Na Chrudim jezdí naše Loutkové divadlo Starost už snad od roku 1989 či 1990, to znamená nějakých patnáct let. Někdy to bylo jen na pouť, jindy jsme soutěžili. V tom případě nám pak porotci pěkně „umyli“ hlavy (maně vzpomínám, jak nás jeden porotce přesvědčoval o tom, že náš text z 90. let 19. století je barokním divadlem – byť jsme texty posílali pořadatelům předem). Ať jsme se snažili jakkoliv – střídali texty, autory dávno mrtvé jsme měnili za autory živé, střídali jsme typy loutek – vše marno. Jediné, co nám tyto debaty přinesly – krom jistě pochopitelného vzteku – bylo to, že jsme se v průběhu let naučili stát za svým názorem a pojetím naší práce a umíme jej obhájit. Současně však stále přemýšlím, či přemýšlíme, nad některými nezvyklostmi, a ty bych chtěl zveřejnit k úvaze i v Loutkáři, zejména když podobnou myšlenku napsal Luděk Richter tamtéž v č. 4/2005.
Myslím si, že pořadatelé Chrudimi by měli dodržovat jistou proporčnost. Je velmi nápadné, že v jednom ročníku LCH reprezentují celou Moravu soubory dva, zatímco město Hradec Králové zastupuje na této republikové přehlídce souborů resp. skupin šest! I s přihlédnutím k historické tradici lidového loutkářství v Čechách je přeci jen tento nepoměr do očí bijící.
Dalším problémem, kterým by se měli organizátoři přehlídky také zabývat, je jistá „kategorizace“ souborů. Soubory reprezentující ZUŠ objedou s jedním představením Kaplici i Chrudim – a už tato skutečnost je trošku sporná. Navíc mnohdy ani sami tvůrci těchto „představení“ nezastírají, že jde o krátké etudy, připravené jen a jen pro přehlídku. Po Chrudimi – a po prázdninách – už nebude po „představení“ ani vidu, ani slechu.
Jak je možné srovnávat práci divadelního spolku, který ročně odehraje x představení pro veřejnost, inscenaci, která musí být samostatným jevištním celkem, který zabaví diváky. Je nesporné, že příprava takové inscenace dá samozřejmě mnohem více práce, stojí více sil a finančních prostředků – a pak soutěží s pěti či desetiminutovou etudou. Myslel na to některý z porotců? Obávám se, že nikoliv; stěží si pamatují, či vůbec netuší, jak se pracuje mimo profesionální podmínky. Ani oni by však v profesionálním souboru těžko mohli uvést na Mateřince či Skupově Plzni v konkurenci jiných divadel onu desetiminutovou hříčku. Či snad ano?
Jak z toho začarovaného kruhu ven? Vytvořit nějakou kategorizaci soutěžících souborů? Upravit pravidla a řád přehlídky – přesněji vymezit termíny? Snad by bylo spravedlivé, kdyby spolu soutěžily kolektivy ZUŠek, nebo naopak představení, která mohou existovat sama o sobě jako řádný divadelní kus. Ale nad tím by se měli zamyslet pořadatelé v Praze a Chrudimi. Teď už je zřejmě pozdě – ale napřesrok?
Loutkář 2/2007, s. 55.
14. 11. 2024
Divadlo Radost, Brno
1950: Horáková ON AIR
15. 11. 2024
Divadlo loutek, Ostrava
Pilot a Malý princ
15. 11. 2024
Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha
Hurvínkova vánoční záhada
16. 11. 2024
Malé divadlo, České Budějovice
Uneste mě, prosím
Markéta Kočvarová Schartová (20. 4. 1934 – 12. 11. 2014)
Iva Peřinová (25. 6. 1944 – 6. 11. 2009)
Jiří Krba (17. 11. 1949)
Helena Štáchová (18. 11. 1944 – 22. 3. 2017)
Jana Sypalová (22. 11. 1959)
Marcela Jechová (25. 11. 1934)
Bohuslav Olšina (27. 11. 1924)
Erik Machart (28. 11. 1959)
Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.
Twitter
RSS