Nová premiéra Divadla Aqualung Cesta kolem světa za 60 dní zahajovala letošní sezónu na lodi Tajemství Divadla bratří Formanů. Cestovatelské téma zvolené verneovky (stejně jako se to povedlo i v předchozí inscenaci tohoto týmu Vzducholoď) výborně pasuje na palubu divadelní lodi a pomalá plavba ideálně dotváří atmosféru představení.
Známý příběh anglického gentlemana Philease Fogga, který se vsadí, že objede celý svět za 80 dní, si inscenátoři mírně upravili – posunuli děj v čase zhruba na začátek 20. století a tudíž Foggovi díky rozvoji techniky postačí na cestu o dvacet dní méně. Velký prostor v úpravě získala i zachráněná vdova po rádžovi Auda. Kdo by čekal submisívní, plachou Indku, která něžně a věrně přilne k svému zachránci, je na omylu. Rázná a emancipovaná Auda – jsme koneckonců na počátku století a hnutí sufražetek získává na síle – prošla evropským vzdělávacím systémem a netečného Fogga prostě užene. Také pointa příběhu doznala změny – Foggova skupinka cestovatelů sice doputuje zpátky do Londýna včas, správně rozšifruje záludnosti časových pásem, ale přesto dorazí do klubu se zpožděním – v Anglii totiž mezitím zavedli letní čas. Předem očekávaný happyend příběhu tak získává sympaticky nahořklou příchuť. Tato drobná úprava také přesně vystihuje podstatu inscenace v režii Aleše Kisila – je plná nenásilného, jemného, chtělo by se říci suchého anglického (a lehce černého) humoru s naprosto přesnými pointami.
Herecké výkony jsou v inscenaci poměrně solidní. Jiří Zeman je takřka ideálním představitelem Philease Fogga –sucharského lorda, který nečiní zbytečných pohybů ani řečí – svou vysokou postavu oděnou v žaket a s nezbytnou hůlkou v ruce obdařil nepřirozenou strnulostí a naprosto kamennou tváří, s níž pronáší nervy drásající historky z partičky whistu. Barbora Poláková je jako Auda vedle upjatého gentlemana Fogga příjemně žensky živočišná, a kontrastuje s ním i prostopášný a rozverný francouzský sluha Paspartout (Jiří Panzner) i s gustem zahraný záškodník inspektor Fix (Lubor Šplíchal). Všechny další role domorodců z nejrůznějších koutů světa, které hrají Martin Dusbaba, Petr Gelnar, Jan Konečný a Patrik Vojtíšek, jsou obdařeny patřičnou groteskní nadsázkou. Navíc – z bývalého Divadla Nablízko, z něhož pochází část souboru Divadla Aqualung, si herci odnesli schopnost přirozené a nenásilné komunikace s diváky a hojně ji uplatňují i v této inscenaci. Jedinou vadou na kráse Cesty kolem světa jsou písně. Hercům není rozumět, co vlastně zpívají, a jejich zpěv také není příliš přesvědčivý. Nicméně živá hudba skupiny Green Småtroll příjemně drží tempo inscenace a dotváří kolorit navštívených zemí.
Scéna (Hynek Dřízhal) je ve své podstatě velmi prostá, bez zbytečných popisností, a na to, v kolika rozmanitých prostředích napříč zeměkoulí se příběh odehrává, vlastně velmi účelná. Uprostřed je jakési malé podium, k němuž se vchází ze dvou stran, před ním patřičně široký prostor pro tanec i akrobatická čísla, nalevo jsou schůdky, a je-li potřeba, jsou zapojeny „loutky“ (slon, automobil atp.) V jednoduchosti je zkrátka síla. Přesto je trochu škoda, že se v inscenaci, jejímž ústředním tématem je cestování a řada výstupů se odehrává přímo na palubách nejrůznějších plavidel, více nepracuje ani s unikátním prostorem lodi Tajemství, ani s faktem plavby (pravda pouze při některých reprízách).
Inscenace Divadla Aqualung je prosta chtěných vtipů a nepodbízí se. Krátké, většinou dobře vypointované výstupy v mnoha ohledech nepostrádají jistou lehkost a eleganci a rychlé střídání prostředí jí dodává spád. Inscenátoři svou Cestu kolem světa charakterizují jako výpravnou „steam-punkovou“ revue zpěvy a tanci. Zpěvy a tanec by se možná daly oželet, nicméně ve výsledku jde o zdařilou a vkusnou inscenaci, která příjemně naplní letní večer.
Kateřina Dolenská
Divadlo Aqualung, Praha
Cesta kolem světa za 60 dní
Podle románu J. Verna Cesta kolem světa za 80 dní
Překlad: Josef Pospíšil
Dramatizace a režie: Aleš Kisil
Kostýmy: Koko
Scéna: Hynek Dřízhal
Hudba: Jan Matásek, Filip Kaňkovský a Green Småtroll
Pohybová spolupráce: Petr Pachl
Dramaturgie: Kateřina Mocová
Premiéra 11. 5., psáno z reprízy 18. 5. 2007.
Loutkář 4/2007, s. 166.
14. 11. 2024
Divadlo Radost, Brno
1950: Horáková ON AIR
15. 11. 2024
Divadlo loutek, Ostrava
Pilot a Malý princ
15. 11. 2024
Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha
Hurvínkova vánoční záhada
16. 11. 2024
Malé divadlo, České Budějovice
Uneste mě, prosím
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS