Středa, Jiří: Kolik tváří má loutka?

Na Thalia o. p. s. v partnerství s Vyšší odbornou školou hereckou s. r. o., uskutečnily ve dnech od 28. 4. do 3. 5. 2007 loutkářský festival s názvem Kolik tváří má loutka, na který navazovala konference na téma Loutky včera, dnes a zítra. Obě akce probíhaly v prostorách Pidivadla – studijní scény VOŠH v Letohradské ulici na Praze 7.

V průběhu festivalu bylo odehráno 11 představení, na nichž se vedle výsledků prací studentů školy prezentovala divadla z Polska, Slovinska a Slovenska. Sled představení téměř symbolicky zahajovalo Divadlo Matěje Kopeckého hrou pro nejmenší O sluníčku, které náhodou spadne na zem. Druhý loutkářský ročník uvedl 4 představení. Hru D. Mrázkové Mravenec a slon v pohostinské režii Marka Bečky, pohádku na motivy K. J. Erbena Plaváček v režii a dramatizaci pedagoga školy Jana Prokeše, Večer o dvou půlkách sestavený z Erbenovy Kytice a variací na Rostandova Cyrana v režii vedoucích pedagogů II. roč. Jana Prokeše a Traudy Ritterové, stejně jako jejich další inscenace Mikulkovy pohádky.

Prvomájovému odpoledni bylo zasvěceno pouliční divadlo v prostorách Letenského parku (s Durantyho maňáskovou komedií Jitrnice v nastudování II. ročníku loutkářů pod vedením Mgr. Zezulové) v režii Viktorie Čermákové, na němž se podílely oba loutkářské ročníky i studenti herectví. Ti také v rámci festivalu sehráli dvě inscenace – Komedii vánoční o narození Krista Pána (nastudovanou posluchači I. ročníku herectví v režii Marky Míkové, pedagoga oboru loutkového umění) a III. činoherní ročník pak uvedl hru Pavla Poláka Hraní o Červené Karkulce, kterou autor jako host také nastudoval. Doplněním byl off-program, na němž se prezentovali účastníci Kurzu loutkového divadla jednoho herce pod vedením Víta Bruknera a posluchači I. ročníku, s nimiž režisér Karel Brožek realizoval projekt Golem. Ozdobou festivalu byla účast slovinských loutkářů, jednak představením posluchače KALD Matiji Solce, jenž uvedl Pulcinellu a vedl malou loutkářskou dílnu, a dále pak představením herečky Metky Jurc reprezentující Lutkovno Gledališče Maribor hrou Pavla Poláka Popelka, kterou s ní autor také nastudoval. Polské divadlo Mumerus z Krakova s inscenací Dr. K. Hommage a Franz Kafka nabídlo v režii Wieslava Holdyse pohled na polskou divadelní experimentální scénu. Stejně sympatické bylo představení absolventů bratislavské loutkářské katedry VŠMU, dnes členů Divadla Ludus, kteří v nastudování Andreje Pachingera uvedli tradiční loutkářskou hru Doktor Johanes Faust. Přestože nebyly vyčerpány všechny tváře loutkového divadla, dominovalo odkryté herectví s loutkou, byli účastníci festivalu mile překvapeni nasazením a kultivovaností projevu mladých adeptů loutkářství, ale i činoherní větve, a uspokojeni tím, jak je loutka v jejich interpretací důstojně a moderně prezentována.

Závěrečná dvoudenní konference byla především příležitostí ke zhodnocení projektu JPD II., financovaného z prostředků Evropského sociálního fondu, jehož využitím získala škola moderní vybavení učeben, dílen, ale také, a to především, vědecké prohloubení pedagogické práce, opírající se o moderní výzkum v oblasti hlasové výchovy, návazně jevištní logopedie a foniatrie, pěvecké i pohybové výchovy. Referáty jednotlivých pedagogů a externích spolupracovníků tohoto výzkumu byly neobyčejně fundované, přinesly pohled na moderní formy herecké, potažmo loutkoherecké výchovy. Jejich postupné využívání přinese jistě prohloubení vědomostí, ale i jevištních dispozic mladých adeptů divadelních umění. I v oblasti obecného pohledu na stav našeho loutkářství, zejména v přípravě mladých posluchačů, zaznělo v nejednom referátu naléhavé zdůraznění orientace k řemeslné dokonalosti hry s loutkou. Ředitelka školy PhDr. Věra Kmochová, již otevřením 1. ročníku loutkářského umění ve studijním roce 2005/2006 opírala výchovu na této škole o dominantní postavení loutky, aniž by byly opomenuty ostatní dovednosti současného loutkohereckého projevu. Průběh festivalu dostatečně prokázal, že je cílem pedagogů probouzet hlubší zájem o loutku, která měla v české divadelní kultuře od 19. století nezastupitelné místo. K tomu, aby se tato škola výrazně vyprofilovala v ústav pečující o moderní loutkářské řemeslo plynule přecházející v herecké mistrovství s loutkou, byl dán pevný základ, představený jak festivalem tak prezentací výsledků odborného průzkumu učebních postupů.

Loutkář 3/2007, s. 113.