Klásek, Martin: O Miloši Kirschnerovi

Miloš Kirschner mě do Divadla Spejbla a Hurvínka přijal v létě roku 1973. Od té chvíle jsem měl možnost jej pozorovat z blízka při řízení divadla, při samotném hraní našich titulních figur a nakonec i při autorské činnosti.

V mnohých situacích, které mě dnes na našem jevišti např. při režírování potkávají, na něj vzpomínám a představuji si, jak by asi na daný problém reagoval on a jak by jej řešil. I při přípravě dialogu S+H, kdy si text jen tak mlčky pročítám, jako bych slyšel jeho hlas. Tak hluboce se mi vryly určité intonace a nálady jeho Spejbla a Hurvínka. Jak by také ne! Vždyť jsem s ním na jevišti prožil plných 23 let! Zkrátka Miloš Kirschner se mi dostal pod kůži a do srdce, kde si uchovávám jeho mistrovství a lidskost.

Miloš Kirschner byl náš šéf a uměl být velmi přísný na své spolupracovníky. Zvláště na ty, které si oblíbil, protože právě z těch chtěl mít sobě rovnocenné partnery. I mně se dostalo té cti být jedním z nich a to ze zcela prozaického důvodu. Vždyť jsem měl po něm přebrat hlavní figury! A tak si mě nechával v zorném úhlu a nedopřával mi bezstarostného klidu, vědom si toho, že mladí lidé mají sklony k letargii a sebeuspokojení. Stále mě atakoval otázkami z odborných znalostí. Dokonce mi při příležitosti jedněch mým narozenin koupil kompletní vydání Dějin českého divadla. (Já na ně tehdy coby kandrdas neměl.) Takovou měl starost o to, abych na sobě neustále pracoval a dovzdělával se!

Miloš Kirschner byl nesmírně vzdělaný, pracovitý a citlivý člověk. I přes svůj dlouholetý boj se zákeřnou chorobou zůstal po celý život velmi tvůrčí a byl výraznou postavou naší kultury.

Především jemu vděčím a děkuji za to, čím jsem.

Loutkář 2/2007, s. 72.