Vodička, Petr: Slovo autora

Několik lidí v mém okolí mi řeklo, že Zrzavý Orm je jejich velmi oblíbená četba. Byl jsem překvapen kolik jich bylo. Dokonce byli i tací, kteří prohlásili, že Orm je jim z knih vůbec nejbližší. Když jsem se ptal proč, odpovídali většinou, že je to kniha vtipná, přičemž druh humoru, kterým je Zrzavý Orm prostoupen, je dost těžko identifikovatelný. Je v něm jakoby ode všeho trochu: slovní humor, groteska, ale hlavně zvláštní druh černého humoru, který tuto barvu ztrácí, jedná-li se pouze o Vikingy, ale znovu jí nabývá, začne-li se tento vikingský svět třít se světem křesťanským, potažmo muslimským.

Dále se několik čtenářů Orma shodlo se mnou na tom, že četbu oné knihy nedoprovázejí nějaké výrazné výbuchy smíchu… spíše je to permanentní úsměv, přítomný jak ve scénách akčních, tak i při popisech nebo promluvách postav. Něco vám zkrátka neustále přizvedává koutky, řekl bych podprahovým způsobem. To něco se samozřejmě stalo tím, co se nesmí ztratit a co je základem pro převod knihy do specifické divadelní formy.

To něco… by mohlo být nazváno autorovým úhlem pohledu. Mám pocit, že Bengtsson se dívá na události, které by mohly skrývat určitý patos (jsou to přeci jen hrdinské činy), velmi surově, nepateticky a zejména… velmi pobaveně. Je to ten druh pohledu, který hrdinovi, který inkasoval ránu do nosu, přisoudí ještě rýmu, takže krev se míchá se soplem, a nakonec se spíš řeší ta rýma než rána do nosu. Takoví hrdinové jsou pak samozřejmě mnohem životnější než nesmrtelné mlátičky v brnění.

Zachování tohoto pohledu se tedy stalo takovým základním přístupem k látce, jejíž jednotlivé atributy pak mohly být brány velmi volně a přizpůsobeny divadelnímu vnímání.

Jedním z nejdůležitějších prvků, který se velkou měrou zasluhuje o zábavnost knihy, je jazyk, jímž se vypráví, a v našem případě zejména jazyk hrdinů. Je to podivuhodně květnatá mluva, která dokáže z obyčejných událostí vytvořit činy epických rozměrů a neustále zpřítomňuje pocit, že dávní Vikingové byli do jednoho skrytými básníky. Tento obdiv ke schopnosti básnit (ať už jakkoli) byl důležitým motivem pro celkové uspořádání hry (vypravěčem a komentátorem je skald – tedy jakýsi skandinávský minstrel), ale také pro konkrétní jazyk jednotlivých postav a taktéž pro jejich motivace.

Bengtsson také celkem nenásilně a úspěšně modeluje svůj vikingský svět, který má zřejmě do reálného daleko, nicméně je to prostředí s velmi zvláštním a řekněme „typicky“ vikingským způsobem myšlení. Do tohoto světa pak v podobě misionářů vstupuje středověké křesťanstvo a z prolínání těchto dvou kultur vznikají někdy velmi bizarní situace. Takovou kulturní srážkou je i epizoda andaluská. Na vytvoření opravdu působivého obrazu vikingského světa ovšem divadlo nemá dost možností (pokusem o to jsou obrazy vikingského venkova, kde se s dobytkem a vůbec s přírodními zdroji manipuluje poněkud jiným způsobem). Takže jsem se soustředil spíše na zprostředkování onoho způsobu myšlení, které se ve zjednodušených rysech objevuje v celé hře, zejména pak ve scénách, kdy je vystaveno konfrontacím s křesťanským a muslimským myšlením.

Události, které jsou osou hry, zabírají v knize mnohem větší objem. Bylo tedy nutné je zjednodušit. Takové zjednodušení ovšem s sebou často přináší ztrátu toho nejdůležitějšího, pro co se vlastně kniha dramatizuje. Aby byly ztráty co nejmenší a „kouzlo“ zůstalo zachováno, udělal jsem si tedy v případě Zrzavého Orma nejprve výše zhruba naznačenou analýzu a s ní pak jako s broukem v hlavě jsem psal loutkovou hru. Doufám, že milovníky ságy o Ormovi neurazí.

Loutkář 1/2007, s. 43.

28. přelet nad loutkářským hnízdem

Provozovatelem těchto stránek je Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Celetná 595/17 Praha, IČ: 67363741. Obsah těchto stránek je předmětem práva autorského a bez svolení provozovatele stránek jej nelze dále šířit. Provozovatel neodpovídá za obsah stránek třetích osob, na které na svých stránkách odkazuje. Vstup do administrace zde.