovanou quijotovským příběhem a již zmíněných bulletinů nazvaných v souvztažnosti edičního data a ročního období Jarník, ČTVRTletník, Podzimník, Zimník atd.

Proč tak obšírný úvod, který hraničí se skrytou reklamou pro vydavatelství DDD (tedy Dobrého divadla dětem)? V knížce Hříčky, hry a scénáře je totiž obsažena jakási kvintesence Richterova divadelního uvažování, jeho divadelního putování a vývoje, která je pro čtenáře patrná i bez závěrečného přehledu jeho vlastní divadelní a autorské praxe. Důvodů k vydání Richterových divadelních textů zahrnující období od roku 1977 až po 2004 bylo podle jeho vlastních slov několik: […] Čas od času mě někdo požádá o některý z mých divadelních textů. Když chystá vlastní inscenaci, když chce vědět, jak jsem pracoval a jak naše inscenace „vypadaly“ (alespoň na papíře), když si chce zavzpomínat nebo když ho prostě baví číst. Vydání scénářů (v tomto případě pro dospělé) se snaží splnit všech pět požadavků: poskytnout text k inscenování či inspiraci, umožnit pohled na způsob práce, potěšit pamětníky či dokumentovat a třeba i nabídnout obyčejné potěšení z četby. […] Jde o výběr scénářů, které jsem připravoval v souborech, jež jsem vedl a režíroval – v pražském Parapleti, v prachatickém souboru Jentak, který jsem založil na vojně, a v pražském Klíči a Kejklíři, výjimkou je Divadlo na kahánku Mnichovice, pod kteroužto hlavičku jsme se uchýlili, když nám zřizovatel Paraplete Hanýska zakázal, a dále divadlo eMILLion, pro něž jsem zásadně přepracoval a vytvořil režijní koncepci Laštovkova Žižky pod hradem Rábí.„ A v dalších slovech sám charakterizuje styl své práce s texty, které jsou většinou adaptacemi próz či výraznou úpravou původních dramatických textů, nebo jejich kompozicí pro originální širší celek: “[…] Jde tedy o autorské divadlo, v němž ústřední není nutně autorství předlohy, ale autorství jejího uchopení, autorství vycházející z volby prostředků, počínajících už způsobem, jak se ‚vypráví‘ – a výsledkem (podaří-li se) je vlastní autorské sdělení.„

Nemohu při této stručné recenzi tak úplně zachovat objektivní tón. Řada publikovaných textů ve mně totiž neúprosně vyvolává pamětnické vzpomínky na inscenace, které se zapsaly do dějin moderního českého loutkového divadla, i když bývají v obsáhlých materiálech mapujících nelehká léta 70. i 80. pohříchu zmiňována už jen sporadicky. Často si na ně při některých současných ambiciózních pokusech – ať už v oblasti amatérského divadla či produkci nezávislých skupin vzpomenu a ptám se, jak by asi působily dnes? A za touto otázkou hned následuje povzdech, že je škoda, že je v tomto ohledu divadlo uměním tak pomíjivým a nezachytitelným.

Z publikovaných textů jasně vyplývá Richterovo okouzlení literaturou, myšlenkami opřenými do výrazných textů a zároveň zejména u Balady o Tristanovi a Isoldě, Hanýskovi i Kuřeti na rožni jasná divadelní imaginace prosvítající nad záplavou slov, která by při dnešní “vizualizaci" divadla leckterého dramaturga vyděsila. Ale i Richter pokračuje ve vlastní práci od rozsáhlých textů opírajících s úctou o literární předlohu k textům slovně úspornějším a razantnějším (mám na mysli, jak Čech všude bratra má aneb Žižka pod hradem Rábí i Johanna doktora Fausta) aniž by ztrácel své zásadní autorské gesto, jímž je od počátku nesmlouvavý vztah k otázkám českého národního charakteru. Zbabělost, zrada, malost, poraženectví, stavění falešných legend, jasný protipól dobra a zla – to všechno lze vystopovat vlastně od prvotin až po poslední publikovaný text.

Divadelní scénáře obsažené ve zmíněné publikaci jsou patrně natolik svázány s Richterovými inscenacemi, než aby mohly být uvedeny ještě jiným souborem či uskupením. I když právě stopa, kterou zanechala Balada o Tristanovi a Isoldě v těch, kteří si ji z jejího uvedení koncem 70. let pamatovali, byla inspirací pro inscenaci Příběh o krásné Deidre uvedenou na loňské 56. Loutkářské Chrudimi.

Nina Malíková

Luděk Richter: Hříčky, hry a scénáře pro starší a pokročilé, Dobré divadlo dětem, Praha 2007 Doporučená cena: xxx, Kč

Knížku lze získat na adrese Společnosti pro pěstování divadla pro děti a mládež DDD, Chopinova 2, 120 00 Praha 2, e-mail: osDDD@seznam.cz, nebo v knihkupectví Prospero ve Štupartské ulici v Praze 1.

Loutkář 5/2007, s. 198.

28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.