Šulc, Bohuslav: Dvě osobnosti - Josef Skupa a Miloš Kirschner

Kdybych byl žena, mohl bych říci – mí osudoví muži.

Ano, pan profesor byl mým prvním divadelním ředitelem. A nejen to, byl to můj idol, zakladatel mého milovaného divadélka Spejbla a Hurvínka a jejich první interpret. Já, začínající loutkoherec, jsem směl být vedle něho a co víc, hrát s loutkou Hurvínka. Sen se mi stal skutečností.

Ta doba byla ale velice krátká. Profesor Skupa odešel do divadelního nebe a Miloš Kirschner se stal jeho pokračovatelem. Vzpomínám, jak byl Miloš v začátcích nesmírně pilný, jeho zvonivý, krásně znějící jasný hlas Hurvínka byla nádhera, a na jeho boj o nový výraz v interpretaci Spejbla. Od nápodoby hlasu Skupy k vlastnímu výrazu, ale i změně Spejblova charakteru. Jeho začátky různých jazykových verzí, jeho pozdější nádherné autorské práce, prostě byl jsem u zrodu velkého umělce. Byla to nádhera poslouchat improvizace a se stejným nadšením jako publikum se nechat inspirovat k variantám v chování loutky Hurvínka.

Co mi vlastně byl Miloš Kirschner? Nejdříve starší kolega. Pak partner, přítel a já jemu, jak on říkal, jeho nejbližší spolupracovník. Hodně jsme toho spolu nacestovali a nejen s celým divadlem, ale mnohokrát sami v různých pořadech zahraničních televizí. Byla to krásná doba, podobalo se to manželství. A jako v manželství i mezi námi občas byly problémy, spory, nenálady, zvláště když jeho uši naslouchaly falešně mluvícím rtům! Nemohlo to tedy skončit jinak než v mnohých manželstvích – rozvodem. Přesto nepřestanu nikdy vděčit osudu, že jsem s ním mohl být a na slávě Spejbla a Hurvínka se spolu s ním malým dílkem podílet.

Když se chystala oslava pětašedesátých narozenin Josefa Skupy, natáčeli jsme k tomuto výročí s Mirkem Vomelou zdravici Spejbla a Hurvínka pro filmový týdeník. Točilo se v malém studiu naproti restauraci U Fleků. Pan profesot tenkrát poslal do zmíněné restaurace pro občerstvení. Byly to buřty! Z oslavné zdravice se stal nekrolog a náš dluh za ono občerstvení jsme už neměli možnost uhradit.

Proč tahle vzpomínka? Skupa i Kirschner jsou v divadelním nebi a tento dluh, až přijde můj čas, musím do divadelního nebe jít uhradit. Panu profesorovi při této příležitosti řeknu, že jsem byl šťastný v jeho blízkosti, a Miloši Kirschnerovi poděkuji za překrásný kus života a ještě než mě z toho nebe vyhodí, tak si mnoho věcí stačíme vysvětlit.

Oba mi chybí a moc na ně vzpomínám!

Loutkář 2/2007, s. 72.